Tifany - 87 díl - klub
Apr 15, 2013

Tifany - 87 díl - klub

 

Vždy jsem chtěla mít vlastní podnik. Neměla jsem vlastně nějakou vyhraněnou představu. Pravda před lety bych upřednostnila kuřácký s velkým parketem. Teď nekuřácký a spíše na pokec s přáteli. Rozhodně bez hlasité hudby.

 

Vyrazila jsem poprvé od nehody do práce. Holky to věděly a tak mi přichystaly nádherné přivítaní. Byla jsem opravdu dojata. Přijely i Elnora a Zita. Zatáhly mě do zasedačky. Nachystaly malé pohoštění. Pravda najedla by se z toho celá firma. Nakonec vlastně najedla.

"Ty tajnůstkářko," začala Zita, "jsem slyšela, že jsi koupila jeden barák s výhledem k nezaplacení."

"Je to tak," usmála jsem se.

"Musíte se taky přijít podívat."

"Jako by se stalo," usmála se, "co plánuješ s prostory v přízemí?"

"Nevím. Zatím jsem o tom nepřemýšlela."

"Já bych jeden nápad měla. Nejdřív se na to podíváme a pak to probereme."

"Moc ráda," šla jsem se věnovat dalším gratulantům.

Na chvíli jsem se vypařila a zašla do své kanceláře. Byla plná kytek a přání k brzkému uzdravení. Málem jsem se nedostala ani ke stolu. Posadila jsem se. Byla jsem tím vším trochu zmožená. Možná víc psychicky než fyzicky.

"Co zajít na oběd a pak se podívat na ty prostory?" Vrátila jsem se k Zitě.

"Prima nápad," vypařily jsme se po anglicku. Myšce jsem v rychlosti zdělila, že zajdeme se Zitou na oběd a pak mě odveze domu.

"Určitě," souhlasila, "já mám za chvíli jednání."

Během oběda se Zita tvářila jako Mariánský příkop. Konečně jsme dorazily domu. Vešly jsme do přízemí. Otevřela jsem dveře. Vstoupily jsme.

"Jsem tu vlastně poprvé," překročila jsem harampádí na zemi.

"Tak to ani nevíš jaký poklad tu máš." Otočila jsem se na ni.

"Poklad?"

"Se rozhlédni. Co vidíš?"

"Vypadá to na kavárnu."

"A jakou. Vyhlášený podnik z 30tých let minulého století. Po válce se na staré časy moc nevzpomínalo a hodně těchto podniků upadlo v zapomnění." Udělila mi Zita lekci s historie.

"A ty by jsi to chtěla exhumovat?"

"Je to zlatý důl. Mám spousty kamarádek, které na té době ujíždějí. Klientela zaručena."

"To zní jako tutový podnikatelský záměr."

"Pouštěla bych se do něčeho co by byl krach?"

"Počítám, že ne."

"Můžeš za námi přijít. Scházíme se jednou měsíčně."

"To nevypadá, že by jste naplnily podnik každý den."

"Je to takový trochu pajlz. Tak že jsou to spíš srazy. Z tohohle uděláme nóbl záležitost a holky sem budou chodit i na jednání. Už jsem se o tom s nima bavila a moc se na to těší."

"Ráda se přijdu mezi vás podívat a nad tímto se rozhodně zamyslím."

"Skvělé."

"Nechceš zajít na sklenku?"

"Určitě."

Vyjely jsme k nám do bytu. Udělala jsem jí pití a posadily jsme se na terasu.

"Vážně je to výhled za všechny peníze. Takový ani mi nemáme. Nemáš volný byt? Jo tak to nevím. To má teď na starosti Josefína. Zeptám se."

"Prima."

Ještě chvíli jsme se bavily o novém klubu. Dopila a vyrazila. Osaměla jsem. Vynadala jsem notebook a obeslala pár architektů ohledně renovace. Ozvali se dva. Pozvala jsem je nezávisle na sobě, aby mi udělali rozpočet na renovaci.

Kromě hlavní místnosti, kterou jsme rozcházely se Zitou, tak byly ještě další. Nad jejich využitím se budu muset ještě zamyslet.

Kuchyň by určitě nesplnila požadavky hygieny. To bude asi největší položka.

Dorazily dva rozpočty. Na hlavní místnost a zázemí. Bylo to hodně peněz. Začala jsem zvažovat jak to financovat. Napadlo mě do toho přibrat Zitu. Nakonec ona s tím přišla.

"Byla jsem se podívat v přízemních prostorách," přivítala jsem Myšáčka, když dorazila z práce.

"Zita?"

"Jak to víš?"

"Přijely zamnou když jsi byla v nemocnici a Zita se druhý den ozvala jestli vím co tu máme za skvost. Chtěla to vidět. Tak jsem jí provedla."

"Aha," usmála jsem se, "chce tm udělat klub ve stylu 30tých let. Co ty na to?"

"Nezní to špatně. Má hodně vysoce postavených kamarádek, které na té době ujíždějí."

"To mi říkala. Objednala jsem si rozpočet na renovaci a není to úplně levné."

"To asi nebude."

"Už koupě baráku byla na hraně."

"Ukaž ty rozpočty," jenom hvízdla když viděla ty cifry, "nespletly si to s cestou na měsíc?"

"Taky mám ten pocit," usmála jsem se.

"Co to udělat na etapy?"

"Myslím, že to bude chtít udělat najednou a pořádně. Budou chtít mit kompletní zázemí."

"Máš pravdu. Nějaké peníze se vybraly na nájmu."

"Ne ty půjdou do renovace domu. Potřebujete to jako sůl. Napadlo mě vzít do toho Zitu."

"Peníze drží Elnora a ta do toho nepůjde," odhalila finanční zákulisí.

"Tak zbývají byty doma," přemýšlela jsem nahlas.

"Mám něco po rodičích a něco svého. Na půlku by to stačilo."

"Nabízíš mi partnerství?"

"Nabízím," pohladila mě po tváři.

"Přijímám," políbila jsem ji, "nejdřív se ještě zajdeme podívat na tu jejich sešlost."

"To něco uvidíš," měla pravdu.

V sobotu večer, jsme vyrazily stylově nastrojené na sraz. Vážně to byla podivná putika. Asi pamatovala ty časy. No pod nánosy prachu a dehtu těžko říct.

Co se musí nechat bylo tam narváno. Stály jsme skoro na chodníku a prodrat se k výčepu byla práce na hodinu.

"Ahoj," přivítala nám Zita, "jak se vám to líbí?" Usmála jsem se. "Jasně. Bavte se."

Proud jí odnesl na druhou stranu než jsem se snažila propracovat. Vzdala jsem to a vypadla ven.

"To mi stačilo," vyrazily jsme domu.

Ráno jsme si sedly nad plány a začaly podrobně procházet jednotlivé části projektu. Vše popsané a připravené. Domluvili jsme si schůzku s architektem.

Nešlo to tak jak bych chtěla a kontrolovat jsem musela každý den. Hrůza. Byly dny kdy jsem tam trávila víc času než v práci. Termín dokončení se ne stihnul. Pravda nevadilo to. Smluvní penále přišly vhod.

Konečně jsme se zbavily dělníků. Nastoupila úklidová firma a začala jsem shánět personál. Oficiální otvíračka byla naplánovaná na den srazu.

"Prokouklo to," byla Zita nadšená, když se přišla podívat.

"Bude to hezké," souhlasila Myška.

Zita pustila mezi holky, že se chystá nový klub a pak pár dní před akcí hodily kolem a zvědavě okukovaly.

Přišel den D. Musely jsme otevřít o dvě hodiny dříve, aby nám nevyvrátily dveře. Po uvítacím drinku se jenom zaprášilo. Naštěstí jsme se předzásobily. Holky naplace se celou noc nezastavily.

Na všech byla vidět spokojenost. Zavíraly jsme skoro v poledne.

"To byl mejdan jak má být," libovala si Zita, když jsme jí ukládaly do pokoje pro hosty.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.