Tifany - 70 díl - utopeny
Dec 17, 2012

Tifany - 70 díl - utopeny

 

Výlet lodí po nádherného středozemního moře. Luxusní kajuty. Zastávky v zajímavých městech. Vážně by jste tomu odolali? Při pohledu na leták lákající k několika denní plavbě.

 

„Bude to chtít dostatek kinedrylu,“ prohodila jsem, při nastupování na loď.

Stevard postřehl naší nerozhodnost kudy vyrazil do naší kajuty na horní palubě. Otevřené dveře do malého království předčily reklamní prospekty. Vážně je to luxusní. Nejednalo se o žádný zaoceánský parník ani malou jachtu, kterou si pronajmete s přáteli.

"Moc pěkné," zkouší Marta jedno z křesel.

Stevard odkládá kufry, dostává spropitné a nechává nás o samotě. Další informace o tom co kde je, jsou teď tak trochu navíc. Cítím vzrůstající vzrušení, nikdy jsem se nemilovala na lodi a chci to napravit – teď hned.

Nesmyslnější pohled vrhám na Martu sedící v křesílku vedle postele. Ta na oplátku trhá moje tričko, když se nad ní nakláním. Malý krůček pod peřinu, bez ohledu na to, zda je kajuta zamknutá či nikoliv.

Cvaknutí zámku, dostává naše zvědavé hlavy z pod peřiny. Uklízečka něco mumlající snad ani nepostřehla naší přítomnost, až zakašlání obrací její nasuptěnou tvář naším směrem. Vypadalo to, že se nám v kajutě snad utáboří. Sbírá něco ze země a mizí za neskutečnou ránou zavřenými dveřmi.

Ta správná chvíle, to správné rozpoložení je pryč. Jdu se osprchovat a pak možná zajdeme zjistit co dalšího loď nabízí. Na chvilku se zamnou do sprchy plíží Marta.

"Už se zamknuto," šeptá mi do ucha.

Stojí za mnou a přejíždí mi rukou přes bříško až. Další vjem je cítí na. O zlomek vteřiny už není na, ale uvnitř. Voda nám stéká po ramenou. Její prsa se tisknou pod mými lopatkami. Jedna ruka je tam a druhá si hraje s bradavkami. Chytla jsme ji za zadečeka přitiskla na zeď. Otočení čelem k ní následuje hned vzápětí, taky si chci užít její sladkého těla. Jazyk proniká k jejímu. Její prstíky znovu do mě. Přitisknutá k ní chci vnímat každým kouskem svého nadrženého těla všechny záhyby. Ruce kopírují vzrušující křivky a prstíky hledají místo působící největší možnou rozkoš. Záškodnická bitva začíná.

Její ruce přitisknuté nad hlavou nekladou odpor a já mohu zaútočit na další pozemní cíle. Terče rozkoše v zorném poli podléhají jeden za druhým, natěšená broskvička jako poslední. Prstíky dál rejdí a hledají.

V katalogu nepsali jestli jsou ty kajuty zvukotěsné, jestli ne mají spolucestující ještě před vyplutím veselo.

Po jednom vzedmutí na přílivové vlně opouštím jeskyňku. Prstíky jsou hrát s roztouženými bradavkami. Začínám jí trochu napínat. Stojí na špičkách a zatíná se mi do zad. Už tam chce být. Nebude to tak snadné Miláčku. Mrkám na ní očkem. Vypadá jako by byla jednou nohou v pekle a druhou v ráji.

S posledním útokem si dávám na čas. Nech ci aby. Ne. Ještě ne. Vydrž. Nohy se jí začínají třást. Je čas. Je připravená. A teď nejkratší cestou do pekla.

Chytá mě za hlavu. Vzepnutí na poslední vlně nebere konce. Jde víš a víš. Vrchol má na dosah a přeci tak daleko. Je na Olympu nebo možná v pekle. Svaly povolují. Paty se dotýkají podlahy. Zhluboka oddychuje a chytá mě za vlasy.

"Ty mrško," úsměv k nezaplacení .

"Jaká byla voda," líbám její po otevřená ústa.

"Mrazivá," podává mi tekuté mýdlo.

Namydlila jsem jí. Jak ona mě. Skoro došla voda.

Rachot na lodi přehlušil hlas kapitána oznamujícího nejspíš vyplutí na moře. Z okýnka můžeme sledovat mizející pevninu.

"Docela mi vyhládlo," ozývá se Marty žaludek.

Vyrážíme na obhlídku lodi. Najít jídelnu není zase takový problém. Večeři na uvítání doplňují dvě skleničky sektu

"Na příjemnou plavbu," mrká na mě.

"Na nás a zbytek líbánek," dodávám.

Po večeři se jdeme projít po palubě. Zastávka u zábradlí přináší pohled na mizející kopeček sluníčka. Zesilující vítr nás zahání do kajuty pro něco teplejšího na sebe. Po návratu na palubu je všude kolem ticho a klid, jenom vlnky narážejí do boku lodě.

Na vylidněnou palubu doléhá hlahol z herny. Nejspíš jsme vlezly do hráčského doupěte, kde všichni vymění pohled na počínající noc za mrský hazard. Opřené o zábradlí můžeme sledovat červánky, které zalily celý obzor. Nádherná scenérie.

"Nepůjdeme se tak podívat," kývne Marta směrem k herně.

"Proč ne," sice se mi nechce, ale nebudu kazit zábavu.

Míří neomylně k pokerovému stolu.

"Za chvíli začne pokerový turnaj."

"Že by jsme si zahrály?"

"Ty to umíš?"

"Jednou jsem na to koukala v televizi," přiznávám.

Peníze měníme za žetony. Posazeny k jednomu stolu. Turnaj s naším usednutím začíná. Rozjezd není špatný. Pár šílenců se to pokouší utrhnout hned v první hře. Přichází mi vysoký pár karet. Ostatní protihráči šroubují sázky nahoru. První tři karty z ruky krupiérky přistály na stole. Třetí karta. Sazky jdou ještě víš. Čtyři hráči posouvají všechny žetony za čáru. Dělám to samé. Další karta. Mám jsem čtyři stejné. Poslední karta na stole už nic nemění a já vyhrávám první hru. Čtyři soupeři končí. Marta jenom udiveně mrká.

Další hry jsou mnohem klidnější. I tak „likviduji“ dalších tři hráče. Posazují nám ke stolu další hráče od jiných vyprázdněných. Bohužel Marta také končí. Malá přestávka po hodině hry mi přichází vhod, abych si mohla odskočit.

"Ty válíš," chválí moji hru, "vážně jsi to nikdy nehrála.

"Vlastně ani ne," mrkám na ni.

"I ty mrško."

Návrat ke stolu právě v čas. Povinné sazby a nechuť některých protahovat hru, vede k rychlému závěru. Bohužel končím těsně před finálem. Můžeme jít spát. Ohlušující rána nás probírá z polospánku.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.