Týden po operaci mě z nemocnice doslova vyhodili. Nebránila jsem se, stejně tam byla nuda. Jediné co mi monotonií den na lůžku zpestřovalo byly odpolední návštěvy Niki a přišlo i pár holek co jsem znala s Téčka. Teď jsem si spokojeně hověla v našem pelíšku a nesnažila se myslet na neustálou bolest, která procházela celým tělem.
Niki se snažila chodit z práce co nejdřív, aby se o mě starala. Byla jsem moc ráda, protože jsem nebyla z nejpohyblivějších. Jenom cesta na záchod byla docela zajímavá anabáze. Nemluvě o tom se na prkýnko nějak rozumně posadit. O samotném čůrání se dá mluvit jako o močení přes erekci v rozpuku, tento výraz se mi hrozně líbil v knize Mladí v hajzlu a tak jsem si jej z dovolením vypůjčila. Neobvykle přesně vystihuje stav spíše těla, než mysli.
„Ahojky marůdku," volala Niki už z chodby, „jak je?"
„Dneska nic moc," připustila jsem.
„Tak si vem prášek."
„Ne nechci, ten si když tak nechám na noc," usmála jsem se na ní.
„Tak jo," přinesla mi oběd do postýlky.
„Děkuji Zlatíčko."
„Nemáš za co, Tom pozdravuje," mrkla na mě.
„A teď si vem, že by jsme do toho všeho měly ještě štěně," vrátila jsem se k nedávné debatě o nákupu štěněte.
„Já vím. Teď se tím netrap a odpočívej."
„No, začínám se trochu nudit," připustila jsem.
„V televizi nic moc co?"
„Přesně, máme sto programů a není se na co koukat. Nahraný filmy už znám pomalu i po zpátku."
„Tak jestli se vážně tolik nudíš, mám tu na kontrolu doklady ze sdružení vlastníků," nabídla mi práci Niki.
„Sem s tím."
„Mám takové podezření, že tam něco nesedí," přinesla mi dva šanony plné papírů.
„Neboj, projdu to a zjistím co a jak," pustila jsem se do listování.
„Hlavně věci kolem zateplení jsou divné," nasměrovala mě, než se vrátila do práce.
Pravda, vzala jsem to od podlahy, rozebrala jsem účto na prvočinitele a poskládala jsem z toho prcovní mapu, jak družstvo postupovalo s penězi poslední dva roky. Musím říci hned na úvod, že podezření Niki se opravdu potvrdilo, podle všeho byla firma vybrána bez výběrového řízení a malou lstí se mi podařilo zjistit, že jsou tam vazby na předsedkyni sdružení. Navíc nabídky, které jsem si nechala na takovou zakázku poslat byly o 30 procent levnější. To samo o sobě není něco, co by zavdalo příčinu k trestnímu oznámení, ale ta se skrývala jinde.
„Ďábel je schovaný v detailu," smála jsem se na Niki.
„Jak to?"
„No, že zakázku předražili o 30 procent je sice nepříjemné, ale že tam fakturují věci, které zjevně nejsou součástí prací, jako je plynový kotel a radiátory, to už zavání pořádným průšvihem. Dokonce byli tak naivní, že se to ani nepokusili zamaskovat."
„To je to, co mě k tomu přivedlo, že si renovovali byt a dělala to podle všeho stejná firma."
„To je jasné a dokonce byli tak drzí, že si na to vystavili faktury a myslí si, že jim to projde."
„Tak to rozhodně ne. Dám to na přezkum auditorům a právníkům co s nimi spolupracujeme," rozhodla se bojovně naladěná Niki.
Co jsem předpokládala, to se také naplnilo. Auditorka i právník potvrdili, že je to opravdu podvod, který se děje v družstvech velmi často. Na polici skončilo trestní oznámení a asi není nutné popisovat kyselé obličeje všech zúčastněných, kteří po prvním výslechu na polici rozpoutali proti Niki a mě kampaň, za kterou by se nemusel stydět ani bulvár nejhrubšího zrna. Od té doby se nám v chodbě vyhýbali všichni sousedi.
„Tomu říkám vděk," hartusila Niki na chodbě.
„Že vám není hanba, volat na lidi policajty," rozčilovala se jindy příjemná důchodkyně Horáčková z druhého patra.
„Až že vás lidi, co spravují naše peníze na opravy okrádaj, to si myslíte, že je v pořádku?"
„Jak okrádaj?" divila se důchodkyně.
„A za co si myslíte, že si Horáková zrenovovala byt, když se zateplovalo?" vyrazila Niki do protiútoku.
„Říkala mi, že ji na to půjčila rodina," vynesla další trumf Horáčková.
„Tak to se budete divit, až si Horáková půjde na tři roky sednout," uzavřela Niki debatu a vyšla z domu.
Na další týden svolala Niki schůzi jak výkonných orgánů, tak zbytku vlastníků. Dokonce vzala sebou auditora a právníka.
Překvapivě dorazilo celé vedení. Koneckonců museli.
„Dobrý večer všem. Když jsem před rokem vzala funkci v kontrolní komisi, netušila jsem, že se dopracuji k takovým věcem k jakým jsem se dopracovala. Respektive, ke kterým se dopracovala Tifany a následně přítomné auditorce a právníkovy."
Začátek Niki vyšel a rozhodně zpozorněly jindy neustále si cosi neodkladného špitající sousedky. Následně svůj nález, který už ležel na policii vysvětlila jak auditorka, tak i právník.
„To jenom aby bylo jasno, vzhledem ke štvavé kampani paní Horákové a zbytku vedení, na jejíž účast v tomto podvodu se ještě podrobně podíváme. Nejsem si jistá, že by tak srdnatě paní Horákovou bránili aniž by z toho sami nic neměli a pokud nemají bylo by dobré, aby si sundali klapky z očí. To oč tu běží je okrádání nás všech paní Horákovou."
V hloučku to jenom zašumělo.
„Na doplněnou jenom dodám, že trestní oznámení jsem byla podle zákona povinna podat. V opačném případě by si policajti přišli pro mě, paní Horáčková." Směřovala Niki svoji poslední poznámku na sousedku, s níž měla poslední výměnu názorů.
„Pokud má někdo něco na mne, ráda bych to vyřídila teď a ne že o mě a Tifany budou po baráku kolovat lži, pomluvy a budu poslouchat nějaké nadávky. Chráním si svoje, stejně tak jako by si chránil každý z vás."
Škoda, že jsem u toho nemohla být, slyšela jsem to pak jenom reprodukované od Niki. Samozřejmě se nikdo neozval, někteří se dokonce omluvili, že naletěli současnému vedení a dokonce došlo na jeho odvolání a do čela navrhli Niki. Ta s díky odmítla, ale souhlasila, že bude pokračovat v kontrolní komisi. To většinu uklidnilo, že nové vedení si už nedovolí něco podobného.
Situace se nyní obrátila a teď už bývalé vedení na tom bylo snad ještě hůře než před tím Niki. Celé, jak já s oblibou říkám čarodějnické komando z druhého patra, si před bývalým vedením odplivlo když opouštělo schůzi. To asi nejlépe ilustrovalo novou situaci v domě. Obě jsme byly opět ve vážnosti, až na ten hanebný piktogram ženského přirození, který se po pár dnech objevil na naší poštovní schránce.
„Máme to oficiálně," smála se Niki, když jsme šly kolem schránek ven.
„To je dobře, že to ví i ostatní lidé v domě, teď se mi bude usínat jedna báseň," souhlasila jsem.