3 v tom - 1.kapitola ~ 1.část
Aug 23, 2014

3 v tom - 1.kapitola ~ 1.část

Jestli něco k smrti nenávidí, tak jsou to právě plískanice a neutuchající přívaly vody, které sebou přinesl letošní podzim. Mohla tu jindy přívětivou pošumavskou krajinu vyměnit za byt na Mallorce, ale vnitřní hlas jí našeptával, aby ještě pár dní počkala.

„Celý život na něco čekám,“ povzdechla si při pohledu do neproniknutelných hvozdů, kde našla její matka smrt.

Nerada vzpomíná na šedesátý osmý, kdy s rodiči na poslední chvíli mizeli z republiky. Bohužel bylo až příliš pozdě a jeden vyjukaný pohraničník sáhl po ostře nabité zbrani.

Je v tom jistá míra perverze bydlet právě tady, připouští si sama pro sebe. Na druhou stranu má tolik neobvyklých choutek, že jedna navíc už nehraje roly. Mohla by doložit jejich výčet, ale místo toho přemýšlí, co tu tedy bude dělat.

Mohla by zajet do města. Mohla by jít do wellnes centra, aby jí ta drobná zrzka napravila záda.

„Mám ráda zrzky,“ pousmála se přes mlžný opar vycházející z hrnku plného nasbíraných bylin a horké vody.

Dokonce by si ani nemusela moc odkládat, protože růžový župan zakrývající celou její postavu sice padá až k zemi, ale lze jej jedním pohybem rozhrnout, aby odhalil na padesátnici neuvěřitelně svěží pokožku pokrývající místy až vyhublé tělo.

Nechce být příliš domýšlivá, ale která vrstevnice má tak dokonalý chrám slasti jako ona. Odpověděla by si, že o žádné neví.

Místo zálibného prohlížení v zrcadle pootevřela část prosklené stěny a vyšla na terasu, aby nasála ten jedinečný ranní vzduch, v němž se mísí podřimující mlha, propukající míza z nedávno upravovaných stromků živého plutu a podhoubí.

„Mohla bych jít na houby,“ pojala podezření, že je dobrou houbařkou.

„To bys mohla drahoušku, ale po cestě se stav u mykologa, ať nemusíme volat záchranku.“  Utahuje si z ní mladík ve věku jejího jediného syna s pečlivě vytrhaným obočím a nezvykle dlouhými nehty. Ani ten dobře padnoucí oblek mu příliš nesedí.

„Kam se chystáš?“ překvapila Romana otázkou místo, aby se opřela do jeho prostořekosti.

„Někdo musí občas pracovat,“ připomněl jí funkci generálního ředitele v malé továrně o dvacet kilometrů dál, kterou si musela koupit, protože restituce prostě nefungovaly a neměla to srdce nechat starý rodinný majetek napospas supům.

„Ale jistě pane generální řediteli, úplně jsem zapomněla.“ Rovná mu kravatu během sarkasticky znějící poznámky.

„Ale věř, že bych raději dělala úplně něco jiného.“ Pronikl županem do jejího v noci uspokojeného klína.

Líbí se mu, že ani přechod, kterým Soňa prochází, neubral nic z jejích potřeb, protože i on je má a poslední co by chtěl je hledat si další milenku, což by v tomto bohem zapomenutém kraji nebylo nic snadného.

„No tak ty divoško,“ chytla ho za pozadí, „musíš na jednání, ale hned po něm tě budu čekat ve vyhřátém pelíšku, abychom vyzkoušely ten nový pás.“

Před očima mu přeběhl bodový scénář toho, co se bude dít, až přijede. Nejraději by ani neodjel.

„To mi nedělej prdelko,“ vzal její ruku a zamířil ke svému ztvrdlému klínu.

„Zavolej, že přijedeš o deset minut později.“ Odložila hrnek a rozepla zip u kalhot.

„Víš, jak nemám ráda tyhle deseti minutovky, které zpravidla tak dlouho netrvají.“

„Mám chuť tě vysát,“ sáhla po ztopořeném mazlíkovi.

Nestihl ani vytáhnout telefon z náprsní kapsy a už cítil její rty na své Ferdovi. Pak přidal pár hlubokých nádechů, které měly oddálit neodvratitelné. Zbožňuje, když mu to dělá pusou, přijde si pak jako pořádnej mužskej.

Chtěl by chytit její hlavu a přirazit do klína, ale ví, že to nesmí. Jednou to zkusil a místo vyvrcholení si vysloužil pořádné kousnutí.

„Huuuuuuuu,“ hučí jako lokomotiva těsně před tím než ucítí ten slastný pocit.

„To abys po cestě nedostal chuť,“ usmívá se svou typickou jízlivostí.

Ví, že je o generaci starší a i když ho přitahují starší ženy, není vyloučeno, že by si chtěl užít někde jinde. Pokud by se to dověděla, měl by sbaleno dřív, než řekne popel, vzpomněla si na toho posledního, kterého vyhodila před pár lety.

Ještě zapnout kalhoty, upravit kravatu a může jet do práce.

Místo přemýšlení co bude dělat těch pár hodin do jeho návratu, zašla do ložnice. Možná by zatím mohla zahřívat pelíšek, jak mu slíbila. To by jí ale do oka nesměly padnout dvě bílé kuličky.

„Hm,“ opět odložila hrnek s čajem, „také bych si mohla po ránu dopřát trochu vzrušení.“

Sáhla po nich. Jak snadno šlo projít zavázaným županem, tak rychle je dokázala dostat na jejich místo. Bílou krabičku si pak páskem připevnila na stehno.

Saténový župan vyměnila za froté a ložnici za venkovní vyhřívaný bazén. Než do něj skočila stiskla tlačítko power. Už při proniknutí vodní hladinou ucítila první zachvění ve svém rozkroku. Kdyby to dělala poprvé, nejspíš by nehnutě čekala, co bude dál. Nečeká a přidává další tempa, aby protáhla svoje tělo stahované do příjemné křeče.

„Ještě jeden bazén,“ ubírá na obrátce tlačítkem mínus.

Chce oddálit první ranní orgasmus, který normálně patří Romanovi nebo spíš Romance. Těžko při pohledu na jeho ladně tvarované tělo zabalené do sametové noční košilky použít mužský rod. Moc ráda vnímá její ženskost zejména, když se postaví do pozoru jako před chvílí.

Myšlenka na orgasmus jejího milence pomohla k tomu jejímu.

„Chtěla jsem ještě jeden,“ nechá se nadnášet teplou vodou, z níž uniká stejná pára jako z jejího hrnečku.

Než projde několikerým neprostupným údolím, dovlní své tělo k okraji bazénu. Slastné chvěný při tom několikrát propne její tělo, aby si užila svou nespoutanou nahotu a nemusela se při tom schovávat.

Nepotřebuje k tomu publikum, ale moc ráda to dělá venku pod širým nebem. Další argument proč odjet do teplých krajin.

Prostě se po Romči návratu sbalí a odletí prvním letadlem směr teplo, rozhodla před dalším vyvrcholením, které začalo přicházet, protože zapomněla na kouzelné tlačítko power.

Normálně by asi křičela hloubš a přitlač, ale teď jenom leží na hladině hlavou do vody s roztaženýma rukama jako nějaká mrtvola a čeká, až to přijde. Ubývající vzduch pomáhá napnout tělo jako kytarovou strunu.

Těsně před tím, něž se bude muset vynořit pro nádech, proletí jejím napnutým tělem blesk.

„Dva nula drahoušku,“ vypustí zbytek bublin a přetočí svoje slastí zmožené tělo na znak.

S nohama od sebe a zakloněnou hlavou čeká na orgasmus číslo tři. Někdo by mohl říct, že je nymfomanka, ale ona to tak necítí. Dokonce ani nemá pocit nadměrné potřeby sexu. Prostě to dělá, když má Romča chuť.

Možná je má častěji než byla zvyklá, ale neměla problém se přizpůsobit. Bohužel dnes ráno zaspaly, tak stihly jenom jedno lesbické milování, které oběma přináší víc potěšení než klasické šup do mě. Proto musela vytáhnout jejího Ferdu. Přece by nemohl jít mezi lidi v tangách s napumpovaným nářadím, které by mohlo při pohledu na prvního chlapa explodovat.

Ani neví, proč jí napadl zrovna chlap. Možná jako protiklad jejich něžného mazlení, k němuž prostě chlapa nepotřebují.

Bylo by zajímavé, co by řekla na …

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.