Její prsa… asi bych našla pár možná nebo i o něco víc přívlastků, které by je mohly zkusit popsat, ale žádný z těch, co mě napadá, by se nepřiblížil a pokud přiblížil, tak by nebyl přesný a pokud už by byl i přesný bylo by to zbytečné, protože… No holky, co vám budu povídat jsou prostě dokonalé – vím není to úplně přívlastek, ale na tom nesejde, protože jsou jenom moje. Jistě nosí je ona, ale jsou prostě jenom moje a moje a rozhodně se o ně nehodlám dělit. Měla bych se uklidnit, ale když já nemohu vždy, když na ně jenom pomyslím, tak dostanu hroznou chuť.
Dostanu chuť je hýčkat, rozmazlovat, líbat a lízat ty dva úžasné kopečky, které mají naprosto dokonalé zakřivení. Ladnost, s jakou se vznáší. Elegance, s jakou se halí. Vznešenost, s jakou se nesou, nesnese jedinou vteřinu, kdy bych se jich nechtěla dotýkat, dráždit je, svlékat a závidět krajkám, že je mají celý den jenom pro sebe.
Večer tohle vše padne. Když její dokonalost ulehne vedle mě, mám dechberoucí výhled na místa, kam se nikdo jiný nepodívá. Něžnost bytí se mění v ráj otevírající svou nekonečnou náruč. Halím se do záhybů jejích doteků a těším z blízkosti dokonalých obrysů, které odhaluje měsíc nakukující do naší ložnice – nemrava jeden.
Zas a znovu lituji, že neumím malovat. Vládnout štětcem jako perem, vymalovala bych je černou tuží jenom tak v náznacích a dech beroucích linkách, které rozlijí v mém těle tolik tepla, že není třeba krbu. Mohla bych sáhnout po fotoaparátu a zvěčnit ten okamžik na věky, i když by chyběl příběh.
Bohužel nemohu. Ne pro nedostatek odvahy, ale pro její plachost a ostych. Moc bych si chtěla hrát se jejími ladnými křivkami, světlem, stínem a všudy přítomným chtíčem. Třeba jednou svolí a já budu ta nejšťastnější. Jako by to snad ještě šlo, znovu pohlédnu do míst, která jsou magnetickým pólem mého vesmíru.
Obejmu ji jako každý večer a přitisknu k sobě, abych se ujistila, že je…, že je z masa, kostí, nevšedních citů a dokonalých křivek, které se nemohou okoukat. Možná jednou, až oči přestanou sloužit a těla už nebudou tak pružná, žhavá a sexu chtivá, pak zůstane vzpomínka na její kopečky rozkoše, které budu nosit ve své mysli.
Chtěla bych sklouznout svými rty o něco níž, ale její ruce, obepínající moje unavené tělo nesouhlasí. Drží mě v blízkosti, v elektrizující blízkosti… Probouzí ve mně zas a znovu chuť do života, i když tělo už nechce, protože má za sebou náročný den. Jako bych ho nechala napospas jejím zvrhlým choutkám a soustředila se na slasti, co mám na dosah a přesto tak daleko.
Nemám sílu vzdorovat. Je silnější ve snaze dostat mě, protože dnes musí. Dobře připouštím a to velmi neochotně, že jsem si pro včerejší večer zabrala její tělo pro sebe a bylo mi úplně jedno jak moc úpí pod mojí nadvládou. Byla moje, její šíje byla má, její ouška byla moje, její hmmmm… tak ty byly taky moje. Pochopitelně i její mušlička žadonící o pár polibků byla moje a moje dokonalost jenom slastně trpěla a slibovala pomstu – bohužel přišel její čas.
Navíc dnes nemám sílu vzdorovat. Sáhne pro pouta, co si přinesla z práce – neměla jsem ji škádlit. Na druhou stranu… no tak na tu zatím ještě ne, ale sotva cvaknou o pelest jsem v… Dokonalé křivky se vzdalují a já úpím pod jejími něžnými rukami, které se mě snaží připravit o zbytky sil, protože s rozumem jsem v troubě.
Těším se na sladkou tečku. Ona dobře ví, jak moc je chci a dává si na čas. Mučí mě tím nejtrýznivějším způsobem, jaký ji může napadnout. Škemrám, prosím, dokonce i žadoním, ale ona je neoblomná jako šutr.
Dokonce se ke mně nakonec otočí zády.