Potkat nové lidi, v případě Niki staré známé, ne že by měli smrt na jazyku, ale lidi, které ona zná dlouhá léta, v tomto případě více než deset let, je opravdu zajímavé. I po té době, co jsme s Niki se dostávám do situace, že mi někoho představuje. Tentokrát to bylo o to peprnější, že nová známost neměla o pravé podstatě své drahé polovičky ani ponětí a tak to mělo i zůstat. Když chce někdo žít na zapřenou a má pocit, že je to tak ok, proč ne. Můj styl to rozhodně není.
Neustále se bát, že to na mě někde praskne. Dejte pokoj.
„Co zajít na golf? Pro změnu." nadhodila jsem po sobotním dobrém obědě. Vážně se mi nechtělo pracovat a to ani náhodou.
„Jsem pro," souhlasila Niki, „potřebuju si vyčistit hlavu."
Vyrazily jsme. Bylo krásné letní odpoledne. Pravda, na můj vkus až moc krásné. Zastavili jsme u horní recepce, že se nejprve dojdeme rozehrát.
„Ahoj, Luky," halekala Niki na jednoho rozložitého mladíka.
„Jé nazdar, co ty tu?"
Obrátil se na ní a jeho dobrácká tvář se rozzářila jako by právě našel svatý grál. Ostatně, podle toho co jsem za ty dva roky s Niki stihla pochytit, tak by se dala k něčemu tak pomíjivému připodobnit.
„Jdeme na gofl, ale co ty tu děláš?" neskrývala Niki překvapení.
„Ani ti nevím. Moje přítelkyně ho hraje, tak to zkouším." odvětil. "O Kelly nic neví a tak to taky zůstane," špitl Niki než se objevila jeho polovička.
„Miriam to je Niki, moje dlouholetá kamarádka," představil mojí ženu.
„To je Tifany, moje manželka," představila Niki mě, oběma najednou.
„Těší mě," potřásli jsme si rukama na uvítanou.
„Vaší svatbu jsem nestihl," omlouval se Lukáš, „byl jsem zrovna tou dobou na služební cestě ve státech."
„Taky jsi o hodně přišel," smála jsem se.
„Já vím. Mluvil jsem s Pavlem. Svatba v kostele holky vy se nezdáte."
„To víš," chtěla to přejít Niki.
„Aspoň se měli lidi o čem chvíli bavit," přisadila jsem si.
„To rozhodně," souhlasil Lukáš, „ještě dneska o tom mluví. A dokonce i lidi, kteří tam ni nebyli."
„Jak říká Pavlína jsme celebrity."
„Naprosto," potvrdil Lukáš.
„Jdete hrát na hřiště?" změnila Niki téma hovoru.
„Ne, Lukáš ještě nemá kartu, tak jdeme trénovat," zapojila se Miriam do hovoru.
„Taky se jdeme rozehrát," přitakala Niki, „no a co pak vyrazit na akademii?"
„Dobrý nápad," souhlasila.
„To je pro malý," protestoval Lukáš.
„To můžeš říct, až ji zahraješ v paru, ty šikulo," rozesmála se Niki.
„Dáme si pár míčku a můžeme vyrazit," pokračovala Niki.
„My už odpáleno máme, tak na vás počkáme."
„Domluveno," souhlasila Niki a šla nám zaplatit vstup, míčky a hru na akademii.
Na chvíli jsem osaměla s Miriam a Lukášem. Trapně rostoucí ticho přerušila až Miriam : „Co děláš?"
„Nic zajímavého," usmála jsem se na ní: „webovky."
„To mi přijde docela zajímavé," oponovala.
„Časem se z toho stane rutina," uklidnila jsem jí.
„To asi z každé práce."
Přikývla jsem na souhlas.
„A tak se věnuji radši svým koníčkům, ty mě v tuhle chvíli baví víc, než řízení firmy."
„Jako třeba golfu?" přidal se Lukáš.
„Nejenom," nadhodila jsem.
„Co ještě?" vyzvídal Lukáš.
„Není to věc, která by každému seděla," snažila jsem se změnit téma.
„No, snad to přežiju," odlehčila situaci Miriam.
„To určitě, nejde o život, ale o požitek, které se jedněm líbí a druzí jsou z toho pohoršeni nebo dokonce zhnuseni."
„Až tak?" začal Lukáš tušit.
„Až tak," potvrdila jsem. Miriam nechápavě koukala.
„To nebude nic pro tebe Miláčku," uklidnil jí.
„Jak to můžeš vědět?"
„Pravda, nevím vše," připustil.
„Řeknu ti to na devatenácté jamce," napnula jsem jí. Mezi tím přišla Niki.
„Za chvíli můžeme vyrazit," mávla na poněkud opařenou dvojici.
„Co jim je?" vyzvídala Niki.
„Nevím. Miriam se ptala co dělám, tak jsem nahodila v tajenkách, že mám klub. Lukáš to asi pochopil a Miriam jsem řekla, že jí to prozradím na devatenácté jamce a oba jsou z toho teď trochu mimo."
„Ty jsi číslo," usmála se Niki.
„Ona neví, že on?"
„Přesně."
„Smutná situace."
„Jeho volba. Odešel z jednoho vztahu, aby si dal život dohromady a řítí se do dalšího, je otázka jak moc nesmyslného."
„Komu není shůry dáno," zakončila jsem balancování nad bytím a nebytím samotnou podstatou.
„Jdeme si odpálit míčky," souhlasila Niki.
Po půl hodince jsme vyzbrojeni dobrou náladou a skvělými výsledky na odpališti dorazily k naší dvojici, která mezi tím trénovala puttování.
„Můžeme vyrazit?" sondovala Niki.
„Určitě," souhlasil Lukáš.
Obešli jsme akademii v družné zábavě se zajímavými výsledky a na klub se nakonec ani nedostalo.
„Tak jak? Je akademie pro malý?" dobírala si Niki Lukáše.
„Je," smál se.
Šli jsme si sednout na kafe a poklábosit.
„Tak jsme na devatenácté jamce," vzpomněla si Miriam, „tak jak je to s tou tvojí zálibou?"
„Vážně to chceš vědět?" snažila jsem se odvrátit případné fópa.
„Určitě."
„Mám BDSM klub."
„Zajímavé," nezdála se být příliš otřesena ani znechucena, „už chápu to o těch prožitcích." Skládala si střípky do pro ní zřejmě i tak bizardní skládačky.
„Nevšední," přidal se Lukáš, který vypadal, že si to i zkusil.
„Když budete mít zájem, tak tahle kartička vám otevře dveře," podával jsem Miriam VIP vizitku. Lukáš po ní chňapnul tak rychle, až to Miriam překvapilo. Asi se v tu chvíli dověděla něco, co do té doby asi netušila.