Ubývající míle na zpáteční cestě začaly zvyšovat moji nervozitu. Odpolední pozitivní pohled směrem k neodvratnému konci našeho vtahu postrádá s ubývajícími slunečními paprsky svůj lesk. Jistota předvídatelného vyměněná za nejistotu kde dnes přespím není zase tak úžasná, jak mohlo před pár hodinami vypadat. Lehkou euforii vystřídalo nevšední vystřízlivění, podpořené několika krabicemi mých věcí před dveřmi. Nečekala jsem žádné vřelé přivítání, ale toto mě přeci jenom trochu zaskočilo. Žádná možnost obhájit neobhajitelné, jenom fixou napsané – sbohem.