Toulavé boty letos přesáhly poněkud obvyklý stav, kdy stačilo na pár dní vypadnout někam ven. Chtěla jsem tentokrát něco poněkud trvalejšího. Pořád se mi vracela vzpomínka na dovolenou v Římě.
"Co vyrazit někam na delší dobu?" Nadhodila jsem, když jsme ležely v pelíšku a užívání měly za sebou.
"Ty mě nepřestaneš nikdy překvapovat." Ťukla mě do nosu.
"Doufám, že to není moc a moc často?"
"Ne, je to příjemné. Člověk s tebou neupadne do stereotypu."
"To jsem ráda. No tohle je trochu víc než obvykle." Upozornila jsem ji.
"O hodně víc?"
"Ráda bych trochu do světa."
"Jak moc trochu?"
"No na pár let změnit klima."
"Počítám, že víš docela přesně kam, co?"
"Počítáš dobře. Učaroval mi Řím."
"To mě taky." Přidala se Niki.
"A chtěla by jsi tam chvíli žít?"
"A víš, že jo." Políbila mě.
"Tak to jsem ráda. Upřímně bála jsem se, že to na tebe bude moc."
"Proč?"
"Vím jak se ti nechce měnit práci a tady by to bylo asi o změně."
"To je pravda. V poslední době jsem si říkala, že začínám být vyhořelá. Přemýšlela jsem o změně."
"Tak že bych byla impuls?"
"No je to sice trochu narychlo, ale jo, proč ne. A co tvoje firma?"
"Budu jí muset víc kontrolovat na dálku. Navíc jsem si říkala, že bych v Římě mohla udělat pobočku."
"Aha tak že víc práce?"
"Ne. Teď tam nemám žádné kontakty, tak bych se nechala najmout a zjistila jak to tam běhá."
"A co budu dělat já?"
"Jak co budeš dělat? Umíš italsky? Umíš, nebojím se, že něco neseženeš. Navíc si aspoň odpočineš."
"To máš pravdu. Něco najdu. Nebudu přeci sedět celé dny doma. Kdy by jsi chtěla vyrazit?"
"No hned jak se podaří věci zařídit. Firmu zvládnu na dálku, ale klub bude trochu komplikovaný."
"To jo. No a co ho celý pronajmout?"
"No a udělají mi z toho hodinový hotel a soudruhů se už nezbavím."
"Tak to prodej."
"Svoje mimčo?"
"Je to na tobě."
"Popřemýšlím."
Bylo toho moc, co se muselo zařídit a vyřídit. Nadhodila jsem v klubu, že bych ho prodala. Holky to překvapilo.
"Proč?" Ptaly se.
"Pojedu na pár let mimo republiku a nebudu mít čas to tu řídit a pokud klub jenom pronajmu, tak se bojím, že z toho uděláte bordel a já to pak budu dávat dohromady a bude mě to stát víc peněz a času než utržím za pronájem."
"Měla bych zájem." Ozvala se Marta.
"Ještě někdo?" Zeptala jsem se. Žádná odpověď. "Ok, děkuji vám všem a s vámi to Marti projdu," holky odešly a já zůstala s Martou sama. Musím říci, že pokud by to některá z nich byla schopná vést tak ona určitě.
"Dejte nabídku." Oslovila jsem jí.
"Určitě nebudu schopná to celé dát teď, ale pokud budete souhlasit, můžeme sepsat splátkový kalendář."
"Určitě nebude problém, barák si vezmu do zástavy." Plácly jsme si. Spíše ťukly sklenkou.
"Jednu věc mám po řešenou." Pochlubila jsem se Niki. Smlouva na prodej byla uzavřena a záloha složena.
"No já nemám úplně dobrou zprávu." Odvětila Niki.
"Roman tě nepustí?" Zakroutila hlavou.
"Nechce. Tak jsem dala výpověď." Překvapila. „Roman z toho nebyl nadšený, ale co mu zbývalo, se skřípěním zubů podepsal."
"Vždyť máš manažerskou smlouvu?" Divila jsem se.
"No to mám, ale mám tam klauzuli o ukončení."
"Takže kdy tě pustí?"
"Musím předat práci a pak můžu odejít, takže počítám měsíc."
"Koukala jsem na net a odpovídala jsem na pár inzerátů. Přišly mi dvě nabídky."
"Ty jsi šikulka."
"To sice jo, ale budu tam muset zaletět. Nečekala jsem tak rychlou odezvu. Přeci jenom Italové."
"Si udělej výlet do Říma."
"No asi bych to spojila se zařízením bytečku pro nás."
"Vidíš to není špatný nápad."
"Viď. Projdu weby jestli nenajdu pár zajímavých typů. Na pár dní se ubytuji na hotelu."
"Kdy poletíš?"
"Ještě to zítra musím projít, ale počítám, že do konce týdne, abych stihla pohovory."
Prošla jsem weby a našla jsem tři zajímavé byty u metra a nebylo by to daleko do firem, do kterých jsem pozvaná na pohovor. Prošly jsme je s Niki a dva z nich vybraly.
"Podle fotek i polohy dobré," souhlasila, "výběr nechám na tobě podle prohlídky."
"Jasně, kdyby se ti pak nelíbily můžeme vybrat jiné, bude to pronájem. Jo, odletěla bych zítra Miláčku."
Niki už posmutněla.
"Bohužel. Jeden pohovor mám už pozítří a vypadá to na velkou firmu a pozici šéfa