Občas není špatné vrátit se ke kořenům, v tomto případě je to spíš kamufláž, jak ospravedlnit obyčejný mejdan. Koneckonců, proč by to už naši předci vymýšleli? Prostě někdo dostal chuť, tak si vymyslel svátek toho či onoho boha a mohl se beztrestně zpít do němoty a několik dalších dní být mimo sebe.
Pro zříceninu, která mezi tím doznala pár úprav, to byla vlastně premiéra. Celé jsme to pojaly jako víkendovou akci. Předem zásobily bar, objednaly maso na grilovačku, které nám nachystal místní řezník, hrozně mi připomíná Krkovičku a večerníčku pravda, ani mu jinak neřeknu, dokonce i ve vsi už se to ujalo.
V pátek po práci se lidé začali pomalu sjíždět. Mezi prvními dorazil Pavel a Ivet.
Pavel se hned ujal prestižní funkce vrchního grilovače a my s holkama zatím připravovaly další pohoštění. Za chvíli se ozval další klakson, za vraty se objevil Lukáš a Miriam. Škoda, že nemohla Stefi s Richardem.
„Pojďte dál," volala na ně z okna Niki: „je otevřeno."
Kluci se usídlili u krbu a Miriam nám přišla pomoc s posledními přípravami. Při té se seznámila s Ivetou.
Dalším párem byl Radek s Reném, kteří na sebe něco halekali, už když vystupovali z taxíku.
„Vidíš na ty jsem zapomněla," plácla se Niki do čela.
„Jak zapomněla?" nechápala jsem.
„Že je mohl vzít Pavel."
„Už se stalo," uklidnila jsme ji. Mezi tím už kluci grilovali první plátky masa.
„Jak vám to jde? Odborníci." sondovala Miriam.
„Takovou baštu jsi ještě neměla," uklidnil ji Pavel.
„Tak to se těším."
„Vítejte," šla přivítat kluky Niki.
„Ahojky ve spolek," halekal Radek. Hned zamířil ke mě.
„Tady máš něco na ten slunovrat," vrazil mi do rukou láhve s alkoholem.
„Co jsem ti říkala?" kabonila jsem se něj.
„No přeci nepřijedeme s prázdnou," omlouval ho René.
„To si pánové vypijete," křenila se Niki.
„Přesně," souhlasila jsem :„už to není kam dávat."
„Tak to začněte odkládat do sebe," nedal se Radek.
„Eska dorazila," volala jsem na Niki.
„Kdo?“ nechápaly holky.
„Sylva a Simona, holky z volejbalu. Moc prima," objasnila Niki, zatím co já jsem je šla přivítat.
„Ještě, že jsi dodala gps souřadnice, hrozná prdel světa," přivítala mě Sylva.
„Ahojky, pojďte dál. "
„Není to vůbec složité," hájila můj popis Simča.
„To jsem ráda," usmála jsem se na ni a holky plynule zapadly do rozšiřující se skupinky.
„Představení nechám na vás, kdo se ještě s kým nezná," zavolala jsem.
„Neboj, my to zvládneme," odvětil Radek a šel se představil holkám.
„O tom nepochybuji," odvětila jsem na odchodu do kuchyně.
„Různorodá společnost," okomentovala Miriam, na kterou to bylo asi trochu moc.
„Jo, je tu v podstatě vše, na co můžeš ve společnosti narazit," souhlasila Niki.
„Nemáme rády nudu a šedý průměr," přidala jsem se a chytla Niki kolem pasu: „viď ženo moje."
„Přesně tak," dala mi pusu a pak odnesla poslední tác s přílohou k masu na verandu.
„Doufám, že v tom není problém?" obrátila jsem se na Miriam.
„Ne, vůbec ne. Je zajímavé poznat nové lidi."
„Tak toho se určitě dočkáš v míře vrchovaté."
Na příjezdové cestě se objevila motorka.
„Niki, šéf přijel, jdu ho přivítat," opustila jsem Miriam.
„Ahoj Romane," přivítala jsem ho :„kde máš Jardu?"
„Něco na něj leze, tak zůstal radši v posteli," omlouval partnera.
„To je jasné. Dneska žádná práce," nabádala jsem ho.
„Neboj," usmál se a následoval mě ve svých typických kožených kalhotách. Ani si nevybavuji, že bych ho kdy potkala v něčem jiném.
Zápraží se už celkem pěkně zaplnilo. Stála jsem ve dveřích do domu a sledovala bavící se skupinky.
„Je příjemné mít kolem sebe tolik přátel," přistoupila ke mě Niki z domu.
„Určitě. Máš kupu skvělých a zajímavých přátel," souhlasila jsem. Políbila mě na krk a chytla kolem pasu.
Niki zazvonil telefon. „Jasně, rovně přes můstek," dělala navigaci po telefonu: “pak uvidíš zvonici a za ní doleva a tu hromadu aut, co tu stojí, nepřehlédneš."
„Co to, někdo nepochopil plán?"
„To je Vlkouš," smála se Niki: „si myslí, že si všechno pamatuje a pak zapomene půlku cesty."
„Kde máš přítelkyni?" přivítala ho Niki.
„Ahoj, bývalou?"
„Aha. Pojď dál."
Vlkouš jako poslední zaplul mezi pijící a uzobávající známé. Přivítal se s těmi co znal a představil se těm co neznal. Obzvláště se mu líbila Simča a tak jí hned začal okouzlovat svým šarmem. Samozřejmě do té doby, než ji Sylva vysvobodila.
„Vlkouši klídek. Tohle není seznamka. Krom tebe a Romana tu mají všichni protějšky a Roman má svého přítele doma."
„Tak to už jsme pochopil," uklidnil mě.
„Ale je to kočka," ukázal hlavou na Simču.
„A to chceš ode mě, šťastně vdané slyšet názor?"
Poslední větu jsem zaslechla když jsem se k nim blížila.
„Snad mi nesvádíš manželku?" mrkla jsem na Vlkouše.
„Já už dneska radši nikoho svádět nebudu," ustoupil ze svých pozic velmi neochotně.
„To je dobře. Místo toho se můžeš dobře bavit," usmála jsem se na něj.
„Pavel po tobě touží," usmála jsem se.
„No, spíš po tobě," odvětil Vlkouš.
„Kde máš uhlí?" volal na mě Pavel. Donesla jsem mu další pytel s uhlím.
„Máte vše?" zeptala jsem v hloučku postávajícím kolem grilu.
„Ne ne, chybí nám paní domu," usmál se Lukáš.
„Ta je támhle," usmála jsem se.
„Tak druhou paní domu," nenechal se.
„Ta je na roztrhání."
Z grilu se linula neodolatelná vůně a kousky masa začaly pozvolna mizet. Donesla jsem další várku na gril a posadila se bokem.
„Co děláš?" vytrhla mě Niki z rozjímání.
„To co mám nejraději," usmála jsem se na ní.
„Sedíš a pozoruješ cvrkot kolem," doplnila mě. Sedla si vedle mě a objala mě.
„Co vy dvě hrdličky?" vyrušila nás Sylva.
„Koukáme jak se bavíte," usmála se na ni Niki.
„Tak se pojďte bavit s námi."
„Za chvilku přijdeme," souhlasila jsem. Tu chvilku jsme si užívali pouze jedna druhou, jako by kolem nebylo dalších deset lidí.
Pak se z malých skupinek stala jedna velká a hlavní baviči se předháněli ve veselých historkách a největší zájem překvapivě opět, měla naše svatba.
„A jak na tom vlastně teď jste?" ptal se Vlkouš.
„No jsou rozvedené," odpověděl mu Pavel.
„Už ne," opravila ho Niki.
„A tááák, to gratulace," přidal se Roman, „i vy tajnůstkářky." Hrozil nám.
„Tohle už jsme pojaly spíš jako administrativní akt," objasnila Niki.
„Nechtěly jsme dělat už nic okázalého," přidala jsem se.
„Bylo to prostě jenom pro nás."
„Je pravda, že kostel už by jste netrumfly," konstatoval Pavel.
„To už jsem někde slyšela," smála jsem se.
„Já myslím, že jste to holky udělaly dobře," souhlasil Roman.
„Děkujeme," odvětila za nás obě Niki.
Lidé začali odpadat a párty se blížila ke konci. Postupně jsme se ukládali až jsme zůstaly na zápraží samy.