Není to šálek mé kávy. Nechtěla jsem trhat partu a kazit zábavu, tak jsem se překonala a vyrazila s holkami na travesty show. Velia z toho měla oči navrch hlavy.
"Už jsi někdy byla na travesty?" Vyzvídala Velia.
"Byla," usmála jsem se.
"A jaký to je?"
"Barevné. Třpytivé a často povrchní. Pokud není písnička chytlavá i nudné." Moje strohé hodnocení jí moc nepotěšilo, ale ani neodradilo.
"Uvidíme," mrkla na mě a vstoupila do podniku.
"Tady sedíme," ukázala Lia na stůl skoro proti malému pódiu.
Objednaly jsme si pití. Okukovaly jsme zvědavě nový podnik a zábava se pozvolna rozjela.
"Na Velii, moji sestřičku," pronesla přípitek Lia.
"Slavíme něco speciálního?" Zeptala se Lenny.
"Mám narozeniny," usmála se Velia.
"Téééda jste nemohly něco říci," šťouchla jsem do Stefi.
"Přísný zákaz," krčila rameny.
"Gratulace," políbila jsem oslavenkyni na tváře, "ať ti vyjde, vše co si budeš v životě přát a kdyby něco jsem tu pro tebe."
"Moc moc děkuji." I ostatní si s Velii ťukly a popřály. Stefi jako poslední. Už to začalo vypadat jako předehra k něčemu u čeho by jsme asi ani neměly být.
Přerušil to až hlas moderátora, který nás přivítal a popřál pěknou zábavu. Pak už šlo jedno číslo za druhým. Krátká přestávka a pak dál. Moje hodnocení je irelevantní byla to zajímavá čísla mísící se s těmi, které by jste v přehrávači buď vůbec neměli nebo by jste je přeskočili.
Když celá ta šaráda skončila byla noc ještě mladá a tak jsme se rozhodly pokračovat ve slavení na nedaleké diskotéce. Dámy mají vstup zdarma zval nás vyhazovač dál zatím co tam postávala pár mladíků.
Vklouzly jsme do přítmí chodby. V šatně nebylo co odkládat a tak jsme pokračovaly dál. Rozhlehlý komplex nabízel dokonce i místa na velmi intimní radovánky. Zamířily jsme k velkému stolu v jednom boxu. Obsluha právě uklízela hromadu prázdných sklenic.
Na parketu se svíjelo v rytmu, něčeho co jsem zatím nebyla úplně přesně určit, pár dvojic a solistů. U obsluhy jsme si objednaly. Ještě že si to psala. Vyrazit na parket byla naprostá samozřejmost. Pozvolna se se do našeho kroužku začali mísit týpci.
Mixák na hoře to pochopil jako povel zpomalit. Nasadil sérii ploužáků. Každá jsme se zavěsila do svojí partnerky. Týpci zůstali stát na parketu jako opařený. Zírali na Mixáka a ten jenom krčil rameny. My si to s holkami náramně užívaly. Jenom procedili mezi zuby něco jako zkurvený lesby a šli si zase sednout.
Naznačila jsem jednomu, že ho kousnu. Překvapila jsem ho. Od nás zase jejich směrem vyšla hláška, že nikam nemusejí odcházet a můžou taky tancovat spolu. Hodili nevraživé pohledy. Chlapci už se viděli jak si dneska. No spíš už zítra užijí a teď nula.
Série ploužáků skončila. Čas se napít. Na stole už stálo co jsme si objednaly. Sotva se usadila poslední z nás přišli týpci k našemu stolu.
"My tu žádný zkurvený lesby nechceme," začal mumlat jedem z nich. Vyhazovač, který nás celou dobu s úsměvem pozoroval, zpozorněl.
"My tu zase nechceme žádný kretémy," odvětila jsem naprosto klidně a usrkla si z kokteilu. "Je to vážně dobrý," prohodila jsem směrem k holkám a dala Myšáčkovy pusu.
Nad sebou jsem ucítila divný smrad. Otočit se nebo ne? Proč ne. Asi pět centimetrů od obličeje se na mě křenil jeden z nich. To co měl na hlavě měl asi zřejmě i v hlavě a ještě mu příšerně smrdělo z úst.
"Když chcete být dat blízko dámě, měl by jste zapracovat na osobní hygieně," vypadlo ze mě s neskrývaným odporem.
"S dámou jo, ale ne s nějakou zkurvenou lesbou," pustil na mě další dávku svého odéru.
"Můžete odstoupit?"
"Ne," otočila jsem se k němu a kopla ho rozkroku. Jeho reakce byla jasná chytil se za rozkrok a začal úpět. Odstrčila jsem ho. Spadl na záda. To už se k nám blížil Vyhazovač.
"Ty vole vona ho kopla," rozčiloval se jeden s nich.
"Pánové," zastavil se vyhazovač za jejich zády, "pokud nepřestanete dámy obtěžovat, tak vás vyvedu."
"Ty vole vona ho kopla," opakoval ten opičák.
"José hoď se do klidu," houkl vyhazovač na toho na gelovanýho týpka, kterého moje reakce dost vykolejila a tak tam celou dobu tak nějak podivně vlál a pořád si rovnal křiváka.
Nakonec vyklidili pozice a trefenýho lešouna si odvedli sebou. "To jí nedaruju," úpěl.
To byl pro dnešní noc konec ploužáků. Ještě jsme párkrát vyrazily na parket. Samozřejmě za zájmu nejen skupiny zjevně místních machrů, ale i dalších netančících.
Blížila se zavíračka a tak jsme si objednaly taxíky. Cinkl telefon. Vyrazily jsme z podniku a týpci za námi. Vyhazovači nám pomohli do přistavených vozů. Probouzející město nás ukrylo ve spleti uliček. Týpci jestli jim to nedošlo tam stojí nejspíš ještě teď.