Netušila co je zášti v lidech, které potkáváte každý den. Bylo mi z toho smutno. Na druhou stranu to přineslo příležitost, které se nedalo odolat.
Bylo to asi týden po nastěhování Lii a Celestýny. Zazvonil domovní zvonek. Byla to domácí. Vypadala trochu bezradně. Přeci jenom už to byla dáma v letech a chtěla mít svůj klid.
"Feliso pojďte dál," přivítala jsem ji, "co si dáte?"
"Presso," posadila se na terase. Udělala jsem jí jedno presso.
"Co vás trápí?" Položila jsem před ní hrnek.
Usrkla si kafe. Bylo na ní vidět, že neví jak začít.
"Mezi lidmi co tu bydlí se rozneslo, že se sem se stěhovávají lesby a mají s tím problém. Stěhují se pryč." Ulevilo se jí.
"Kolik lidí s tím má problém?"
"Vím o dvou dalších, kteří se chtějí odstěhovat."
"Mám pro vás nabídku," překvapila jsem jí.
"Jakou?"
"Koupím od vás ten dům. Můžete jít na odpočinek." Chvíli přemýšlela. Neměla děti a vidina domečku na Riviéře byla lákavá. Nabídla jsem přiměřenou cenu, která byla realitním trhu. Chvíli přemýšlela.
"Máte pravdu půjdu na odpočinek. Jsme domluvené. Připravte smlouvu." Dopila kafe a rozloučila se.
Zavolala jsem firemní právničce, aby připravila smlouvy na koupi domu.
"Nemusím zdůrazňovat, že si to necháte pro sebe."
"Samozřejmě. Zítra vám ji pošlu."
Dorazila Lenny.
"Potkala jsem Domácí. Usmívala se jako sluníčko."
"To je dobře. Když přišla vypadala trápeně."
"Byla u nás? Proč?"
"Nájemníci s námi mají problém."
"Aha."
"Tak jsem jí nabídla, že barák odkoupím."
"To jako vážně?"
"Jo. Nebudu se stěhovat kvůli dvěma ignorantům, kteří se mnou mají problém."
"To chápu, ale hned kupovat barák?"
"Myslím, že s tím za mnou přišla. Nabídla jsem jí cenu. Nesmlouvala."
"Nejsme zvyklí smlouvat."
"Neboj nabídla jsem odpovídající cenu."
"To je dobře."
"Neměla jsem původně v plánu v Římě nic kupovat. Brala jsem to, že sem přijedeme na pár let a pak se vrátíme."
"Co tě vedlo ke změně?"
"Ty," usmála jsme se na ni.
"Vážně?" Byla překvapena.
"Ano. Když jsem přišla o Niki, tak jsem vážně přemýšlela, že se už nevrátím. Měla jsem tu závazky a přátele, tak jsem se vrátila. Pak jsme potkala Martu. Když jsem si to celé srovnala přišla jsem i o Martu. Neměla jsem sílu se o něčem rozhodovat. Pak jsme se sblížily spolu a to asi rozhodlo zůstat. Je mi s tebou moc dobře a nechci opouštět to co tu mám."
"Ten konec se moc hezky poslouchá přitulila se ke mě." Okupovaly jsme spolu sofa, které jsme si přesunuly na terasu.
"No a teď koupíme baráček."
"Ty ho koupíš," upřesnila.
"Chci aby byl nás obou," ujistila jsem ji.
"Nechci se registrovat."
"Ani já ne. Dvakrát mi to stačilo."
"Myslím, že to bude pro holky překvápko."
"To asi bude," souhlasila jsem.
"Ještě budu muset dořešit peníze."
"Je to hodně."
"To je. Něco mám z prodeje klubu. Prodám chalupu co jsme koupily. Plus co mám, by mělo stačit. Myslím, že ještě větší překvápko to bude pro nájemníky."
"Už se těším na ty protáhlé obličeje."
Další den mi právnička poslala smlouvu. Zastavila jsem se za Felisou.
"Mám tu návrh smlouvy."
"Pojďte dál," pozvala mě. "Mám pro vás nabídku."
"Poslouchám," posadila jsem se.
"Snížím vám cenu a vy mě tu necháte zadarmo dožít."
"Určitě."
"Škrtla původní cenu a napsala novou." Neprotestovala jsem. Za tuto cenu bych nemusela řešit další peníze. Když jsem si to spočítala původně počítané peníze by na to nestačily.
"Domluveno. Vytisknu to znovu a přijdu."
Zavolala jsem právničce, ať mi pošle smlouvu na mail. Upravila jsem cenu. Vytiskla smlouvu a vrátila se.
Vydaly jsme se na ověření podpisu. Smlouva byla uzavřena.
"Teď jste domácí," usmála se.
Věděla jsem, že to je zodpovědnost a dům samozřejmě nebyl v nejlepší stavu. To věděla i Felisa a tak souhlasila s nabízenou cenou.
Vyvěsila na nástěnku, že zítra večer bude schůze. Druhý den večer jsme se sešli v sušárně.
"Dobrý večer," začala Felisa schůzi, "chci vás informovat o tom, že jsem včera prodala tento dům nové majitelce." Bylo vidět, že všechny překvapilo. Ty dva týpci z bytů, které s námi mají problém, se začali tvářit jako by to koupili.
"Představuji vám novou majitelku Tifany Nekonečnou," dopověděla Felisa.
To byl okamžik za všechny peníze, které ten dům stál. Sklapla jim čelist.
"S Felisou jsme se dohodly, že smlouvy převezmu tak jak jsou. Pokud má někdo nějaký problém můžeme se domluvit na ukončení podnájmu."
To je srovnalo úplně. Nezmohli se vůbec na nic. Tím schůze skončila.
"Vážně jsi to koupila?" Vyzvídala Celestýn.
"Koupila. Přijďte k nám." Usmála jsem se na holky.
Sedly jsme si na terase. Po letních koktejlech došlo na zimní čaje a svařáky.
"Přišla s tím, že s námi mají další nájemníci problém. Nechtěla jsem se stěhovat, protože ten výhled stojí za všechny peníze, tak jsem jí dala nabídku a koupila to."
"Ty jsi šílená," neubránila se Stefi.
"Taky tě mám ráda," usmála jsem se na ni. Objala mě.
"Kde jsi na to vzala peníze?" Nedalo Lie.
"Prodala jsem u nás noční klub a chalupu," objasnila jsem původ peněz.
"Takže na zdravý paní Domácí," zasmála se Velia.
"Na vaše," ťukly jsme si.
"A co budeš dělat s těmi prudiči?"
"Nic. Když tu nebudou chtít bydlet, tak to pronajmu někomu jinému."
Jak jsem předpokládala. Odstěhovali se. Byty jsem nechala zrenovovat.
"Co dát inzerát do klubu?" Přemýšlela jsem nahlas, když byly oba byty připraveny k nastěhování.
"To by jsi mohla. Občas se tam takové inzeráty objevují."
Druhý den jsem se tam po cestě z práce stavila.
"No já mám snad vidiny," přivítala mě Loreta.
"No to bude záležet na tom co vidíš a co jsi pila," pošťouchla jsem jí.
"Asi mrtvolu a neboj nepila jsem nic."
"Od tý mrtvoly nejsi daleko," ukázala jsem na černou pásku.
"Promiň nevěděla jsem. Kdo?"
"Marta."
"Upřímnou soustrast."
"Děkuji. Prosím tě bývala tu nástěnka na inzeráty."
"Sháníš holku?"
"Ne pronajímám dva byty."
"Aha. Nástěnka tu pořád ještě je, ale už se moc nepoužívá. Dneska to běží všechno na netu."
"Nechci tam nějaké slídili."
"To chápu. Ty tu nemáme. Přetáhni to reflexní fixou," podala mi zvýrazňovač.