Neschopna pohybu kouká na jeho spokojenou tvář. Dokonce ani, když k ní natáhne ruku, tak se nepohne.
Neschopna pohybu kouká na jeho spokojenou tvář. Dokonce ani, když k ní natáhne ruku, tak se nepohne.
Neochotně souhlasí. Stejně nemá na výběr. Kdyby protestovala, riskuje, že jí odvede až domů, takto bude mít možnost proklouznout zadním východem z domu a vrátit se zpět.
Tentokrát to nebylo díky otomanu v místnosti, u níž stojí muž s plnovousem a sleduje, jak chce otevřít plechový sud jenom o něco málo menší než je ona.
Když Anička došla na dohled dlouhé řady čtyřpatrových panelových domů, zpomalila krok tak, až se úplně zastavila. Nešťastný pohled namířila na balkón v posledním patře třetí vchodu zleva. Nemůže jít domů, protože dostane od táty na zadek.
Když konečně nacpala dívku do vozu a zabouchla dveře, zjistila, že je od prsou po kolena pokryta zapáchající hmotou.
Zapadlé městečko na samém konci známé civilizace uspává sychravé počasí. Dokonce i staříci sedávající na malém plácku před domovem důchodců, dali pro dnešek přednost vyhřáté společenské místnosti v přízemí dlouhé patrové budovy lemující hlavní ulici bez asfaltového povrchu.