Tifany - 33 díl - výhra
Apr 02, 2012

Tifany - 33 díl - výhra

Od sexu, jako bohulibé činnosti, i když si úplně nejsem jistá co si myslet o ostrovu Lesbos, se vrátíme alespoň na skok k mojí druhé nejoblíbenější kratochvíli a to golfu.

Pravda během operací a následné rekonvalescence jsem toho moc nenatrénovala a už vůbec nenahrála. Sotva se zahojila jedna operace a dalo se jít sportovat, už tu byl termín na druhou a v konečném důsledku bolestivější operaci.

Když jsem poprvé přišla do klubu a nahlásila jsem změnu jména a rodného čísla ani se recepční moc nedivila a poslala požadavek na svaz.

„Teď už si můžete jít zahrát dámskou tour," okomentovala můj požadavek.

„Dobrý nápad. Určitě se přihlásím."

No nejdřív to chtělo trochu potrénovat a dostat se do formy. To asi měsíc zabralo a pak jsem se rozhodla, že vyrazím.

„Niki, co děláš ve čtvrtek ráno?"

„Nic Miláčku," odpověděla po letmém prohlédnutí diáře v mobilu, „co chystáš?"

„Vyrazit na první turnaj z červených odpališť."

„Tak to si rozhodně nenechám ujít."

„To věřím. Zítra bych si šla projít hřiště, přidáš se?"

„Moc ráda," souhlasila a hned si poznačila do diáře. Ještě před hrou s Niki jsem si došla ráno zatrénovat. Zašla jsem s ní na oběd. Poté měla jednání, tak jsem zajela do firmy. Na recepci mě překvapila nová posila týmu.

„Přejete si?" zastavila mě nekompromisně.

„Dobrý den," pozdravila jsem jí.

„Dobrý den. Co pro vás mohu udělat," pokračovala již přívětivým tónem s profesionálním úsměvem číslo pět.

„Ráda bych mluvila s ředitelkou."

„Jistě. Koho mám ohlásit?"

„Tifany Nekonečná." Bez mrknutí oka vytočila číslo.

„Martino, máte tu návštěvu. Paní Nekonečná. Ano jistě." zavěsila.

„Pojďte prosím za mnou." odvedla mě do zasedačky.

„Mohu vám nabídnout nějaké občerstvení?"

„Jistě. Pokud máte latté."

„Určitě. Za minutku."

„Děkuji." Osaměla jsem v zasedačce.

„Ahoj," přivítala mě Markéta, „co ty tady? Děje se něco?" Bylo na ní vidět, že mě nečekala.

„Nic mám chvíli čs, tak jsem se přijela podívat, jak tu válčíte."

„Žádný problém," neříkala to zrovna jistě.

„Tak to je dobře. Zapneš projektor?"

„Chceš vidět něco konkrétního?"

„Jistě."

Přerušila nás recepční s kávou.

„Děkuji."

„A co?" pokračovala Markéta, když za recepční zacvakly dveře.

„To nech na mě," usmála jsem se a sedla si ke klávesnici. Projela jsem objednávkový a fakturační systém. Markéta začala být poněkud nervózní.

„Je vidět, že jsem tu dlouho nebyla," pronesla jsem neutrálním hlasem, „asi až moc dlouho." Nechala to bez reakce.

„Můžeš svolat poradu vedení?"

„Jistě," zvedla telefon. Po chvíli se začali trousit jednotlivý šéfové do zasedačky.

„Jé, ahoj Tifany," vítali se.

"Ahoj," odpovídala jsem odměřeně.

„Ještě prosím tě, zavolej Honzu," obrátila jsem se na Markétu. Zvedla telefon.

„Přijďte prosím do zasedačky."

Seděla jsem otočená zády ke dveřím a prohlížela si systém, teď již na notebooku. Rozlétly se dveře, to se ani jinak nedá popsat a zaburácel Honzův hlas.

„Co mě rušíte od práce?"

„Posaďte se," snažila se Markéta udržet paní situace. Nebyla jí.

„No, co chcete? Nemám čas." pokračoval Honza a stál napůl ve dveřích.

„Dřepni si na tu židli a drž hubu," otočila jsem se s křeslem tak, že mě zaregistroval a já se bavila jeho překvapením. Procedil skrz zuby něco jako : „No jo."

„Nebudeme se zdržovat formalitami a přejdeme k jádru pudla," začala jsem neformálně poradu.

„Může mi někdo vysvětlit, co se to tu děje? Obchodní oddělení Markéto vykazuje 50% propad a o graficích Veroniko a programátorech Matěji ani nemluvě." Všichni tři měli sklopené hlavy a místností se rozprostřelo ticho, téměř hrobové. Jenom Honza si pobaveně pohrával s klíči.

„Mám takový pocit, že celý problém je v tvém přístupu Honzo," klíče ustaly.

„Jak, jako ve mě?"

„No, už ten tvůj příchod mě jenom utvrdil, že tu něco nehraje."

„Jak nehraje Tif, dyk mě znáš."

„No, zase tak moc tě neznám," usadila jsem jej.

„Když se podívám na tvoje pracovní nasazení," zapla jsem projektor, „tak za poslední tři měsíce jsi pro mě pracoval cca 10% času. Co mi k tomu řekneš?"

„To je protiprávní sledování zaměstnanců. Na to nemáš právo."

„Mám zavolat právníka, aby ti vysvětlil na co mám a nemám právo? Nebo si natolik věříš, že to zkusíš u soudu?"

„No jasně," nenechal se vyhodit ze sedla.

„To je dobře. Přidám ti k tomu opakované hrubé porušení pracovní kázně. Právě jsem zablokovala tvojí výplatu za minulý měsíc a za tento samozřejmě taky nic nedostaneš a navíc mi dáš tenhle přívěsek."

„Co že? Blázníš? Ani náhodou."

„Nedělej machra a dej jsem tu flešku."

„No to nedám,"

Zvedla jsem se ze židle a vzala si ji.

„Sáhneš na mě a z týhle místnosti tě povezou nohama napřed. Likvidovat mi moji firmu nikdo nebude." Smazala jsem obsah paměťové karty a vrátila mu klíče. Z tiskárny jsem vyndala papír.

„Tohle podepiš, vrať mi klíče, kartu a opusť mojí firmu. Tvoje osobní věci ti pošleme poštou."

Nevěřícně zamrkal. Podepsal a zamumlal : „To ti přijde draho."

„Už přišlo. Tvoje chyby mě stály půl miliónu. Pokud se rozhodneš proti mě jít, tak věř, že je po tobě budu soudně vymáhat. Sbohem."

Otevřel dveře a jak razantně přišel tak snad ještě razantněji odešel.

„Tak to by jsme měli a teď k vám ostatním. Můžete mi někdo vysvětlit, jak vám tu někdo může takhle přerůst přes hlavu?" Markéta to jako nejvýše postavená ve firmě vzala na sebe a odvyprávěla, jak se začal ohánět mým jménem a vyhrožoval ostatním jak je zničí.

„Tak aby bylo jasno. Již nikdy se tu nikdo takto chovat nebude. I kdyby to byl můj bratr. Pokud si s ním sami neporadíte, rozhodně očekávám, že mě o tom budete informovat, na vyhazování lidí jsem tu samozřejmě já. Jste samozřejmě bez prémií za poslední tři měsíce a bonusové složky a prémií na příští tři měsíce. Navrhuji možnost, jak se tomuto vyhnout. Máknete jak na obchodním, aby se objednávky vrátily tam kam mají. Grafici a programátoři dokončí co je třeba. Sejdeme se za čtrnáct dní a pokud bude vše jak jsem teď řekla, zruším bonusy na příští tři měsíce. To ostatní platí. To je vše. Máte něco? Ne? Můžete jít." Vyšli jako opaření.

„Na shledanou," rozloučila jsme se s recepční a vyrazila na golf. Niki jsem během tréningové kola vyprávěla co se dnes odpoledne odehrálo v zasedačce.

„Budeš muset na ně víc dohlížet," souhlasila.

„To jo, jinak firmu přivedou na buben. Hezká hra," pochválila jsem Niki její výkon.

„No, není to ještě ono, ale děkuji."

„Chce to zajít ještě potrénovat," pronesla jsem profesorsky.

„Ano, slečno trenérko," usmála se koketně.

„No jo vidíš. Když jsem rozvedená, tak už nebudu slečna. Počítám."

„No to asi ne."

„Ty určitě ne. Děkuji za hru." pošťouchla jsem ji, podala ruku a dala pusu.

„Tréninkové kolečko skončilo, ve čtvrtek se můžeme jít historicky znemožnit," pronesla jsem jako by nic.

„Je rozsekáš," pronesla Niki neohroženě.

„Uvidíme," mírnila jsem její optimismus.

„Dobrý den," přivítala nás Marie, která nás vypouštěla na hřiště.

„Jak se máte Niki?"

„Báječně a jak vy, dlouho jsme se neviděly?"

„Jsem si říkala, že jste na nás zanevřela. Vy budete Tifany. Ráda vás poznávám."

„Děkuji i já vás," potřásla jsem nabídnutou rukou od drobné vitální blondýnky, která podle Niki nikdy neztrácela dobrou náladu a holky neustále povzbuzovala.

„Ať se daří a hezkou hru," s tím nás vypustila na hřiště. Poklidným tempem jsme prokráčely hřištěm. Na sedmé jamce mě překvapily Barbie, které stály před prázdným greenem a dvě minuty se o něčem bavily a pak se rozešly ke svým míčkům do všech možných směrů. Na deváté jamce jsme si potřásly i s našimi spoluhráčkami a šly si sednout pod paraván.

„Dáme si něco k obědu?" zeptala se Niki.

„Určitě," souhlasila jsem.

„My se omlouváme, ale musíme," omluvily se obě spoluhráčky a tak jsme s Niki zůstaly u stolu samy. Ani mi to moc nevadilo. Ne že by se s holkama nedalo pokecat, ale přeci jenom jsem si chtěla vychutnat pocity po prvním turnaji z dámských odpališť s Niki. Vybrat si z jídelního lístku byl vždy oříšek.

„Ještě, že mají denní menu," okomentovala jsem výběr.

„Je pravda, že ze stále nabídky si vybrat, je občas problém," souhlasila Niki.

Jen jsme dojedly došlo na vyhlášení výsledků.

„Vezmeme to od nižší kategorie," ujala jsem slova Marie. Druhé a třetí místo místo vyhrály holky co byly na tour poprvé a pak přišlo první.

„První místo obsadila Niki a posunula se do vyšší kategorie."

„Gratuluji, Zlatíčko," dala jsem jí pusu.

„Gratuluji," přidala se Marie :„ještě společné foto."

„Teď vyhlásíme kategorii nula až třicet šest," pokračovala. Třetí a druhé místo tentokrát podle všeho vyhrály zkušené harcovnice tour.

„A první místo obsadila při prvním startu mezi ženami, Tifany," spiklenecky se usmála.

„Vidíš," popíchla mě Niki.

„Gratuluji, Tifany," potřásla mi rukou a mrkla na Niki.

„Gratuluji, vítězko," vítala mě Niki u stolu.

„I já gratuluji, vítězko."

„Jaké to je?"

„Supr," zhodnotila jsem výsledek, do konce sezóny na poličce přibylo ještě dalších šest pohárů, včetně toho za celkové vítězství na stable body.

"Příští rok bych chtěla ještě ten na rány," pronesla jsem když jsem ukládala poslední pohár na poličku.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.