Je složité se vžít do života někoho jiného. Je složité pochopit pocity někoho jiného. Je to o to složitější když ten koho milujete prochází něčím tak zásadním jako změna pohlaví.
Přesně do toho jsem se dostala s Velií. Když si tím procházela Tifany bylo to něco co pro mě bylo vzdálené. Pozorovala jsem jenom vnější změny a občasnou náladovost.
Nebyly jsme v tak intenzivním vztahu jako s Velií. Ani to nešlo. I když se s tím člověkem denně potkáváte nesdílíte s ním kromě těch pár hodin nic niterně osobního. Pokud má zrovna blbou náladu, tak nad tím mávnete a zbytek večera se s ním nebavíte.
Něco podobného s človíčkem, se kterým sdílíte garsonku. Sdílíte s ním city. Sdílíte s ním fyzično nejde. Těžko ji vypnete a nebavíte se s ní. Pro zachování zdravého rozumu bylo nutné najít si větší společné bydlení.
Nechtěla jsem utíkat z domu a nechat Velii napospas jejím stavům. Ve chvíli kdy začala brát hormony to byla síla. Asi tak nějak jsem se chovala v pubertě. U mě to tehdy trvalo několik let.
Tajně jsem doufala, že její puberta bude o něco kratší. Občas se vyvrbila situace, kdy to bylo vážně drsný. Velkou oporou mi v tom byla Tifany. Ona přesně věděla kdy Velii nechat vyblbnout a kdy na ní zatlačit.
Dokonce i bytovou situaci nám v podstatě pomohla vyřešit. Nechtěla jsem se stěhovat do jiného domu. Byla tu Tifany a Lenny. Zvykla jsem si je mít blízko. Když bylo něco třeba stačilo cinknout a seběhnout o patro níž.
Doufám, že toho moc nezneužívám, ale v posledních dnech jsem byla u Tifany skoro každý den.
Po odchodu Veroniky a Marty se Lenny a Tifany hodně sblížily. Jestli já jsem tam byla skoro každý den Lenny u Tif byla každý den. Občas mám pocit, že tam dokonce i přespala.
"Nechcete se s Velií přestěhovat do mého bytu?" Nabídla mi jednou Lenny a Tifany přikývla.
"A ty by jsi šla místo nás?"
"Ne," usmála se.
"Je to zajímavá nabídka," připustila jsem, "už jsem o tom přemýšlela je. Občas je nám ta garsonka malá."
"Vidíš a pro mě samotnou je velká," odvětila Lenny.
Přišlo mi blbé se více vyptávat. Probrala jsem to večer s Velií. Souhlasila. I jí přišlo dobré mít víc životního prostoru. Bývala dost unavená a tak hodně času prospala.
"Bereme," oznámila jsem Lenny druhý den, když jsem se stavila u Tif.
"Prima. Příští týden ho budete mít volný."
"Nestěhuješ se daleko?"
"Ne," odvětila úsečně. Bylo vidět, že to dál nechce řešit.
V pátek v klubu prasklo to co jsme si s Velií myslely. Pravda pro Liu a Celestýn to bylo trochu překvapení, ale dalo se to čekat.
"Rády bychom vám s Tifany oznámily, že spolu chodíme," pronesla hned na začátku Lenny.
"Nechceme, aby vznikaly nějaká nedorozumění," přidala se Tifany.
"Ty už dávno vznikají," usmála jsem se a popřála nám hodně krásných dní.
"Že vám to, ale trvalo," smála se Velia.
"Asi nám něco uniklo drahá," valila oči Celestýn.
"Už to tak vypadá," souhlasila Lia.
"Nic vám neuniklo," nesouhlasila Tifany.
"Sblížily jsme se až když se Tif vrátila z kláštera," potvrdila Lenny.
"Naše stěhování s tím nesouvisí?" Vyzvídala jsem.
"Ne," usmála se Lenny.
"Měli jsme v plánu se sestěhovat, jenom jsme řešily do kterého bytu." Objasnila jejich schůzky Tifany.
"Nakonec vyhrála její vyhlídka," usmála se Lenny.
"Tak že pokud máte zítra čas přivítáme jakoukoliv pomoc se stěhováním a na oplátku nabízíme až se bude stěhovat Stefi a Velia," doplnila Tifany.
"Určitě pomažeme a děkujeme za pomoc," potvrdila jsem.
"No jasně, že zítra nás tam máte obě," mrkla na ně Celestýn.
"Děkujeme," usmála se Lenny.
Velia se vypadala dost unaveně. Tak jsem se rozhodla, že pojedeme domu.
"Pojedeme drahoušku," usmála jsem se na Velii.
"Asi ano," připustila.
"Pojdeme všechny, ať jsme zítra fit," přidala se Tifany. A tak jsme tentokrát náš babinec rozpustily poněkud dříve.
Jen jsme dorazily domu Velia padla a spala až do rána. Tifany mi říkala, že to neměla tak drsné jako ona a tak těžko říct, jak dlouho bude takto unavená. Doufám i za ní, že moc dlouho už ne.
Druhý den ráno jsem jí nechala spát a vyrazila sondovat k holkám jak jim můžu pomoci. Tifany s Lenny už měly skoro zabaleno. Krabice byly navršeny kde se dalo.
"Něco je ještě Veroniky. To zatím dáme do sklepa a pak se uvidí," rozhodla Lenny. Začaly jsme postupně šoupat krabice na chodbu a do výtahu. V tom se objevila Lia a Celestýn. Živý had posouvající krabice se natáhl. V poledne jsme měly půlku věcí u Tifany.
"Objednáme si pizzu nebo Čínu?" Ptala se v Lenny.
"Jsem pro pizzu," ozvala se z konce chodby Tif.
"My taky," souhlasily Lia a Celestýn.
"Určitě," potvrdila jsem. Objednala pizzu. Když dorazila usadily jsme se na terase a naobědvaly se.
Po jídle se objevila Velia.
"Proč jsi mě nevzbudila?" Vyčítala mi.
"Klídek. Práce je ještě dost," usměrnila ji Tif, "teď se najez a pak nám pomůžeš."
"Děkuji," zdála se být už klidnější.
"Díky," špitla jsem Tif, když byla Velia na verandě.
"V pohodě. Vím, že to s ní těžké. Máš můj obdiv jak to zvládáš. Ještě to bude trvat než se jí ustálí hladina estrogenu a přestane být jak ženská v přechodu. Ber to tak, že až spolu zestárnete, tak ona si s tebou užije to samé."
"Tak to se má na co těšit," usmála jsem se.
Další víkend čekalo stěhování nás. Nebylo toho naštěstí tolik. No nebo mi to tak aspoň přišlo. Velia se každým dnem zdála být vyrovnanější a její výlevy se stávaly spíše vzácností. Vypadalo to, že se jí hormony už srovnaly.
"Vidíš," hodnotila Tif její stav po další páteční akci, "je to mnohem lepší. Nebo to tak aspoň působí."
"Je to mnohem lepší," souhlasila jsem.
Bylo složité přijít na to kdy na Velii zatlačit a trochu jí srovnat a kdy jí nechat vybrečet. Nebýt Tifany asi bych to vzdala a přišla tak o úžasného človíčka. Přišlo mi to jako nekonečná doba a přitom to netrvalo ani čtyři měsíce.