Niki - 40 díl - narozeniny
May 21, 2012

Niki - 40 díl - narozeniny

Jednu z výhod, které mám, je možnost si vybrat, které narozeniny chci slavit. Podzimní termín se vzhledem k počasí pro venkovní akce moc nehodil a tak jsem plynule přešla na letní druhé zrození. Pravda v tomto zrození už neměli prsty ani jiné orgány, moje rodiče, nutno podotknout naštěstí, neb na poprvé se jim to příliš nepovedlo.

„Ráda bych uspořádala malou oslavu narozenin," nadhodila jsem před Tifany.

„Jasně, Zlatíčko. Pravda, před nedávnem jsme jednu párty měly, ale když je tak významná událost."

„No pravda, desáté narozeniny neslavíš zase tak často."

„To ne. Ty jo, za dva roky, už budeš moc jezdit na předním sedadle auta a za osm už ti prodají i pití," smála se Tif.

„To se mám," souhlasila jsem.

„Bezesporu. A kde to chceš udělat? Na zřícenině?"

„Asi ne. Vlkouš ví o zajímavé restauraci a protože bych to chtěla udělat ve stylu a s lidmi před deseti lety, tak zůstaneme ve městě."

„Tak na to jsem zvědavá. Mám takový pocit, že znovu potkám nové lidi."

„Tak to zcela určitě," usmála jsem se na ní, „většinu jich mám na netu, takže jsem je už oslovila a vyšel termín za čtrnáct dní, kdy jich tu bude většina. Jedna kamarádka dokonce přiletí ze Švédska."

„Až tak internation to bude?"

„Ona tam odešla za prací."

„Zajímavý nápad," zamyslela se Tif.

„A potřebuji to stihnout, než Radek a René odletí točit další film."

„Na ty se moc těším," zaradovala se Tif.

„Jak to?"

„No, jsou to Zlatíčka. Moc prima lidičky."

„Bohužel, původní prostory už nejsou k dispozici. Radek měl v centru firmu s parádními prostory. Tenkrát mě pozval na oslavu svých narozenin a já u něj měsíc na to slavila svoje nulté narozeniny. Byla to asi nejzajímavější oslava co si pamatuji."

„Jak to?" odstartovala Tif moje dlouhé vzpomínání, které se pokusím zkrátit.

„No, na jeho oslavě jsem poznala kupu zajímavých lidí, asi nejúsměvnější byla historka, jak si do babince přisedl jeden mladík a začal machrovat no, tenkrát jsem myslela, že to máme všechny hozené stejně, jsme ho utřely, chudák toho měl určitě pár let trauma. Moc se mi líbili prostory co tam měl a tak jsme se domluvili a já tam pak uspořádala v úzkém kruhu nejbližších oslavu vlastně posledních narozenin, se starým rodným číslem. V létě jsem pak šla na operaci. Tak jsem to pojala jako nulté narozeniny.

„Holka, co jsem si myslela, že spolu chodíme, mi pár dní před oslavou řekla, že ne."

„Planetka?" přerušila mě Tif.

„Jak to víš?"

„Procházela jsem tvoje stránky a píšeš tam o ní. Chápu, že to muselo být z tvé strany silné."

„Ano bylo to silné. Dalo by se intenzivní a rychlé. Za čtrnáct bylo po nadějích a zůstala jenom vzpomínka, povídka a přátelství. Ještě jsme se pak jednou viděly než zmizela za velkou louží. Tehdy jsem s ní ztratila kontakt."

„Takže to na oslavě co skřípalo?" vyzvídala Tif.

„No, tak trochu. Nechce se mi o tom moc mluvit. Ráda vzpomínám jenom na to hezké a příjemné. Pravda je, že se to pak celé v dobré obrátilo a skončilo to téměř jako pohádka."

„No, trochu kýčovitý konec," usoudila.

„Malinko," souhlasila jsem, „bylo to ze života."

„Pravda i život sám přináší prazvláštní zápletky."

„Ty nejzajímavější," políbila jsem jí.

„Tak aby jsme se vrátily k oslavě," přenesla mě z minulosti do současnosti.

„Tu chci právě udělat ve stejném duchu, se stejnýma lidma, pravda nikdo z nich vlastně nechodí s tím s kým předtím a na pár lidí nemám kontakt, navíc to bude ve veřejných prostorách, takže to bude spíš komornější záležitost."

„Tichá vzpomínka, za padlé?" žertovala Tif.

„To úplně ne," zasmála jsem se: „ale bude to zajímavá sestava."

„To je vždycky miláčku," souhlasila.

Vypsala jsem akci na portál a lidé potvrdili účast. Rozhodla jsem se přidat ještě jednu jako generálku podniku, co jsem našla přes net jako nekuřácký. Nakonec se lidé rozdělili do dvou skupin jedni mohli v jednom termínu a druzí v druhém, takže plánované, že se potkají na první akci a seznámí se, aby se na druhé bavili a jenom na sebe nezírali se nepovedla. Pravda, že jsem nakonec seznam obohatila i o lidi, kteří na původní akci nebyli, ale znali mě z "minulého" života a o lidi ze současnosti. Bohužel byli i lidé, které jsem nedostala ani na jednu akci a ráda bych je viděla. No víte jak lidé přicházejí a odcházejí z vašeho života u některých to ani nepostřehnete a někteří vám chybí. V tomto případě jednoznačně převažovali lidé, kteří mi chybí.

Když podniknete akci v hospodě, vetšinou se vám nepodaří se bavit se všemi, tím spíš pokud lidí přijde přiměřeně a najdou se baviči jako právě Čarodějka nebo Vlkouš, kteří vytvoří atmosféru, kde se méně průbojní lidé nemají moc šanci prosadit.

„Hlavně žádné dárky," kladla jsem všem na sdrce, „ale bylo to spíš přineste toho co nejvíc."

Minimálně na množství to tak nakonec dopadlo, všechny překonala Čarodějka se svým dnes již ex-manželem, který přinesli golfové míčky a postupně z kapes tahali jednotlivé pytlíky ve kterých je měli poschovávané.

Vlkouš to završil golfovým setem pro děti do tří let.

„Ale mě už je deset," protestovala jsem, když jsem jej přebírala.

„No, pro starší neměli. Tak se s tím musíš nějak poprat."

I další lidé přinesli dárky, ty už je možno zařadit mezi normální a použitelné. Abych někoho neopomněla.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.