Sobotní večer byl nakonec hotová katastrofa. Jenom nevím, zda mi to došlo už včera nebo až teď když ležím v posteli a přemýšlím, kam vlastně patřím. Zase mám jednu z těch nepříjemně pochmurných nálad, které mě čas od času přepadají. Vlastně mě přepadají od Niki smrti.
Je to tak dlouho co odletěla a přeci mi přijde, že jsem ji vyprovodila před pár hodinami. Pořád řekám až mi zavolá. Pořád mám její telefon ve svém mobilu. Koukám na detail jejího kontaktu se spoustou čísel, jedním emailem a usměvavou fotkou, kterou nesmazala. Nevím, proč nechtěla, abych jí fotila, když byla tak nádherná. Byla tou nejnádhernější holkou, jakou jsem kdy potkala.
Slzy mi začínají stékat po tváři. Měla bych ten mobil odložit. Měla bych. Kéž bych v sobě našla tu sílu, která mi pomůže jít dál. Nechat za sebou to co už nejde změnit a věnovat se budoucnosti. Třeba sexu se Sabinou. Místo stékajících slz cítím vzrušení.
„To je lepší.“
Není, hned po té přichází vzpomínka na Martu a Lenny. Moc prima holky, ale byly jenom náhradou za Niki. Zase koukám na fotku v mobilu, která byla první, co jsem vyfotila a je zároveň i poslední nesmazaná. Všechny ostatní jsem pryč, abych mohla jít dál. Chci jít dál.
„Moc to chci,“ žadoním polohlasně.
Vůbec to nechci, protože chci Niki zpět. Chci, aby jí to letadlo uletělo a ona zůstala déle v mé náruči. Chci letět s ní. Proč jsem jí pouštěla samotnou.
Přes vodopád slz nevidím nic než rozmazané fleky, jsem na pokraji sil. Tohle musí jednou pro vždy skončit, nacházím v sobě zbytek něčeho, co má ukončit moje trápení. Snad mě to posune dál.
Opravdu chcete smazat tento záznam – ptá se mě mobil, po té co jsem položila palec na symbol popelnice. Mačkám ano a Niki definitivně mizí ze seznamu.
JE PRYČ!!!
I já bych měla být pryč. Měla bych se vrátit domu. Marně přemýšlím, co tu vlastně dělám, kromě zabíjení času. Ano učím se holandky, což mi bude v budoucnu k čemu? Napadá mě jedno neslušné slovní spojení, který nechci ani vypustit z úst.
Měla bych se sebrat a začít žít. Najít si něco co dává smysl a nehledat náhražky za to, co už nemám. Nemám, ale chtěla bych mít. Na druhou stranu mám víc peněz než většina lidí, které jsem kdy potkala. K čemu mi jsou, když nemám směr, lásku a teplé objetí.
Přemýšlím, co bych vyměnila za to mít, co nemám. Nejspíš vše co mám. Vrátit se zpět na začátek než jsem poznala Niki. K čemu by mi to bylo, když nevím, zda jsem někde udělala chybu nebo jenom prostě nedokážu zapomenout.