Tifany - 54 díl - znásilnění
Aug 27, 2012

Tifany - 54 díl - znásilnění

 

Jsou věci, které je lepší když se vám nestanou a tohle je rozhodně jedna z nich následky bývají vždy nevratné a nesete si je sebou po zbytek života. Nechápu, jak může být někdo tak tupě bezohledný a kvůli pár vteřinám pochybné rozkoše se do toho pouštět.

 

Seděla jsem v potemnělé místnosti plné roztodivných nástrojů a udělátek. Zrovna jsem neměla nic lepšího na práci než jenom tak sedět v obrovském koženém křesle. Kdyby bylo ještě o kousek větší skoro bych v něm mohla i ležet.

Na protější zdi nejasné barvy se daly rozpoznat rysy dvou hranovou zkřížených přes sebe. Na nich se leskla ocelová oka. Jejich konce byly u počátky paží nebožáka, který měl nohy uchycené na podobné řetězy vycházející z dolních konců kříže.

Ani nevím jak dlouho tam stál a bylo mi to celkem jedno. Mojí pozornost si občas zasloužila jiná postava klečící mi pod nohami a to když se zavrtěla. V tu chvíli jsem švihla bičíkem. Když se ozvalo zaúpění švihla jsem ještě jednou. Na druhém kříži jsem měla ještě jednu subinku.

Ta mě v tuhle chvíli zaměstnávala. Co s ní? Je to speciální exemplář. Lesbička co nikdy neměla chlapa a má k nim bytostný odpor.

„Připrav mi jí,“ houkla jsem na svoji stoličku.

„Ano má paní,“ zašeptala a odplazila se směrem ke kříži. Zatím co jí nasazovala masku, já pořád nemohla přijít na to co s ní.

V tu chvíli mě to napadlo. Zavolala jsem si na pomoc Igora.

„Přivaž ji na rozporky,“ poručila jsem mu. Za chvíli čubička ležela na zemi. Ruce a nohy měla přikurtované k rozporkám v podobném tvaru jako kříž na kterém do teď vysela.

Oko na středu kříže zavěsil Igor na hák. Ten jsem ovládala pomocí tlačítek přidělaných na opěradle křesla.

„Zapal svíčky,“ pobídla jsme opěrku. Doplazila se pro svíčky a ty pak postupně zapálila Čubince na bříšku. Další dala i na bradavky. Igor nás opustil.

Svíčky plápolaly. Stolička mi podpírala nohu a to hovno na kříži zjevně ožilo. Počkala jsem až se svíčky rozhoří. Vosk už z nich pomalu začal stékat na její nádherné tělo.

„Přidělej ji robertka,“ rýpla jsem podpatkem do stoličky. Vrazila do ní toho největšího. Pustila ho na plné obrátky a páskem zajistila. Teď měla čubka jistotu, že se ho nezbaví dokud nebudu chtít nebo nedojdou baterky a to se mi ještě nestalo.

„Rozsviť ještě další svíčky,“ za chvíli byla pokryta tolika svíčkami, že už nebylo kam je dávat.

Její tělo bylo v křečovitém napětí. Bylo vidět jak s tím zápasí. Tělo vypovědělo poslušnost a ona se  začala svíjet. V tu chvíli jí pokryl vosk ze svíček a přes roubík bylo slyšet její úpění.

„Přidej ještě anál,“ těšila jsem z jejího bezmocného výrazu ve tváři, kde se mísila nenávist, chtíč a rozkoš v jednom. Věděla, že není úniku a tak se to snažila vydržet. Anální kolík ji za chvíli přivedl do další fáze. Náhle se svaly uvolnily a její tělo jenom bezvládně vyselo.

„Vyndej jí kolíky.“ Věděla jsem, že už další utrpení nepřinesou a trápit jí jenom tak nebylo mým cílem. Nechala jsem ji přijít k sobě a zatím se snažila přijít na to co připravit jako vrcholné číslo.

To hovno na kříži mělo péro napěchované k prasknutí. Až se i mě z pohledu na něj dělalo zle. Vstala jsem vzala rákosku a lehla ho přes něj. Rozkoší zaúpěl. No vida do by se dalo.

„Nabodni tu čubku na péro toho hovna.“ Na čubce bylo vidět zděšení, které se nedalo s ničím co tu doposud zažila porovnat. Natáhla mu gumu a pak ji pomocí kolejnice přivezla až k němu.

Naštelovala jsem výšku a stolička ji doslova narazila na péro. Jak čubka tak hovno se začaly zmítat. Každý z jiného důvodu. No a stolička dávala pozor, aby se nám nerozpojily. Hovno byl na konci s dechem. Bylo vidět, že každou chvíli exploduje. Čubka k vrcholu taky měla jenom pár krůčků.

„Vytáhni ji.“

Crrrr. Zazvonil budík.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.