Takový posun v sexu ani Niki nečekala. Ale jak jsme naznačila, tak se stalo. Pravda, dalo trochu práce najít vhodné prostory, ale nakonec se povedlo. Příjemně vyhlížející vilka na periférii přesně poskytovala to, co by jste potřebovali. Na periférii se lidé příliš neznají. Přes den tam krom venkovských vdov nikdo není a v případě této lokality ani těch tam moc nebylo. Vilka navíc stála bokem většiny ostatních stavení, obehnaná zděným plotem a stromy zaručující maximální soukromí. To nemluvím o historii domu, jak jsem se poptala v okolí.
„Vážně to chcete kupovat?" Podivoval se nejbližší soused.
„Proč?"
„Asi nejste místní."
„To opravdu nejsem."
„Býval to bordel, než majitele zastřelili," objasnil mi ponurou minulost domu stařík.
„Aha. No ten se vážně nechystám provozovat," uklidnila jsme jej. I když. Je pravda, že to odhalilo moje pochyby při prohlídce. Místnosti byly vážně koncipované jako kdyby tam byl dole parket a nahoře pokojíky se sprchou.
„A proč to kupujete?"
„Chtěla bych z toho udělat malý penzionek pro zahraniční klientelu."
„To říkali předchozí majitelé taky."
„Ano připouštím, že to bude na vaše poměry jistě poněkud neformální společnost lidí, ale prostituci se rozhodně věnovat nehodlám," s tím jsem se rozloučila, poděkovala za informace a popřála hezký den.
Je dobré mít se sousedy přiměřeně dobré vztahy, na druhou stranu co se děje za mými dveřmi, je pouze moje věc.
Pravda, pro účely pro které jsem jej chtěla, bylo nutné podniknout některé stavební úpravy. Dodavatelům trochu vrtalo hlavou, co že to tam vlastně chci, tak jsem nakonec dohledala firmu, která podobné zakázky již realizovala a vše nakonec dopadlo nad očekávání dobře. Rozlehlý dvůr za bytelnými vraty zjevně fungoval jako parkoviště pro hosty. V podstatě až na kobky, které bylo nutno vytvořit, zde stačilo vymalovat a mohlo se otevírat.
Pravda, chtěla jsem původně něco malého pro nás dvě, ale když jsem narazila na tuhle nemovitost, navíc za rozumné peníze, neodolala jsem. V těchto dnech jsem chodila domu déle než Niki. Bylo nutné více dohlížet na běh firmy a pak na renovace v pensionu.
„Koukám, že tě práce zase pohltila," konstatovala Niki, když jsem již několik dní za sebou dorazila až po ní.
„Chystám pro tebe překvápko, Zlatíčko," uklidnila jsem jí.
„Tak to jsem zvědavá, co to bude."
Upřímně taky jsem zvědavá co z toho nakonec bude. Zatím je to spíš bezedná studna na peníze. Konečně se podařilo udělat poslední nutné úpravy a trochu oživit zašlou slávu hlavního sálu, který se přeci jenom dosti změnil. Dopřála jsem i hlasu okolí a nechala posílit bezpečnostní zařízení a kamery, které monitorovaly okolí pensionu.
„Máte z toho malý Alkatraz, Milostivá," ujistil mě manager bezpečnostní firmy.
„Doufám, že to nebude nikdy potřeba."
„I já, ale je dobré být připravená na nejhorší. Soudruzi nespí a s pověstí toho domu je tu máte dřív, než řeknete švec." Bohužel měl pravdu.
„Ty jsi normální šílenec," ohodnotila moje dílko Niki, když jsem jí přivezla.
„Já vím," usmála jsem se, „původně jsem chtěla malé studio, ale nějak se mi to vymklo z rukou."
„To jsem si všimla. Tobě se vůbec některé věci vymykají. Právě to se mi na tobě líbí. Vrhneš se do toho přímo po hlavě."
„Jak jinak."
„Co třeba s rozmyslem?"
„To nefunguje. Ty se pořád rozmýšlíš a jsi pořád na stejném místě. Určitě se nebudu pouštět do černých děr. Udělala jsem si malý průzkum a o služby tohoto typu je neobyčejný zájem a pokud je poskytneš na úrovni máš velkou šanci uspět."
„To je dobře, že jsi zvážila rizika a není to mission impossible."
„To doufám, že nebude." Prošly jsme pokojíky a v posledním na Niki čekalo malé překvapení.
„Něco malého na uvítanou."
„Tak ty jsou nádherné," rozplývala se nad latexovými šaty.
„To jsem ráda. Kostýmek co máš na sobě je hezký, ale sem se vážně nehodí."
„To asi ne," souhlasila.
„Taky se půjdu vhodně upravit na další část prohlídky."
Zmizela jsem ve vedlejším pokoji a hodila se do gala. Když jsem se vrátila Niki se pořád ještě prohlížela v zrcadle.
„Sluší ti to, ty moje služtičko."
„Děkuji má Paní," vplula plynule do role pro dnešní večer. A možná nejen pro něj.
„To je pro vás," podala mi klíčky o zámečků na jejích baletkách ve kterých mě skoro převyšovala. Ještě, že jsem si vzala vysoké platformy. Jinak bych byla za prcka. Vzala jsem si klíče a odvedla jí zpět do přízemí. Hned se hrnula za bar.
„To počká," přerušila jsem její snahu, „teď si projdeme zbytek."
Odvedla jsem jí ke kobkám, které byly jak v části přízemí, tak v suterénu. Došly jsme až ke kříži, na který bylo ze všech kobek vidět.
„Protože jsi zlobila, tak budeš potrestána. Podívej jak jsi upravená. To si myslíš, že takhle můžeš předstoupit před svojí Madam?" vytkla jsme jí. Ani nehlesla.
„Sundej si kalhotky,"
Provedla můj rozkaz, aniž by jakkoliv odporovala, nebo se na mě jenom podívala. Přivázala jsem jí na kříž tak, že se nemohla skoro pohnout. Bylo na ní vidět trochu zděšení co že se bude dít dál. Pravda, dala jsem si načas, ale nakonec jsem jí přivedla k takové extázi, že jsem si říkala dobře, že nejsme doma. Asi bychom sousedům těžko vysvětlovaly, že se nevraždíme.
Z kříže jsem jí musela sundat, protože se jí třásly nohy tak, že nebyla schopná se na nich ani udržet.
„Uf," vydechla. Už nebyla schopná zůstat v roli.
„Ty jsi mi dala." Usmála jsem se.
„To byl začátek drahá." A byl.