Otevře skleněné dveře, vystoupí z mlžného oparu, sáhne po osušce a zabalí se do ní. Je příjemně rozehřátá a taky natěšená. Mrkne do napůl oroseného zrcadla a přejde do hlavní místnosti dřevěného srubu. Její pohled přitáhnou plamínky poskakující v roztopeném krbu – nedokáže se odtrhnout.
Usadí se na huňatý běhoun před masivní postelí. Usměje se při pohledu na dvě baculaté sklenky naplněné červeným vínem. Jsou dvě! Nemůže uvěřit, že jsou dvě! Znovu se nadechne a cítí příjemný tlak v podbřišku.
Jsou dvě a mají celý srub jenom pro sebe. Kolem není nic než sníh a divočina, a tady uvnitř… opře se o čelo masivní postele, zakloní hlavu a po tváři se jí rozlije spokojený úsměv – je opravdu šťastná.
Nikdy si nechtěla připustit, že by se mohlo něco takového stát, i když o tom tajně snila.
„Na co myslíš?“ slyší za sebou její lahodný hlas.
Vůbec nepostřehla, že přestala téct voda a El si lehla bez osušky na postel tak, aby jí mohla šeptat do ucha. Když na něm ucítí její jazyk, ví, že nejspíš nechtěla jenom šeptat láskyplná slůvka, ale dělat něco úplně jiného – začervená se.
Není to úplně jako v jejích představách, ale hodně se to blíží. Je z toho všeho hrozně vzrušená, i když bradavky říkají něco jiného. Dokonce i potom, co na nich ucítí její prsty. Pořád má zakloněnou hlavu, zavřené oči a místo odpovědi se mezi úzkými rty prodírají lehké vzdechy – už se jenom nečervená.
Bradavky…klín… a vzrušení stoupá – bude to poprvé a rozhodně nemá obavy, že by to nebylo něžné.
Osuška je pryč – začíná se stydět za svoji nahotu. Teď by měla… ležet pod peřinou a spát, místo toho se jí honí hlavou samé nemravnosti, samé příjemné nemravnosti.
Roztáhne ruce a obejme ji. Sice u toho vypadá, jako by se protahovala, ale to jí vůbec nevadí. Je příjemně rozehřátá a taky namasírovaná, protože si El dala záležet, když ji myla.
„Ty nemravo,“ slyší její hlas, když jí přestane okusovat lalůček.
„Já?!“ chce se k ní otočit čelem, ale roztoužené tělo odmítá poslouchat.
Před očima vidí poskakující plamínky a užívá si doteky na svém těle. Vážně by jí to chtěla oplatit, ale nemůže, je paralyzovaná vlastním chtíčem. Je sobecká, protože teď chce být ta nejšťastnější, nejspokojenější a nejukojenější.
Pořád sedí na běhounu opřená zády o masivní postel a pořád je sobecká. Pořád si chce vychutnávat příjemné doteky a nemuset je oplácet. Chce být rozmazlovaná, chce být šťastná a je jedno, co přijde druhý den. Jde jenom o tady a teď a o nic jiného.
Ve skutečnosti není tak sobecká a není jí jedno, co bude zítra, ale teď to nechce řešit. Chce si ji užít, jako by to byla poslední noc a pak měl přijít Armageddon. Možná i přijde.
Narovná hlavu, otevře oči a zadívá se do poskakujících plamenů. Po tváři jí začne stékat slza.
„Copak?!“ slyší její hlas, co zní starostlivě, z hrozné dálky.
Proč je tak daleko, když ji má tak blízko? Proč se najednou vzdaluje, místo aby se přibližovala? Proč ji chce opustit a zmizet?
„Kam jdeš?!“
„Nikam,“ zní z ještě větší dálky. „Co se děje?!“
„Nevím,“ dívá se do ohně a po tváři ji teče další slza.
„Trápí tě něco?“
„Kde mám začít?!“ nechá slzu skápnout na prso.
„Na začátku,“ odpoví El.
Pořád má pocit, jako by byla na opačném konci světa, jako by je dělilo… všechno, co si jenom dokáže vymyslet.
Tohle nesmíš, zní jí v hlavě. Ví, že to nesmí, ale chce a možná i musí, jinak se z toho zblázní.
„Já nesmím!“ chce být odhodlaná, ale zároveň chce podlehnout chtíči, co ji ničí. Kéž by si dokázala vybrat. Kéž by se dokázala rozhodnout. Kéž by to, co nesmí, dokázala hodit za hlavu.
Asi je na to příliš slabá nebo příliš zbabělá, nebo málo opilá. „C“ je správně? Nejspíš ano – sáhne po sklence vína. Alkohol to sice nevyřeší, ale ona si nepřišla pro rozhřešení, ona přišla spáchat smrtelný hřích.
Napije se, zavře oči, zakloní hlavu a nechá se unášet vlastní fantazií do světa, o kterém nemá nikdo z jejího okolí ani potuchy.
Teď by konečně mohlo dojít na ten sex!!!