Po návratu z Mnichova, kde jsem usilovně přemýšlela kam na líbánky vyrazit, se toto dilema vynořilo znovu. Po svatbě ani registraci jsme s Niki vlastně žádnou svatební cestu neměly. Nechtěla jsem si do třetice tento zvyk odepřít.
„Lia nám zaplatí líbánky a nemáme se prý upejpat,“ tlumočím doma nabídku.
„To je od ní hezké. Tak to se rozhodně nebudeme.“
Ani jednu z nás zatím nenapadlo jediné zajímavé, kde by jsi chtěly strávit společné chvíle.
„Co ostrov Lesbos? Bylo by to stylové.“ První výstřel slepého náboje do vzduchu přináší moje – já tí nevím – schované za pokrčená ramena. Stylové to asi bude spíš podle názvu.
„Co Austrálie?“ nebudu při zemi a pošlu nás na druhý konec světa.
„Zajívaná varianta,“ připouští, „uděláme soupis míst které nás napadnou a uvidíme.“
Seznam není moc dlouhý a ani moc rychle neroste. Profláknuté destinace jako Chorvatsko, Egypt, Tunis rovnou zamítám, naopak přidávám Kubu a Severní Koreu.
„Máš slabost pro diktátory?“ salutuje levou jako za mlada.
Neřeším kdo v té zemi sedí na prameni, spíš jestli mě tam někdo ukamenuje za to jaká jsem. Muslimské země stejně jako arabské, pro mě splývající v jedno, na seznamu nikdy nebudou. Další jako třeba Izrael, Palestina nebo Irák, přenechám jiným odvážlivcům pěstujícím adrenalínové sporty jako je běh minovým polem a plavání mezi žraloky.
„Co Paříš nebo Londýn?“ sice zní tak obyčejně, ale také dost civilizovaně.
„Není to špatná varianta. Spíš je otázka jaký program budeme mít v plánu?“ Nasměrovala jsem výběr k podstatě tráveného času.
„Aktivní lenošení?“
„Spojené s památkami?“ Přidávám další podmínku.
„A golfem,“ prká Marta.
„Ten nesmí chybět.“
„Civilizace nebo divočina?“
„Co civilizovaná divočina?“ Zajímavé spojení, které budeme jenom těžko hledat.
„Tak to můžeme zůstat doma,“ jde si nalít.
„Co Irsko?“ Volám za ní.
„Myslíš Belfast?“
„Dobrá tak třeba Skotsko?“ Seznam jsme nakonec zredukovaly na Londýn, Paříž a Austrálii.
„Já bych byla pro Paříš se zastávkou v Saint-Tropez.“
„Saint-Tropez je díra, já vím,“ smála jsem se, „ale slavná díra“.
„A co si udělat okružní jízdu Evropou?“
„Myslíš jako když jsem vyrazila vlakem a vybrala si kam pojedu až na nádraží?“ Usmála jsem se.
„Buď a nebo si udělat přibližný itinerář a jed podle něj. Jenom najít zajímavá místa, kam by jsme se rády podívaly.“
„To zní dobře,“ souhlasila jsem.
Na papíře se začala množit místa jako Monako, Paříž, Brusel, Amsterdam, Berlín.
„Jak dlouho chceš být na té cestě?“ Zeptala jsem se, když jsem viděla kompletní seznam. „Tohle je tak na měsíc.“ Spiklenecky na mě mrkla.
„Zkusíme to na Liu a uvidíme.“
„Držím palečky,“ parodovala jsem Lii gesta když se rozhoduje. Otevřela jsem mapu a koukala. „Co Malta?“
„Chceš za teplíčkem,“ dobírala si mě Marta.
„No za polární kruh nepojedu,“ souhlasila jsem.
„Malta proč ne,“ souhlasila.
„Okružní jízdu si necháme příští léto. Vyrazíme v sobotu?“
„Se nechceš nechat ujít pateční babinec co?“
„No docela se na něj těším,“ připustila jsem.
A rozhodně bylo na co už jenom to že spolu chodí Velie a Stefi bylo mírně řečeno překvapení.
„Neřekla bych to do tebe,“ přála jsem oběma hodně štěstí a lásky.
„Co naděláš. Citům neporučíš.“ Culila se Stefi.
„No to bych ani nechtěla.“
„Je to nové a musím říci, že no prostě wow.“
„Pak je vše ok,“ souhlasila jsem.
„Jam bylo v Mnichově?“ Vyzvídala Celestýn.
„Pracovně, ale naučila jsem Liu golf.“
„No neke,“ valila oči Veronika, „Liu? to která nad každým sportem ohrnuje nos?“
„Teď už ne,“ smála jsem se.
„Nebudu se přeci jenom koukat jak mlátí do míčku,“ hájila se Lia.
„To je pravda,“ souhlasila Veronika.
„Tak máme další do party,“ přidala se Marta.
„Já myslím, že se přidá i zbytek, jenom musíme vymyslet jak na ně,“ zadívala jsem se na Celestýn.
„Už na mě pracuje,“ vzala za ruku Liu.
„Výborně šéfová,“ zatleskala Marta.
„Tak golfové okénko máme za sebou. Novou dvojici jsme přivítaly. Co jsme ještě propásly?“ Sondovala jsem.
„To je ti málo?“ Otočila se na mě Stefi.
„To je můj malý nenasyta,“ smála se Marta. Jenom jsem pokrčila rameny.
„Já už jsem na líbánkách,“ posunula jsem se o den dál.
„No vidíš. Kam se chystáte?“ Zajímala se Celestýn.
„Cestu kolem světa,“ začala Marta a bylo vidět, že Lia zpozorněla, „jsme nakonec zavrhly a letíme zítra na Maltu.“
„To zní zajímavě,“ souhlasila Lenny.