Jste těhotná…! Jsem těhotná!!! Petra vychází od doktorky a sestřička se tváří jako by vyhrála v loterii. Nejenom že nevyhrála v loterii, ale ještě přemýšlí, jak se to mohlo stát…, vždyť si dávala zatracenýho majzla. Dokonce kvůli tomu začala brát i antikoncepci. Chtěla by se té malé nehodě zasmát jako neposkvrněnému početí. Což je v jejím případě dost velký protimluv.
Jestli není něčeho schopná, tak minout hezkého muže, aniž by se mu podívala na zadek. Kdy by mohla, tak by rovnou prověřila i spodek. Ještě že je to na ulici neslušné. Teď by jí spíš mělo zajímat co má v sobě, a ne kolem sebe, když cestou do cukrárny zahlédne jeden povědomý zadek.
Zadek, jehož majitel se děti děsí ještě víc než ona. Chtěla by říct parchant, ale na to ho pořád příliš miluje. Ne, že by chtěla omlouvat jeho chyby, ale…
Sedne si do cukrárny. Objedná latté a pár čokoládových zákusků. Celá léta se musela kontrolovat – kvůli váze, ale teď je jí to tak nějak jedno. Klidně to svede na to, že jí za dva a má pravdu. Tedy takovou tu před maminkovskou.
Zatím co do ní padá jedna kalorie za druhou, se jí v hlavě rodí plán. Zprvu to měla být taková malá pomsta. Úplně malá pomstička, ale nakonec… ale nakonec by to mohlo být řešení jejího problému.
Přesně tak to udělá, zaraduje se po půl hodině, kdy má v sobě i zbývající čokoládové sladkosti, které napoprvé vynechala.
* * *
Kéž by Karel, který se před pár měsíci seznámil s Veronikou tušil, co na něj jeho bývalá láska chystá. Něco takového by ho pochopitelně ani ve snu nenapadlo. Teď má posledních pár dní kdysi může užívat zamilovanost.
Zděšení přijde v den, kde díky jedné schůzce za druhou má od Veroniky několik nepřijatých hovorů a taky ručně napsanou cedulku za stěračem – jsem těhotná zavolej mi!
V prvním okamžiku mu to přijde jako nepříliš povedený žert, ale když se podívá na ten seznam nepřijatých hovorů…, už to tak vtipné není.
Jediné, co ho v tu chvíli napadne, není možná to nejlepší, ale to je mu teď jedno. Měl jet domů, aby si zabalil na cestu. Místo toho jede rovnou na letiště a pochopitelně vypne mobil.
Jak dospělé, mohl by někdo namítnout, ale bohužel neví, jaká panika ovládla Karlovo vědomí. Nedá se to srovnat s ničím, co ve svém životě doposud prožil. Pochopitelně mohl očekávat, že ten den jednou přijde a mohl se na něj připravit.
Bohužel se nepřipravil.
Takže, když zastaví před VIP, otevře kufr luxusní limuzíny, vytáhne příruční zavazadlo, které má připraveno pro všechny případy. Jak by řekl klasik život je otázkou priorit a pro Karla, je priorita být připraven na životní… překážky, které dokáže ovlivnit.
Nechá zaparkovat auto. Nechá se odbavit a tohle nepříjemné hodí na 14 dní za hlavu. Stejně tak hodí za hlavu i mobilní telefon. Tedy ne doslovně za hlavu, ale spíš do odpadkového koše. Jediné číslo v seznamu volaných a přijatých čísel se tak stane minulostí.
* * *
Veronika kouká na počet hovorů, bez jediné reakce a vůbec tomu nerozumí. Mohla by zavolat znovu… zas a znovu, ale bylo by to k ničemu. Nepochybně a bez diskuse. Navíc má svoji hrdost a taky…, tak nějak tušila, že jde jejich vztah do… Tedy že se blíží ke svému konci.
Ne, že by byl Karel špatný, ale nedařilo se jí u něj najít vlastnosti, které by od svého partnera…, které by u svého partnera očekávala. Sice byl o chlup pozornější než ty předním, ale i to mělo své meze. Těžko by mohla očekávat, že by překročil vlastní stín. Že by nebyl takový narcis. Že by ho, kdy vůbec zajímalo, co si myslí, prožívá a cítí.
V tomhle byl…, v tomhle je a nejspíš i bude chlap z minulého tisíciletí. Člověk, s nímž si sice užije… a užije, ale nechce strávit zbytek života. Možná je to něco jako znamení, na telefonu, na číslo, které… jednou pro vždy zmizí v zapomnění.
Stačí kliknout na smazat a jít dál. Je až k nevíře, jak se ten život zjednodušil s tlačítkem smazat a dosáhl civilizačního vrcholu s funkcí zablokovat. Není nic snazšího než bez jediného slova kliknout. Bez jakéhokoliv rizika, že se to může obrátit proti vám.
Opravdu jste si jisti, že když kliknete a zablokujete, že se to nemůže obrátit proti vám? Že to jednou nikdo neudělá vám a vy z toho… nebudete v prdeli.
Kam se vytratila obyčejná lidská slušnost? Kam se vytratila schopnost mluvit? Každý si chce dneska jenom „popsat“ a pokud přijde něco, co se mu nelíbí… Vždycky je tu tlačítko zablokovat.
Jednou se tak nejspíš dopracujeme k tomu, že všichni budou blokovat všechny. S kým si potom budou moci „popsat“? Nejspíš si vystačí sami se sebou. Budou mít kolem sebe tisíce lidí, které nikdy nepotkali a kteří nejspíš nenapíší ani jednu jedinou větu, ale budou nepochybně spokojeni, protože nebudou muset řešit cizí názor.
Přesto všechno to pochopitelně bolí a nebude snadné ho hodit jenom tak za hlavu. Není typ, co se tak snadno zamilovává. Trvá jí, než získá důvěru a nechá propuknout city. U Karla to bylo překvapivě dost jiné. I přes jeho povrchnost se do něj zamilovala na první pohled nebo si to alespoň myslela.
Rozhodně k němu cítila větší náklonnost než ke kterémukoliv jinému muži předtím a nejspíš i potom, protože… Příště si bude muset dát větší pozor, chce poručit svému srdci, ale dobře ví že to nejde. Srdci prostě neporučíte. Kéž by to šlo, po tváři jí stéká jedna jediná slza. Za víc ji pochopitelně nestojí.
Nejspíš nestojí ani za tu jednu jedinou, ale emoce v tu chvíli vyhrávají. Rozhodně to nechce hrotit ba právě naopak. Má proti svému naturelu chuť udělat něco… někdo by nejspíš řekl šíleného.
* * *
Petra sedí na kávě a v ruce mačká telefon. Pevně doufá, že zpráva za stěračem zabrala a přemýšlí, jak to ověřit. Pochopitelně má pár telefonních čísel na Karlovy kamarády, ale chtělo by to něco méně… přímého.
No jistě, chce si klepnout do čela, ale protože je velká holka, tak si objedná další dvojku bílého a začne se prohrabovat sociálními sítěmi. Naštěstí tehdy nespálila všechny mosty, tak má v přátelích Karlovy přátelé, kteří mají v přátelích své přítelkyně…
Od přátel k přítelkyním je to vážně jenom kousek. Tak že stačí poslat pár žádostí o přátelství a během pár dnů bude nejspíš v obraze. Není moc informací, které by tahle partička mezi sebou nesdílela a rozchod jednoho z nich bude nepochybně událostí tohoto podzimu.
Teď ještě vymyslet bojový plán, jak se stát jeho… manželkou. Bohužel ji trochu tlačí čas, takže bude muset být hodně vynalézavá. Jestli je něco jde, tak je to právě vymýšlení podobných… bojových plánů, kdy jí tlačí čas. Ostatně cedule za stěračem je toho důkazem.
Za pár dní ve stejné kavárně čte příspěvky, které ji dělají dobře. To se musí zapít, chce si dát další dvojku bílého, když jí dojde, že to nebude ten nejlepší nápad. Tedy pokud nechce mít dítě alkoholika. Osobně moc na tyhle přenosy nevěří, ale člověk nikdy neví.
Což by mohl být problém, zarazí se uprostřed myšlenky na znovu získání své lásky a otce svého dítěte. Nejenom že by proto byla ochotna udělat cokoliv, ale ona proto udělala cokoliv. A pokud by bylo potřeba zajde i o něco dál. Což se možná stane!
Každopádně teď musí vymyslet, jak se k němu co nejdřív dostat, než ho uloví nějaká jiná a dnes… dnes je k tomu příležitost.
Karel se vrací ze služební cesty a jak si stihla ráno přečíst, půjde večer zapít jeho rozchod. Asi by si měla udělat rezervaci, začne listovat v telefonu. Nejprve rezervaci a pak zavolá kamarádce, aby šla s ní.
Pochopitelně jí neprozradí pravý důvod. Prostě si jenom zajdou na dvojku bílého. Může tomu nenarozenému prckovi slíbit, že bude vážně jenom jedna.
Večer už to předsevzetí nevypadá tak jednoduše a světe div se neskončí u jedné jediné dvojky a kupodivu sedí hned u vedlejšího stolu, takže má milého Karla doslova na dosah. Když jí jeho přátele nabídnou, aby si přisedly, neváhá ani minutu.
Pokud byste čekali, že se mu rovnou vrhne do náruče, pak budete zklamáni, na to je příliš rafinovaná. Nicméně s ním odchází jako morální podpora, protože takový rozchod není rozhodně nic jednoduchého.
Když ji nabídne, zda by si s ním nedala ještě jednu skleničku, odmítne. Ale navrhne, aby si zítra zašli na oběd.
* * *
Návrat domů bylo něco na co se Karel netěšil, a to ani trošku. Nejradši by rovnou vyrazil na dlouho plánovanou dovolenou, kam měl odjet bez Veroniky, aby si promyslel rozchod. Nečekal, že ho předběhne dost nepříjemnou zprávou, kterou zatím nerozchodil.
Nejenom, že si nedovedl představit, že by byl otcem, tak si to nedovede představit ani teď, a to se s tou myšlenkou už pár dní srovnává. Nechce být za hajzla, co ji v tom nechá, ale… na druhou stranu.
Jediné, s čím by jí pomohl je interrupce! Rozhodně na toho parchanta nehodlá platit a už vůbec mu nebude dělat tátu. To je nad slunce jasné. Ostatně to věděla, protože jí to řekl hned jak se poznali.
Nikdy neskrýval averzi k dětem a čím je starší, tím je ta averze silnější. Je hned několik věcí, kterému vadí. Jednak si nehodlá snížit kvalitu života tím, že bude utrácet za něj místo za sebe. Rozhodně se něčím takovým nenechá omezit v tom, co rád dělá, což je asi nejpádnější argument.
Pokud si nedala pozor, je to její chyba. On tu přece není od toho, aby se staral, jestli milostivá baští prášky nebo ne. To by mohl dělat všechno! A to rozhodně nebude. Takže…, má prostě smůlu a bude si muset najít jinýho blba, který tu srandu zafinancuje. On nebude tím sponzorem, který se otřese pokaždé, když si něco vymyslí, ať už pro sebe nebo pro mladýho.
Sice není úplně jasné, kde nabyl dojmu, že se mu povedl zrovna kluk, ale to teď není podstatné. Podstatné je jeho rozhodnutí, že nepřipadá v úvahu, aby se jeho život v tomto, jakkoliv změnil.
Zítra půjde s Petrou na oběd a pak konečně odletí na dovolenou. Možná to nakonec nebyl zase tak špatný nápad zastavit se doma, hodnotí kladně večerní rozptýlení. Byl by radši kdyby skončilo malinko jinak, protože takový rozchodový sexík by měl grády, ale vyspat se taky nebylo od věci.
Koneckonců si je celkem jistý, že mu nikam neuteče. Dokonce zvažuje, že by ji vzal s sebou. Sice to měla být původně před rozchodová dovolená, ale v hotelu má stejně zabukovaný dvoulůžkový pokoj a jedno sedadlo se v privátním letadle taky určitě najde.
Navíc by to mohlo být pro Petru pěkný dárek k jejím narozeninám. Asi bude hodně překvapená, že si to datum ještě pamatuje.
* * *
Zatímco jde Karel s Petrou na oběd a letí na jeho dovolenou, vyrazí Veronika na rande. Ostatně jak jinak zahnat chmury po rozchodu než skočit do nového vztahu. Pro někoho by to mohlo být šílené, ale jí to k překvapení všech kolem dává smysl.
Jenom to, s kým na to rande jde, zatím úzkostlivě tají a dobře ví proč. Když se tak po pár měsících potkají – Karel s těhotnou Petrou a čerstvě zamilovaná Veronika se svojí přítelkyní, je vidět, jak jsou holky šťastné.
A Karel konečně pochopí, kdo mu tehdy nechal cedulku za stěračem. I on už dneska ví, jak je důležité mezi sebou mluvit!