Tifany - 48 díl - bratr
Jul 16, 2012

Tifany - 48 díl - bratr

 

Je až překvapivé, jak se vše točí kolem jednoho místa a ještě tak mystického jako je Koloseum. Jasně, ne přímo kolem této památky, ale klubu za ním nebo před ním podle toho z jaké strany se na ni díváte. Vyrazily jsme tam jednoho dne po práci s holkami. Až nečekaně to připomínalo zasedání vedení firmy. 

 

Pravda, že se s holkami příjemně popíjelo a tak nějak člověk neřešil, co by asi jinak řešil. Lia dnes vypadá tak nějak nesvá.

"Trápí tě něco?" Zašla jsem za ní na bar, když odešla od stolu, aby objednala další pití.

"Ani ne," snažila se zapudit nepříjemné myšlenky.

"Jestli je to něco s čím ti můžu pomoci, tak neváhej a svěř se."

"Nechci tě zatěžovat," slábl její vzdor.

"Blázníš? Pokud ti budu moc pomoci, je to to nejmenší co pro tebe můžu udělat. Jsem moc ráda, že jste nás s Niki přijaly mezi sebe."

"Jste moc prima holky, jsem ráda, že nás náhoda dala dohromady."

"Taky, kdybych pro tebe mohla něco udělat," mrkla jsem na ni.

"Děkuji," dotkla se mého ramene a v očích jí proběhlo trápení, které by složilo většinu lidí co znám.

Vzaly jsme pití a vrátily se ke stolu. Samozřejmě jsme neunikly Sofii a Loretě.

"Ty dvě," ukázala Celestýna na barmanky, "vám vážně nedají pokoj."

"Taky máš pocit, že Tif a Niki pořád svlékají?" Přidala se Lia.

"Rozhodně," souhlasila, "kdyby nás tu nebylo tolik, už by se na ně vrhly."

"Myslíš, že sebou mají želízka?" Rozvíjela to dál Lia.

"Když na ně tak koukám asi jo," přidala se Veronika.

"Ještě začínej," smála se Niki.

"Ty dvě si vystačí," souhlasila jsem.

"Fí, problémy přicházejí," hvízdla Celestýna. Lia na ní hodila napůl vyčítavý a napůl nešťastný pohled. Lia se vzdálila.

Vyšla ven a dala se do řeči s jedním mladíkem.

"To je Lii bratr," uvedla nás do obrazu Celestýna. "Je to s ním složité. Neudrží si práci a Lia ho podporuje."

"Je to složité," vložila se do toho Lenny.

"Co je složité na tom, že se fláká?" Nedala se Celestýna.

"Podle mě ho něco tíží a není schopný se s tím srovnat. No a z toho pramení všechny jeho problémy." Nesouhlasila Veronika.

Otočila jsem se a chvíli pozorovala mluvící dvojici. Niki se také na chvíli otočila. Naše pohledy se potkaly. Mrkly jsme na sebe. Bylo jasno.

"Co na sebe mrkáte?" Neušlo Celestýně.

"Ale nic," usmála se Niki. I já se rozhodla držet bobříka mlčení.

Lia se vrátila sama. Zábava trochu upadala a tak jsem navrhla vyrazit do hajan.

"Dobrý nápad. Jsem dost utahaná." Souhlasila Lia.

Zaplatily jsme a vyrazily domů.

"Mám pocit, že bude mít Lia brzo sestru," usmála se Niki, když jsme dorazily domů.

"Jo to bude překvápko," souhlasila jsem.

"A nakonec budou honit sukně," zahrála si na sudičku.

"Další do našeho babince," mrkla jsem na Niki. "Ještě ani nebyl čas se tě zeptat, jak se ti tu libí. Jestli nebyl blbý nápad, tě sem vytáhnout?"

"No v první chvíli se přiznám, že jsem trochu pochybovala jestli je to dobrý nápad," přiznala se Niki. "Když jsem přijela a viděla tě rozzářenou v tomhle nádherně prosluněném bytě." Odmlčela se. "Tak jsem si řekla, že už jenom za ten pohled na uvítanou to stálo za to."

"A to jsi ještě nevěděla, co na tebe chystám," políbila jsem ji.

"A to jsem neměla ani nejmenší tuchu," souhlasila.

"A."

"Co chceš slyšet?" Culila se.

"No jak se ti tu líbí přeci."

"Těžko soudit, zatím dobrý," usmála se.

"Jako bych slyšela ale."

"No není jednoduché jen tak odjet a nechat tam vše."

"Mluvila jsem s tvými rodiči," práskla jsem se, "přiletí v sobotu."

"Ty jsi Zlatíčko."

"Věděla jsem, že je budeš chtít mít u sebe." Usmála se. "Tenhle úsměv nic na světě nenahradí."

"Jdeme spát."

"Jasně mami," tvářila jsem se jako nevinnost sama.

Ráno jsem v kuchyni připravovala snídani a Niki mezitím chystala na terase stůl.

"To je nádhera," ohodnotila jsem slavnostní tabuli, když jsem přinesla kávu.

"Děkuji," usmála se, "tak mě napadlo to tu trochu zkrášlit."

"Je to dokonalé. Jdeme snídat." Pobídla jsem manželku.

"Tak mě napadlo," začala Niki rozvážně, když jsme se obě usadily u stolu, kochajíc se výhledem a začaly snídat. "Co říci o našem poznatku Lie?"

"Napadlo mě to samé."

"Logický závěr," usmála se.

"Nemá cenu, aby se na švagrovou Celesta mračila, že je povalečka, když bude vše nejspíš jinak."

"Koukám, že už jsi ji vzala mě nás," zasmála se Niki.

"Myslíš, že bych neměla?"

"Řekla bych, že není dobré dělat předčasné závěry. Navíc máme málo informací."

"Počkej, na analýzu jsem tu já," dobírala jsem si Niki.

"V tomhle mám Broučku, přece jenom o trochu víc zkušeností."

"Středověk promluvil," neudržela jsem se smíchy.

"Náhodou na vykopávku vypadám dobře ne?"

"Vypadáš úžasně a všechny strčíš do podpatku. Jenom ti závidí." Podpořila jsem ji.

"Zase tak moc mi nelichoť Miláčku," začervenala se. "Abych se vrátila k Lii. Co jí vzít na oběd a probrat to s ní?"

"To zní dobře, v klubu na to není klid a v soukromí je Celesta zřejmě na toto téma alergická," souhlasila jsem.

"Stejně tak nevím, jestli bych to chtěla probírat před Lenny, je to supr holka."

"Pokusím se jí někam přes oběd vytáhnout. Třeba na nákup."

"To budeš hodná."

"Co bych neudělala pro bloudící duši."

Jak jsme u snídaně upekly, tak jsme to v práci začaly realizovat. Niki poslala mail, že by přes oběd potřebovala něco probrat Liou a já poslala mail Lenny, že bych potřebovala pomoc s výběrem dárku pro Niki.

Niki a Lia se domluvily a vyrazily na společný oběd. Chvíli to vypadalo jako hra kočky s myší. Bohužel těžko poznat, která byla kočka a která myš.

Lia asi tušila, ale moc se jí nechtělo prát rodinné prádlo na veřejnosti a navíc před někým koho zná pár týdnů.

"Co to bylo včera za mladíka?" Začala nakonec Niki.

"Bratr," snažila se ukončit toto téma Lia.

'To bude oříšek', pomyslela si Niki.

"Proč jsi ho nepozvala k nám? By jsme ho neukously."

"Celestýna se s ním nemusí."

"To jsem postřehla. Nicméně bych se s ním ráda potkala."

"Proč?"

"Protože si myslím, že tuším v čem je problém," šla Niki již přímo na věc.

Lia se tvářila dost nechápavě. Polkla sousto a zadívala se na Niki.

"Problém?"

"Jo problém. Nebyla jsem vždy Niki." Naťukla Liu.

"Jak nebyla?"

"Narodila jsem se v mužském těle."

"Ty jsi byla kluk?"

"Jak se to vezme. Lidi nás pro zjednodušení vnímají jako ty, co se narodili jako kluci a chtějí být holkou. Věc je složitější a mnoha lidem těžko sdělitelná. Vždy jsem byla holka, jenom moje tělo bylo mužské."

"A ty si myslíš, že Marco je holka?"

"Viděla jsem ho jednou a to ještě chvíli, ale cítím to tak. Není to nic co dokáži vysvětlit. Prostě cítíš, že ten člověk takový je. Jako vycítíš, že tamhle ta holka je lesba." Ukázala směrem na brunetku, která seděla přes dva stoly s příjemným mladíkem. "Tak přijď s Marcem k nám a Celestýnu nech doma," pokračovala Niki, "vymluv se na rodinou akci."

"A co na to říká Tifany?" Vrtalo Lie hlavou, co se právě dověděla.

"Na co?"

"Že jsi byla muž. Promiň v mužském těle."

"Nic ví to," usmála se Niki, "ona je taky transsexuál." Lia vykulila oči a asi deset minut jí to v hlavě šrotovalo.

"Je v tom problém?" Přerušila Niki ticho.

"Vůbec ne. Jenom si to nějak nedovedu představit. Asi to muselo být složité."

"Jak se to vezme. Není to jednoduché, ale když máš kolem sebe lidi, co tě podrží, tak je to nakonec jednoduché. Jasně comming out u leseb je jednodušší. U nás už to, že jsem lesba vlastně nikdo moc neřeší."

"Holky, máte můj obdiv," zakončila oběd Lia.

"Není co obdivovat. Je to buď a nebo," usmála se Niki a vyrazila s Liou zpět do práce. Během cesty do práce samozřejmě měla Lia mnoho otázek. Skoro se zdálo, že v parku kde se nakonec posadily, stráví zbytek dne.

"Doufám, že jsem ti objasnila to, co tě tížilo," zeptala se Niki než vstoupily do firmy.

"Úplně. Nevím jak ti poděkovat."

"Přijďte s Marcem a neděkuj," usmála se Niki.

"Určitě přijdeme."

Já jsem mezitím s Lenny vyrazila na nákup. Oběd jsme také stihly, výhoda italské siesty, až se jednou vrátíme domů nevím, jak se bez této jižní vymoženosti obejdeme?

"K jaké příležitosti to je?"

"Budeme mít výročí," prozradila jsem.

"To je hezké. Takže něco romantického?"

"Rozhodně."

Ponořily jsme se do krámků a hledaly, hledaly, přebíraly a vybíraly.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.