Tifany - díl 29 - draci
Mar 05, 2012

Tifany - díl 29 - draci

Už v době povinné desetileté školní docházky mě bavilo pouštět draky. Jeden rok nám táta kamaráda z baráku vyrobil takové prapodivné monstrum, které vydával za draka. Až po letech jsem se ve fyzice dověděla jak je možné, že ten výtvor dokázal udržet ve vzduchu.

Ne že bych se do něčeho takového, jako výroba létajícího draka pouštěla sama, ale padl mi při jednom nákupu do oka. Samozřejmě, že ne doslovně. Neváhala jsem a zakoupila jsem ho. Třeba bude příležitost a ta na sebe nenechala dlouho čekat.

Seděly jsme jednoho zachmuřeného dne na zřícenině a užívaly si volna.

„Dneska to fičí dokonce až sem," posteskla si Niki nad nepříznivým počasím.

„Ideální na pouštění draka," vzpomněla jsem si na změť igelitu a plastových hůlek. Podívala se na mě nedůvěřivě.

„To myslíš vážně?"

„Určitě."

„S tátou jsme chodívali pouštět draky."

„Počítám na tu louku, za vašim baráčkem," přikývla souhlasně a usmála se.

„Kam půjdeme?"

„Já bych šla ke hřišti," navrhla jsem. Souhlasila. Vybalily jsme draky a vyrazily.

„Doufám, že se nám nezamotají."

„Že by jsme dělaly nálety?" laškovala jsem.

„No, jestli chceš jít hned domů, tak můžeme."

„Nene, ráda si to chvíli vychutnám." Poskládání draků nám šlo o ruky a neutuchající vítr jim pomohl nahoru.

„Paráda, jako za mlada," ohodnotila jsem náš výkon. Oba igelitoví krasavci se třepotali ve větru.

„Povol ho," volala na mě Niki.

„Tak jo, která ho dostane výš."

Za chvíli jsme byly obě na konci provázku.

„Už víc nemůžu," hlásila.

„Jsi vítězka."

„A co je cena za první místo?"

„Uvidíš večer," mrkla jsem na ní.

„Už se těším," chvíle nesoustředění a drak byl na zemi.

„Sakriš," zaklela Niki.

Za chvilku se kolem nás seběhli místní caparti a jedna holčina byla zvědavá.

„Co to máte?"

„Draka," odbyla ji Niki.

„A na co to je?" nedala se holčina.

„Na nic, jen tak, pro zábavu."

„Aha a můžu si to zkusit?"

„Se mi zdá?" obrátila se směrem ke mě.

„Nezdá. Jde ti to, jsi měla dělat učitelku ve školce," smála jsem se.

„Ještě toho trochu," kabonila se.

„Je vidět, že tvůj pozitivní přístup je zjevně neodradil."

Kolem Niki, která se snažila dostat draka zpět do vzduchu se shlukli všechny děti.

Já si zatím hrála se svým ve vzduchu. Bylo to úžasné odpoledne. Niki se to nakonec i za pomoci dětí, povedlo taky.

„Docela bych šla zpět," volala Niki. Pravda, den se nachýlil a vítr už tolik nefoukal a udržet draka ve vzduchu bylo čím dál tím těžší.

„Vyrazíme, uděláme si horké jablko a v krbu zapálíme oheň," zasnila jsem se.

„Mluvíš mi z duše."

Došla jsem pro dříví a Niki mezi tím postavila na horké jablko. Za chvíli už hořelo v krbu a my seděly v křeslech poslouchaly hudbu a koukaly do rodících se a zase mizících plamenů a upíjely horký nápoj.

„Tohle na konci dne miluji nejvíc," naklonila ke mě hlavu.

„Je to takové tiché až uspávající."

„Žádné spaní, ještě si musíš vybrat cenu za první místo."

„Tak to nevím, jestli nenechám na zítra."

„Inu dobrá, rozhodnutí je na tobě."

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.