Tifany - 63 díl - pravda

 

Dilema před nímž stojím vlastně poprvé v životě. Mám přiznat, že jsem se narodila v mužském těle nebo tomu nechat volný průběh. Možná ve skrytu duše doufat, že na to Marta nepřijde? Vážně je možné něco takového utajit. Někdo tvrdí – je to možné a rozhodně neprozrazovat, možná méně početná skupina, je pro odhalení. Vyhnout se riziku prozrazení či nedej bože vydírání, asi nakonec vyhraje.

 

"Není to nic na co bych byla pyšná," začala Marta poněkud ze široka, když jsme po práci usedly na terasu.

Začátek monologu odhalujícího její život než jsme na sebe narazily ve vlaku do Curychu. Podle jejího vyprávění určitě napsali novináři nejeden článek, stejně jako televize odvysílala hromadu reportáží. Holka co nalítne hezkému exotického frajerovi dávajícímu na odiv svoje nové Ferari.

Opustí dobře placenou práci a vydá se do neznáma s růžovými brýlemi na očích. Prozření tentokrát stejně jako v ostatních podobných příbězích dopadá dosti drtivě. Sama v neznám prostředí bez přátel odkázána na típka s minimálně pochybnou reputací. Naivita dostupuje vrcholu, když si myslí, že ho bude živit.

Něco takového zkusil jenom jednou. Hned po té zabavila kufr a vyrazila ke známým. Po návratu nabyla dojmu, že je vše vyřešeno, až do dnešního dne. Potkat svoji noční můru při návratu z oběda nikomu nepřidá na dobré náladě. Naštěstí ji nezahlédl, to nic nemění na tom, že kdykoliv v budoucnu může. Ani Marta netuší čeho všeho je schopen. Nestihla poznat moc lidí kolem něj.

"Dobrý den Tifany," přivítala mě majitelka, "vyptával se na vás takový divný mladík a na vaší slečnu."

Vypadá, že to v nejbližší době zjistím osobně. Nebude to nic co by nešlo civilizovaně vyřešit. Takovým pohledem na věc vždy podobné problémy začínají, jak skončí záleží na druhé straně. Nemám chuť čekat až mě frajer přepadne někde, kde to nečekám a tak vyrážíme vstříc problému s cedulkou – ex přítel.

Najít jeho oblíbenou nalévárnu není problém. Stejně jako odhadnout nechápavý pohled při otázce zda mě hledal. Až Marta stojící za mnou mu křiví obličej do drzého – jo. Následný rozhovor jedoucí podle předem snadno předvídatelného scénáře, má pro něho nepříjemně jiný konec.

Mužská ješitnost dokáže být velmi nepříjemný nepřítel. Tím spíš pokud na ní zaútočíte v okruhu přihlížejících patolízalů. Vyšlo oboje najednou. Stojící mi tváří v tvář jenom skřípe zuby. Asi nečekal, že mi místo z oka do oka bude nahlížet do výstřihu. Silácké pokusy zahnat Martu – domu – tak končí více než komicky.

Objasnění majetkových „práv“ na svoji ex nebere příliš vážně. Zřejmě má pocit, že je stále pánem celé situace. Moje ruka v jeho rozkroku začíná zasévat pochybnost i do tak omezeného mozečku jakým zřejmě disponuje. Jeho společníci, doposud nevěřícně koukající na svého boha, mají asi nutkání dorovnat skóre. Jeho gesto doprovázené zaúpěním je posazuje zpět.

Snad je to naposledy co s ním musím vést jakýkoliv rozhovor. Nejenom, že mi nesedí jeho styl nevíc mu hrozně smrdí z úst. Výlet do této části města tak můžeme poklidně ukončit. Nemají tu nic až tak pamětihodné.

Zpáteční cesta nám přivedla do cesty rozhlehlý park. Posazení na jedné z laviček přichází právě v čas. Martu zřejmě dostihlo víc než pár nepříjemných vzpomínek. Roztřesená usedá na lavičku. Mít po ruce něco ostřejšího jistě by láhvi prozkoumala dno.

Probírat pár minut staré informace není úplně na místě. Kam může dojít na to mám již několik dní na srdci. Na můj úvod prozrazující něčeho osobního přichází úsměvná replika - Myslíš něco jako, že frajera složíš jednou rukou? To nebude přesně to co mám na mysli, ne že by mi to nepolichotila.

Prozrazení operativní změny pohlaví není nic co za ji mohlo překvapit. Čekaní na chvíli kdo to na sebe prásknu dospělo zdárného konce. Sice se spodek povedl na jedničku s hvězdičkou, ale je to poznat. Navíc jsem suchá jako poušť. Poskládat z těchto střípků právě operaci jí přišlo velmi reálné. Druhý v řadě zůstal gynekologický problém. Při absenci tamponů a vložek by to musel být hodně vážný.