Za všechno může v podstatě moje velmi dobrá kamarádka Monika Dvořáková, ale nechci ji kritizovat, naopak -- jsem hrozně ráda, že to vymyslela. Byl to opravdu nádherný den, takový, o jakém mladá dáma může jen snít. Návštěva kosmetického salónu, který máte jen pro sebe! Už tato představa je sama o sobě prostě skvostná. A to ani nemluvím o vlasovém studiu, které bylo na programu druhý den.
Na začátku ale byla cesta vlakem. Byla to taková moje malá premiéra, jak zpívá Petra Janů. Cesta tam byla doprovázena značnou nervozitou -- ne z lidí, kteří by snad blbě koukali (to dělají stejně a pořád), ale z toho, že přejedu. Asi vám to přijde k smíchu. Ten divný pocit mám pokaždé, když jedu sama vlakem do míst, kam jsem ještě nejela. Na nádraží mě už čekala nedočkavá Monča. Ani ji moc nepřekvapilo, že jsem přijela "na krásno". Na vysvětlenou jsem jen dodala, že jsem nemohla odolat. Zkusit si na vlastní kůži to, o čem jiní vyprávějí. Když už jsme u toho, tak nabízím jen pár postřehů ke zpáteční cestě, na kterou už jsem se docela těšila. Únava u mě začala nabírat obrátek. Přece jen vstávat o víkendu v sedm hodin ráno není nic moc. Zpáteční vlak byl nehorázně narvaný, a tak na mě místo pohodlného sedadla v kupé zbyla jen bezútěšná chodba a spousta zavazadel. Jako naschvál se snad všichni cestující rozhodli, že se budou přesouvat přes vagón, v jehož chodbičce jsem stála. Asi vám nemusím příliš vyprávět o překvapených, zvědavých a zkoumavých pohledech.
Když se člověk přenese přes ostych a podivné mrazení v zádech, že dělá něco nesprávného či dokonce zavrženíhodného, prostě když získá nadhled nad situací, teprve tehdy si začnete tyhle situace vychutnávat na plno a začnete si užívat života. Pak klidně projdete i nádražní halou na "Hlaváku" a je vám srdečně jedno kolik lidí a nejenom chlapů vás "očumuje".
To jsem se, ale dostala na samotný závěr večera. Tak teď pěkně popořádku. Z nádraží jsme vyrazily do kosmetického salónu. Monča se hodila do gala a Iveta (majitelka kosmetického salonu Šarm) se dala do jejího zkrášlování. Po částečné úpravě obočí během chvilky přišlo na řadu líčení. Pod Ivetinýma rukama se z Monči stala mladá sympatická dáma. Tak ještě paruka a hurá na focení. Následná výměna šatů i paruky a je tu úplně někdo jiný. Navíc jak jsme se s Ivetou shodly, (když se sejdou odbornice je každý problém rázem vyřešen) ta druhá kombinace jí víc slušela.
Od tohoto poznatku se odvíjela i návštěva vlasového studia. Přijala nás opět majitelka; nutno podotknout, že příjemná mladá dáma. Popis následujících chvil se dá jen ztěží popsat. Byla jsem ve svém živlu a snažila se vyzkoušet, co se dalo. Dokonce jsem i objevila střih paruky, který bych moc chtěla (myslím, že neodolám a koupím si ji). Bylo to prostě skvělé.
To se již kvapem blížil večer. Na mě padala únava a Monča litovala konce dne. Nejenom já si zažila svoji malou premiéru. Monča se odhodlala, že půjde natankovat k benzínové stanici. Její odvaha trošičku selhala při placení. Tak jsem tam zašla. Dívčina obsluhující pokladnu byla zákaznicí (mojí maličkostí) poněkud zaskočena, ale při odjezdu se na nás usmívala. Monča nakonec litovala, že tam přece jen nešla sama a sebekriticky si vytkla příští cíl. Držím jí palce a věřím, že se jí to v brzké budoucnosti povede. Je to prostě holka šikovná a má rozhodně můj obdiv (bez nadsázky a naprosto upřímně).
Jako perličku na závěr přidám příhodu z klubu, kam chodíme na kulečník. Minulý týden jsem si koupila kozačky a nemohla jsem odolat, jejich vyzkoušení a tak jsem se rozhodla, že tam vyrazím "na krásno". Reakce personálu byla přímo fantastická. Servírka jindy nepříliš příjemná mě přivítala slovy "Vám to sekne". Uznejte, nepotěšilo by vás to ? No mě jo. Na konci krásného večera, jehož popis jste právě četli, se výlet opakoval. Tentokrát v civilu. Přece jen vousy se již tlačily přes vrstvu make-upu a nechtělo se mi to opravovat. V podniku byla stejná parta jako v týdnu. Když nám číšník přinášel pití otázal se: "Dneska nemáte žádnou akci ?" To mě zazdilo a tak až příště půjdu na kulečník hádejte co si vezmu na sebe :)).