Tifany - 96 díl - černo
Jun 17, 2013

Tifany - 96 díl - černo

Párty kam mě Margareta vzala na první, možná ani na druhý pohled nenaznačovala vůbec nic. Prostorná místnost a přibývající lidé, k tomu poklidný proud tonů. Objednala pití a zamířila k prvnímu volnému stolu. 

"Co to je za klub?"

"Nech se překvapit," mlží.

Náš hovor se točil kolem poslední pride, jejího rozchodu, mého rozchodu, prostě všeho co se událo od našeho seznámení. Místnost je se začala postupně plnit. Lidé kolovaly i po dalších pro mě neznámých částech podniku a postupně se objevovali v zajímavých modelech. Nebylo třeba dalších indícií. Nepochybně mě vytáhla na fetiš sraz.

"Řekla bych, že nejsem úplně in."

"To můžeš napravit."

"Jak?"

"Je tu půjčovna a prodejna oblečků," ukázala na jedny otevřené dveře.

"Tak to se rozhodně půjdu podívat."

Místnost resp. několik místností opravdu nabízí velmi možnost pestrého fetiš vyžití. Já začala dobře zásobeným obchůdkem. Probírání jednotlivých modelů by mohlo zabrat zbytek večera, pokud bych náhodou neměla jasno v tom co se mi líbí, ale já mám naprosto jasno. Míjím stojany s koženými oblečky i doplňky a mířím k lakovým šatičkám.

Po důkladné prohlídce jsem našla jeden komplet, který mě opravdu zaujal. Při pohledu na velikost mohu zaplesat, protože je to ta moje.

"Netypovala bych tě na lak," prozradila Margareta.

"A na co?"

"Když už tak latex."

"Nerada se potím."

"Tak to pak jo."

Po vyzkoušení jsem už minisukni a bundičku nesundala. Teď mohu říct, že jsem in. U kasy stojící holčina mi pochválila výběr. Sama si pro dnešek vybrala lakové šaty, tak není divu.

Trochu mrzutě na mě zapůsobilo obsazení našeho stolu. Moje přání popovídat s Margaretou o samotě vzalo za své. Je to komunitní slezina, tak budu muset přetrpět místy trapné repliky lidí, kteří se nikdy neviděli a jediné co je spojuje je záliba v „netradičních“ materiálech či praktikách.

Než jsme zamířily k našim zatím volným židlím, které zůstala volné snad jenom díky poloprázdným sklenicím, vyrazila Margareta objednat další pití. Houstnoucí vzduch a ubývající světlo rozproudilo tak hlasitý hovor, že nebylo slyšet vlastního slova.

Přesto Margaret po návratu s našim pitím začala vyzvídat kdo jsou nově příchozí a do seznamovaní automaticky zahrnula i mě. Je to společenský tvor, občas víc než je mi milé. Ne že bych se nechtěla seznamovat s novými lidmi, ale vše má svůj čas i tempo. Nepotřebuji během jedné noci poznat celé město.

Zaujala mě jedna holčina, která na sobě měla podobný komplet jako já. Sympatická volba.

"Sabine," představila se.

Hovor byl takový divný. Většinou jsme se bavily s Margaretou a občas nám do hovoru vstoupil někdo s přísedících s poznámkou. Pak nastalo trapné ticho.

"Nepůjdete si zatancovat?" Vstoupila nám Sabine do hovoru.

"Ráda," ještě jsem v laku netancovala. To bude sranda.

"Běž. Mě se moc nechce." Vystrnadila mě Margareta.

"Vážně nepůjdeš?"

"Nebudu vám dělat křena," špitla mi do ucha.

"Počkej?"

"No jasně. Užij si to půjdu pokecat s přáteli co dorazili."

Sabina razila cestu do suterénu, kde se pozvolna rozjížděla diskotéka. Pravda repertoár byl dost odlišný od toho co bych čekala. Příjemně odlišný. Směr rokových věcí a tanečních oldies. Rozhodně se na to dá vlnit.

Došlo i na velmi pomalé. Přemýšlení, jestli budu tancovat, nebo se vrátím, rozhodla Sabina jediným pohybem.

Přitáhla si mě. Až teď mi došlo, že máme asi podobně centimetrů do výšky. Trčet jako dvě rozhledny nad ostatními bylo velmi zábavné. Obzvláště, pokud se pustíte do okusování hlavy té druhé, k čemuž se začalo schylovat.

Je nadržená až hrůza, blesklo mi hlavou. Pocit, že skočí na cokoliv kromě rádia, které moc řve, přešel po pár minutách v jistotu. Trochu mi připomněla živočišnou Martu. Asi výstižnější výraz, živelná Sabina.

Odploužila se mnou za jeden ze sloupů. Jen co jsme zmizely z dohledu ostatních, vrhla se na mě. Protržená hráz. Největší protržená hráz na největší řece. Příval a smršť v jenom sexy balení.

Netrápila se souhlasem. Rozepnula zip u mých kalhot a vlétla dovnitř. Druhý zip a už mi jde po bradavkách. Tohle nebude žádná subka. Překvapivě přiváděla do varu víc sebe než mě.

Nenapadl mě způsob jak převzít aktivitu a tak jsem jí nechala mě dorazit. Což netrvalo dlouho. Jako slušně vychované děvče za sebou zavřela a dál se věnovala mému jazyku a zadečku. Naše lakové oblečky se na sebe přilepily.
 

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.