Tifany - 51 díl - výročí
Aug 06, 2012

Tifany - 51 díl - výročí

Blížil se náš den a já přemýšlela jak jej nejlépe oslavit. Po slavnostním uvítání v Římě, jsem moc nechtěla nic společenského. Spíš bych si s Niki někam zajela a strávila příjemné chvíle jenom s ní a v tom mě to napadlo.

Vyrazíme do Benátek. Zajdeme si na oběd, projedeme se na gondole, budeme jenom relaxovat a užívat si jedna druhou. Mrkla jsem na net. Našla letecké spojení. Zamluvila hotel a moc se těšila na další víkend.

"Mám pro tebe na víkend překvapení," usmívala jsem se na Niki při snídani.

"Jéé," usmívala se, "já ještě ne, ale už na něm pracuji."

"Tak hlavně nedomlouvej nic a s nikým."

"Dobrá, plán na víkend nechám na tobě," souhlasila.

"Prima," políbila jsem ji.

"Jedeme do práce?"

"Určitě."

Pracovní týden uběhl jako voda. V pátek po práci jsme místo do klubu, šly balit kufry.

"Jedeme na víkend, tak to s balením nepřeháněj," krotila jsem Niki.

"Co když se zkazí počasí."

"Nesýčkuj."

Nakonec jsme se vešly do jedné tašky a vyrazily na letiště.

"Kam vlastně letíme?" Vyzvídala Niki.

"Nech se překvapit," nechtěla jsem prozradit nic z mého překvapení. Zahlédla jsem z jakého gatu letíme, tak jsem Niki táhla přímo k němu. Naštěstí nezahlédla ani malou cedulku u vstupu do letadla.

"Připoutejte se prosím," ozvalo se z reproduktorů. Za chvíli jsme přistáli.

"To je rychlost," libovala si Niki. "Pořád neprozradíš?"

"Za chvíli už uvidíš, kde jsme," usmívala jsem se. Vzaly jsme si taxi a jely se ubytovat do hotelu. Na výběru apartmá jsem si vážně dala záležet.

"Nádhera," ohodnotila Niki.

"Pro tebe jenom to nejlepší Miláčku. Tedy skoro, ty nejlepší apartmány jsou obsazené."

"Tohle je až až."

"První třetí výročí máme jenom jednou," mrkla jsem na ni.

"To je pravda," hodila záda do postele.

"Tak nestát, nelelkovat, vyrážíme do města."

"Jasně šéfová," smála se.

Město bylo vážně trochu jiné, než by si člověk vybájil podle fotek a videí. Zavěšeny do sebe jsme to moc nevnímaly.

"Tak už víš, kde jsme?"

"Pořád jenom tuším," rozhlížela se kolem, zda nepozná něco, co by prozradilo víc. Sestoupily jsme k jednomu z mnoha kanálů.

"Aaaa už vím. Ty jsi vážně šikulka." Dostala jsem takovou pusu, až se kolemjdoucí zastavovali a mladíci hvízdali.

"Vypadá to, že působíme pozdvižení na vsi."

"Jak jinak," souhlasila jsem. Vyrazily jsme na náměstí sv. Marka.

"Projedeme se na gondole?"

"Určitě. Co by to bylo za návštěvu Benátek." Usmívala se Niki.

"Prima. Jedem." Sedly jsme si vedle sebe a nechaly se unášet mladíkem v pruhovaném po velkém kanálu. Bylo příjemně a jako byste se vrátili o pár století zpět. Všude klid, jenom ta šplouchající voda kolem nás.

"Mohla bych takhle jezdit celý den," nechtělo se Niki z gondoly.

"To já také," souhlasila jsem a pomohla jí na břeh.

"Až takhle veřejně," tvářila se pohoršeně, když jsem jí pozadí vystrčila ven.

"Jedině veřejně," culila jsem se.

"To myslíš vážně?" Byla trochu překvapená.

"Jo ty myslíš až takhle veřejně. Tak to ne. To mám ráda intimně, i když netradičním prostředím se samozřejmě nebráním."

"Jako třeba?"

"Jako třeba," zamyslela jsem se, "v rozhlehlém anglickém parku schovaná za mohutnými stromy a rozlehlými křovinami."

"To zní romanticky."

"To není vše."

"Povídej dál."

"Radši to zrealizujeme, až na takové místo narazíme. Navíc se ve mě probouzí zvíře a nemuselo by to dobře dopadnout."

Mezitím jsme minuly malou hospůdku. "Nedáme si něco malého místního?" Vyrušila mě Niki.

"Určitě můžeme."

Sedly jsme si na předzahrádku a kochaly se výhledem na moře. Objednaly jsme si místní specialitu. Ani se mě neptejte, co to vlastně bylo. Netroufnu si ani odhadovat.

Začalo se postupně smrákat a tak jsme procházkovým krokem vyrazily zpět na hotel.

"V tuhle chvíli bychom klábosily s holkami v klubu," zahleděla se do dáli.

"Jsi Zlatíčko. Tohle je nekrásnější výročí, jaké jsem si mohla mohla přát."

"Ty jsi Zlatíčko," dala jsem jí pusu.

Zapadly jsme na pokoj a zavrtaly se do postele. Vlastně do pelíšku.

"Moc děkuji," pohladila mě po tváři. Bylo na ní vidět, že jí něco tíží.

"Copak Niki?"

"Ale nic."

"Jak nic. Co tě trápí?"

"Nechci kazit krásný večer starými vzpomínkami."

"Nekazíš. Je lepší to ze sebe dostat ven." Bylo to, jako bych odšpuntovala vodní přehradu, až po okraj naplněnou smutkem.

"Poslední výročí nedopadlo zrovna moc dobře," začala s vyprávěním z dob, kdy jsem jí ještě neznala.

"Chodila jsem tehdy s holkou, která jako první o mě tehdy věděla, jak to se mnou vlastně je. Z dnešního pohledu to bylo před Niki." Po tváři jí přejel lehký úsměv nostalgie za dobou dávno minulou.

"Byla to zajímavá doba," pokračovala. Přikývla jsem.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.