Tifany - díl 25 - dovolená
Feb 16, 2012

Tifany - díl 25 - dovolená

Blíží se období, které mám na dovolenkování nejraději. Dilema kam vyrazit nebylo malé. Lámala jsem si s tím hlavy celé dny a noci. Pořád nic a jednoho dne.

„Kam pojedeme na dovolenou?" nadhodila jsem otázku měsíce.

„Nevím. Napadá tě něco?"

„Co Řím?"

„Tam jsem před lety byla na jeden den. Průvodkyně tehdy říkala, že když do fontány hodíme peníz, tak se do Říma vrátíme."

„A hodila?"

„Samozřejmě," usmála se.

„Tak je rozhodnuto," šla jsem hledat letenky a ubytování.

„Domluvím se s Romanem. Teď tam nemáme nic kvůli čemu bych si nemohla vzít dovolenou." Termín nalezen, letenky zakoupeny a mohly jsme vyrazit. Nezbytná předvýletová příprava mi dala zabrat. Najít někde smysluplný a přehledný jízdní řád pro dopravu v Římě. Nemožné. Všechny odkazy nakonec končily na jejich portálu, kde pro cestování z bodu A do boudu B potřebujete znát ulici a číslo popisné. Nakonec jsme z toho na základě příletu, nějaké informace vydolovala.

„Doufám, že dorazíme."

„Ty a pojedeš sockou?" divila se Niki.

„No, jednou to můžu vyzkoušet, když to na mě nepráskneš."

„Neuvěřitelné."

Měla pravdu nakonec jsme využily taxík, protože cesta z letiště na hotel by byla vážně odvážná. Samotné kufry by ještě šly, ale golfové hole táhnout další kilometr, to by mě zabilo.

„Hurá," padla Niki na letiště. Právě jsme dorazily do pokoje.

„Přesně proto jsem nechtěla jet dročkou," padla jsem vedle Niki.

„No to dohadování, že nás tahá po Říme sem a tam bylo trochu drsné." Souhlasila.

„Ale umlátila jsi ho svojí italštinou báječně, Zlatíčko," pochválila jsem její výstup, kdy byl ten nebožák jednou nohou na sv. Heleně hned vedle Napoleona a druhou na galejích a třetí v ruském gulagu. Dokonce si mohl vybrat, kterou kde.

„Nepronajmeme si radši auto?"

„To by jsme mohly," vytáhla jsem tablet a našla půjčovnu. Niki tam zavolala a za hodinu jsme měly před hotelem přistavené auto.

„Co vyrazit na golf?" navrhla jsem.

„Určitě, jenom proběhnu sprchou jsem po cestě upatlaná," volala na mě Niki s koupelny.

„Nechceš se jít taky opláchnout?"

„Nejenom opláchnout," naštěstí sprchový kout, by pojmul minimálně volejbalový tým. Tak je asi jasné, že nezůstalo pouze u sprchování.

„Já tě miluji," odměnila mě Niki dlouhým polibkem.

„Já vím," vrátila jsem jí ho.

„Tak pojď, ať si ještě zahrajeme," vyháněla mě ze sprchy.

„Byla by škoda propásnout takovou možnost," souhlasila jsem. Naštěstí jsme odlétaly už ráno, takže i přes malé zdržení na hotelu, pořád zbylo dost času na hru.

„Zajímavé hřiště," hodnotila jsme hru na jejím konci.

„To je. Jsem docela unavená."

„Tak pojedeme na hotel a odpočineme si." Vrátily jsme se zpět na hotel a den plný zážitků jsme považovaly za naplněný. Předčasně. Asi po hodině lenošení mi přišlo, že by jsem mohly něco podniknout.

„Co vyrazit do města?"

„Taky tě nebaví se tu jenom tak povalovat?"

„Ne," usmála jsem na Niki, která vedle mě ležela a počítala něco na stropě.

„Vyrazíme."

Oblékly jsme se tak, aby nám večer nebyla zima. Přeci jenom, doba ledová je doba ledová a květen není červenec.

„Autem?" Mrkla na mě. Zavrtěla jsme hlavou.

„Nemám zájem se tu přetlačovat s místníma. Navíc se tu podle toho, co jsem viděla na netu, dost blbě parkuje."

Možná by nakonec malé přiblížení nebylo od věci. Autobusové zastávky jak je známe u nás, nabízejí komfort sedaček a jízdních řádů. Na to je dobré zapomenout a pokud nemáte jízdní řád vytištěný, nafocený vydáváte se na dobrodružnou výpravu.

„Kam pojdeme?"

„Co Koloseum?"

„Proč ne," souhlasila Niki, „ráda bych stejně postupně obešla většinu památek."

Netušila jsem, co to v jejím podaní znamená. Například jenom ve Vatikánu jsme strávily tři dny.

„Mají úžasné museum," nedala se.

Teď jsme směřovaly k druhé stavbě, hned vedle stanice metra. Ostatně Římské metro je v podstatě přehlídka jejich památek. Stačí vystoupit na kterékoliv zastávce kterékoliv ze dvou tras metra a narazíte na významné místo.

„Vidíš to co já?"

„Myslíš tu duhovou vlajku?"

„Přesně tu myslím."

„Tak tu si nenechám ujít."

„Ani já ne."

Neohroženě jsme vyrazily směrem za duhou. Pravda, trochu mě překvapili hetero páry na předzahrádce, ale nic proti ničemu. Objednaly jsme si pití. Číšnice pokukovala po Niki a ta druhá zase po mě.

„Jede po tobě," mrkla jsem na Niki.

„Po tobě taky," smála se.

„Zase jsme na roztrhání."

„Normální stav," usrkla kapučino, které už měla na stole.

„Že by jsme podpořily místní a daly si něco k večeři?"

„Jsem pro," souhlasila Niki. Holky za barem z nás nespustily oči celou dobu co jsme tam seděly. Když jsme platily, jejich rozzářená očka jako by pohasla.

Pravda, zbytek dovolené už byl bez duhy, takže pokud plánujete výlet do Říma nezapomeňte obejít Koloseum a navštívit klub s příznačným názvem ComingOut.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.