Vstup do domu hrůzy, jak tento dům ve vilové čtvrti okolí nazývalo, mi přišlo jako vstup do jiného světa. Světa, o němž nevím vlastně vůbec nic. Pavlína měla snahu o zasvěcení do všemožných tajů, no víme, jaký to nakonec mělo dopad na moje paměťové centrum.
„Kde budete spát?“ houkl za námi Roman, tak se nám představil.
Pavlína nás upíchla na pokoj číslo čtyři, kde budeme mít soukromí, a sama se přifaří k někomu dalšímu na vedlejší třílůžkový pokoj. První rande a hned i první společná noc v jedné, předpokládám, manželské posteli. Začíná to dobře. Hlava plná příprav na velký večer rychle vytlačila sexuální libido.
Dřevěné schody zaskřípaly pod teniskami. Úzké schodiště s taškou v ruce a koženými kalhotami přede mnou vymezovaly cestu vzhůru. V mezipatře nás vyhlížela holčina, která přijela před námi. Bílý obličej způsobený půlmetrovou vrstvou kdovíjakého barviva vám rozhodně utkví v paměti.
Její ladný pohyb ve mně vzbudil zvědavost. Nenadálý dotyk odpor. Moje reakce prozradila více než několikaminutový rozhovor. Tady mi pšenka nepokvete, ujištění pro mě příznivé. Vážně sex s někým, kdo má byť v kalhotkách to, co já, nepřipadá do úvahy ani v těch nejdivočejších snech.
Klapání jejích podpatků směrem dolů kontrastovalo s duněním našich sportovních bot směrem nahoru. Pavlína odemkla jedny dveře, které skrývaly skromně zařízenou místnost. Krom postelí, nočních stolků a skříně tam nic jiného nebylo. Není to zrovna hotel.
Dokonce, jak nám později prozradil majitel, je to původně rodinný dům, přestavěný na pension. Nějak to s budováním rodinky nevyšlo, tak s přítelem Romanem už pár let provozují tento podnik. Před lety tu dokonce pořádali pravidelné srazy i pro transky.
Doba se mění. Z pravidelných akcí jsou více méně sporadická setkání, na která přijíždějí jak staré známé tváře, tak občas i nové. Mě rozhodně může zařadit mezi ty nové. Nikdy jsem v takovém podniku nebyla. Trochu mě to děsí i teď.
Na děsy není čas. Pavlína otevřela dveře do našeho pokoje číslo čtyři, který si žádná nocležnice nezamluvila. Podobně zařízený jako ten její. Trochu prostornější tím, že je v něm o jednu postel méně. Zkosený strop místnosti bohužel pár metrů ubírá. Ohromná skříň za dveřmi zůstane pro dnešní večer nevyužitá. Těch pár kousků věcí pojmou křesílka v místnosti.
Jitka vyndala klíč ze dveří. Automaticky jej strčila z druhé strany dveří. Zámek zapadl. Teď ze mě strhne šaty, svalí mě na postel. Užijeme si nevázaného živočišného sexu, zatímco pod námi budou na baru popíjet něco dobrého. Místo kvalitního sexu na mě hodila Jitka okem.
„Převlékat drahá,“ koketní gesto odbouralo moje rostoucí napětí.
Snad poprvé se budu před holkou převlékat. No jsem na Ferdu vážně zvědavá. Pro jistotu dostal doma hned ráno za uši, aby večer při takových to akcí neotravoval. Je to šikula, celou dobu zůstal při zemi. Obligátní slipy už doma vystřídaly včera zakoupené kalhotky. To na Jitku udělalo dojem. Černá barva plného tvaru pravda není nic tak rajcovního.
Odvaha koupit tanga ve mně ještě nedozrála. Ostatně v něčem tak sporém na látkovou výplň bych Ferdu asi jenom těžko udržela. Takto to bude mnohem jistější. Ostatně pod sukni mi tu, předpokládám, nikdo koukat nebude. Kromě Jitky samozřejmě. Ta bude koukat i na jiné věci, počítám.
Kalhoty s tričkem skončily na onom odkládacím křesle, stejně jako chlupy na nohou včera v sítku výpusti vany. Představa chlupatých nohou v silonkách patří do šuplíku noční můry. Štěstí, že mi chlupy na těle moc nerostou. To samé bohužel neplatí pro vousy. Co chybí na hlavě, přebývá na bradě. Polední hladké oholení, které vystřídalo nedbalé strniště, udržované pomocí strojku spolu s vlasy v přijatelné délce, začalo postupně brát za své. Asi dojde na žiletku. Proč mají na pokojích tak malá umyvadla. Nakonec rašící strniště zmizelo. Co nezmizelo, jsou rozpaky nad hromádkou kosmetiky, pod přísným dohledem Pavlíny pečlivě vybrané. Jitka mě v tom nechala chvíli vybrouzdat. Nakonec to vzdala.
„Nikdy jsem se nelíčila,“ moje vysvětlení není třeba. Už bezradný pohled prozradil víc, než bych chtěla.
Sama decentně nalíčená na mě rozhodně barvami nešetřila. Večerní líčení má být výrazné. Zhodnotila svůj počin. Pohled do zrcadla mě mírně řečeno překvapil. Asi bych se měla představit.
„Wow. Kdyby to šlo, tak bych se do sebe zamilovala.“ Neohrabaná pochvala její skoro hodinové snahy, vykouzlit na mém ksichtu něco alespoň vzdáleně podobného ženskému obličeji. Moje věta rozhodně vykouzlila na její tváři úsměv.
Epitézy zvedly moje sebevědomí maximálně o jedno číslo. Do výstřihu topu by těch čísel mohlo být i víc. Nebudu to zatím přehánět. Moje kůzlata poznamenaná mladickými pokusy, o pravidelnou návštěvu fitness center, to nesla statečně. Trocha objemu navíc by rozhodně nevadila.
Původně krátkou sukni na poslední chvíli vystřídala dlouhá, přišla mi víc šmrncovní. Jitka moji volbu jenom potvrdila. Lodičky jako poslední součást mé přeměny vypadly z krabice. Z těch už takové nadšení nezavládlo. Už na chatu naše povídání narazilo na problém s botami. Jitka byla rozhodně pro odvážnější model. Fotky toho, co mám v úmyslu koupit, ji na takovou to akci moc nenadchly. Argument o běžném nošení je jistě zajímavý, na druhou stranu to, v jakých botách strávíš svůj první dívčí večer, si budeš dlouho pamatovat.
Sama na svém oblečení nic nezměnila, co obsahuje její taška tak až do této chvíle zůstávalo zahaleno. Z tašky vytáhla podobnou krabici. Co z ní vyndala, mě opravdu překvapilo. Žádný usedlý model. Černé lakové lodičky číslo čtyřicet pět na jedenácticentimetrovém podpatku. Jednoduché ladné s úzkou špičkou. Jenom ten podpatek bych při své váze nechtěla mít na nártu.
„To máš k narozeninám,“ úsměv nad mými rozpaky, zda mohu něco takového vůbec přijmout. Létat kolem mouchy, tak si z mojí otevřené pusy mohou udělat klidně noclehárnu.
„Noc děkuji,“ moje emoce vyrazily ven. Bůh žehnej vynálezci nesmývatelné řasenky, oční linky i make-upu. Jinak by Jitky hodinová práce přišla na zmar. Vřelé objetí mi připomnělo další rozdíl. Epitézy narazily jako airbagy na její prsa. Zajímavý vjem. Moje dojetí pak Jitka dobrou čtvrt hodinu opravovala.
Jenom nevím, jak na něčem takovém sejdu schody dolů. Zábradlí z jedné strany schodů bude jako opora muset stačit. Při svých téměř dvou metrech si mám ještě stoupnout na špičky? No co na to řeknou futra, to nevím, ale mojí hlavě to po chuti rozhodně nebude. Problém nastal dokonce i se stropem. Mít klaustrofobii, tak mě tohle vážně zabije. Ohnutá jako luk musím na chodbu.
Málem bych zapomněla na paruku. Pavlína měla dobrý typ. Trochu mi vadí, když mi vlasy neustále lezou do úst. Žvýkat silon není nic moc gurmánský požitek. Pohled do zrcadla v celé mé nové kráse mi vážně téměř vyrazil dech. Podle reakcí lidiček dole nejenom mě.
Na první kroky v lodičkách si budu pamatovat určitě pár let. V tom má Jitka pravdu. Za vydatné pomoci zábradlí to nakonec vyšlo. Dlouhou sukni bych teď klidně vyměnila za krátkou. Při způsobném sezení noha přes nohu je to skoro jedno.
„Vy jste která?“ Zeptal se Roman, když moje sedací část našla oporu v barové sesli.
„Číslo čtyři,“ já mu dám. Změřil si mě nevěřícným pohledem. Zadrmolil něco jako, že to není možné, a na chvíli zmizel v kuchyni, kde někdo chystá večeři.
Odpověď, kdo jsem, ho zjevně neuspokojila, tak jí po návratu zopakoval. Až Jitka sedící vedle mě prozradila moje jméno. Tím si vysloužila jeho pozornost.
„Vy jste tu za chlapa nebo co?“ Další výslech přerušil zvonek u dveří. Jeho průpovídka o tom, koho nám to sem čerti nesou, až po vítejte, milostivá, se opakovala v následujících hodinách ještě mnohokrát.
Bar postupně začaly plnit převlečené holky. Více či méně výrazné líčení, spíše více než méně. Dáma s bílým obličejem, pravda, bez konkurence vede. Moje extrovertní já puštěné po mnoha letech z řetězu si začalo užívat každou chvíli. Věci, o kterých se mi ani nezdálo, najednou nabírají naprosto konkrétní obrysy. Za něčím tak abstraktním, jako je sraz v pensionu, teď stojí naprosto konkrétní dům, a v něm naprosto konkrétní lidé, které vůbec neznám.
„Kde je Sam?“ Pavlína také dorazila na bar. Mezi tím než dorazila, stihla dohnat spánkový deficit ze včerejší noci. Ona mě nepoznala? Kouká na mě a ptá se Jitky. Když na mě Jitka ukázala, tak jí spadla čelist.
Moje upozaděné mužské já je více než potěšeno. Co víc, když mě nepoznala Pavlína, tak mě nepoznají ani sousedi. To je skvělá zpráva. Ješitnost na vrcholu blaha zůstala i v dalším průběhu večera, kdy došlo na postupné seznamování s holkami. Jednotlivé nicky na chatu dostávaly konkrétní tváře. Až dnes vlastně vím, kolik lidí díky tomu vynálezu vlastně znám.