Tifany - 49 díl - rozhřešení

Většinou si pro něco tomu podobného chodí věřící do kostela. Je nutné podotknout, že se rozhodně nechci pasovat do roucha sluhy božího na zemi, ale podobnost ne úplně náhodná tu je. Jak se Niki dohodla, tak se nakonec i stalo. Lia a Marco se u nás večer objevili. Celý večer začal nevázaným tlacháním o všem možném. Jak se nám líbí v Římě. Jaké je to u nás doma.

"Máš hezký top," pochválila jsem Marcovi jeho outfit. Bylo vidět, že jej to potěšilo.

"Děkuji," usmál se, "Lia si myslí, že se to ke mě nehodí."

"Já myslím, že je důležité, aby jsi se cítil dobře," přidala se Niki. Na Lie bylo vidět, že to s ní škube, ale kousavou poznámku, kterou měla na jazyku polkla a usmála.

"To víš, starší sestry bývají občas přehnaně kritické," přisadila jsem si. Na Marcovi bylo vidět, že začíná ztrácet zábrany.

"To sice ano," připustil, "ale Lia je skvělá sestra. Pamatuji si, když jsme si jako děti hráli." V tu chvíli se zarazil. Pak si uvědomil, že je Lia s Niki v kuchyni.

"Povídej, to mě zajímá," pobídla jsem jej.

"No nejraději jsem byl, když mě líčila." Bylo vidět, jak se mu ulevilo, že to po těch letech konečně někomu mohl říci.

"A teď už se nelíčíš?"

"Ne."

"Ani jen tak?"

"To kluci nedělaj."

"Ale když se ti to líbí, tak proč ne," dělala jsem jako by nic. "Jestli chceš, nalíčím tě."

"Co by na to řekla Lia," zdráhal se Marco.

"Proč pořád řešíš, co na to kdo řekne. Je to tvůj život, tvoje volba a pokud se tak cítíš dobře, tak to neřeš. Život je moc krátký na to, aby jsi pořád něco nebo někoho řešil."

Zamyslel se. "Máš pravdu. Jestli chceš budu rád."

"Určitě." Zmizeli jsme v ložnici. Holky se v kuchyni zabraly do hovoru nejen o práci, tak si nás ani nevšimly. S Niki jsme to tak naplánovaly, aby se Marco dokázal uvolnit a nebyl sešněrován něčím a hlavně někým, tedy Liou.

S líčením jsem si dala záležet a myslím, že se mi to povedlo. Živit se tím asi nikdy nebudu, ale hlavní účel to splnilo. Marco byl na vrcholu blaha. Tedy jestli byl vzrušený, to nevím, až tak jsem ho nezkoumala, ale jeho obličej mluvil za vše.

"Hotovo. Ještě paruku." Sáhla jsem do skříně a jednu vyndala. "Supr. Co na to říkáš?"

"Mamamía," rozzářil se Marco.

"Beru to jako ano," usmála jsem se. Vážně nebylo třeba dalších slov. Vrátily jsme se na terasu, kam se mezitím vrátily i holky.

"Kde jste?" Vyzvídala Lia.

"Ale trochu jsme si hrály," šla jsem první. "Ráda bych vám představila Veliu," ustoupila jsem a na terasu pustila teď už vlastně šéfky sestru.

"Wow," ohodnotila moji práci Niki, "moc ti to sluší."

Na Lie bylo vidět, že s tím trochu zápasí a pak se překonala. "Vítej Velio. Tak a díky vám mám teď místo brášky sestru. Ještě, že nemám už další sourozence." Zasmála se nakonec. Možná ani ona sama v tu chvíli netušila jak pravdivou větu právě pronesla.

"No vida a konečně jsou všichni spokojeni," usmála jsem se. "Takže holky, už žádné klukoviny."

"Tak to je moudro, které by měl někdo zapsat." Usmála se Lia.

"Už píši," souhlasila Niki.

"Takže máme další kamarádku do party na páteční akci v klubu," nadhodila jsem.

"Pokud bude Velia chtít, tak určitě," podpořila můj nápad Niki. Velia jenom seděla a užívala si právě nabytou svobodu. Až když všechny pohledy spočinuly na ní, tak zpozorněla.

"Já jsem taky pro," pronesla nesměla.

"Tak se mi líbíš," pochválila jsem jí. To jí zjevně dodalo i potřebnou odvahu a zapojila se do následného rozhovoru.

"To bude Celestýna koukat," pronesla Lia, když se loučily a jely domů. A měla pravdu. Domluvily jsme se, že se Velia převlékne u nás a vezmeme ji sebou a Lia dorazí s Celestýnou.

Samozřejmě u toho nemohla chybět ani Lenny a Veronika. "Jsi kočka," ohodnotila Lenny Veliu, když jsme od nás vyrážely. "Wow," nešetřila ani Veronika, "nebýt zadaná tak nevím nevím."

"Ale jsi," špičkovala Lenny a táhla svoji přítelkyni.

V klubu jsme obsadily svoje místa a začaly se bavit. Asi za půl hodiny dorazila i Celestýna a Lia.

"Ahoj holky, kde se couráte?" Přivítala je Lenny.

"To víš, než se Celestýna vypraví, to je na dlouho," pošťuchovala svoji přítelkyni Lia.

"To je Velia," představila Lenny novou posilu.

"Počkat, není to Marco?" Prokoukla naši malou lest Celestýn. Lia na ní mrkla.

"Téééda. Sekne ti to švagrová," překvapila nás všechny, pravda Liu asi nejvíc. To nemluvím o Velii.

"Nevyrazíme na parket?" Hrály vážně dobře. I Velii jsme ukecaly a nakonec nelitovala, hned při první písničce se seznámila se zajímavou holčinou. Po všech směrech úspěšný večer.