Stále jsem otálela z podpisem rozvodových papírů. Bylo jasné, že to nemohu odkládat do nekonečna. Dřív než jsem se k tomu dostala přišla zpráva, která byla překvapivá. Šokující.
"Tifany Nekonečná?" Ozval se ženský hlas v telefonu.
"Ano u telefonu," odpověděla jsem.
"Můžete se dostavit na Policii?"
"Ano jistě. Co se dějě?"
"To vám řekneme. Můžete hned?"
"Jistě," nadiktovala mi adresu a já vyrazila.
Na stanici byl shon. Došla jsem na informace a ptala jsem po Kriminalistovy, jehož jméno mi nadiktovala žena do telefonu.
"Sedněte si. Za chvíli pro vás přijde."
"Paní Nekonečná?" Objevil se jeden podsaditý muž.
"Ano."
"Pojďte dál," následovala jsem ho spletí chodeb do jeho kanceláře. Nabídl mi židly.
"Znáte Martu Novou?"
"Ano je to moje partnerka," odpověděla jsem.
"Kdy jste jí viděla naposledy?"
"Budou to dva měsíce," vyprávěla jsem mu okolnosti za kterých jsem se uchýlila do kláštera. "Když jsem se vrátila domu našla jsem tam dopis," ukázala jsem mu dopis, "kde píše o rozvodu. Druhý den jsem navštívila právníka. Vzala jsem si je, že je později podepíši. Nebyla jsem na to připravena." Ukázala jsem mu i rozvodové papíry. "Co se vlastně stalo?"
"Byla den po sepsání těch papírů zavražděna," oznámil mi tu šílenou zprávu.
Nebyla jsem schopná slova ani pohybu. Zbledla jsem jako stěna.
"Je vám dobře?"
"Jí by vám bylo, kdyby vám řekli, že vaše žena je mrtvá."
"Jsem svobodný," odsekl sarkasticky. "Tak že v době její smrti jste byla v klášteře?"
"Ano."
"Počkejte tu. Sepíší to s vámi."
Seděla jsem v té místnosti asi půl hodiny než přišla upjatá žena s obrovskými brýlemi. Nacvakala do počítače co jsem vypověděla. Podepsala jsem to a odjela.
Musela jsem si s někým promluvit. Zastavila jsem se u Lenny v kanceláři.
"Ahoj," přivítala mě.
"Ahoj," pořád jsem ještě byla bílá ja stěna.
"Co se dejě?" Sedla jsem si.
"Někdo zabil Martu. Den po tom co u právníka sepsala rozvod."
Seděla jsem zkroucená v křesle. Přinesla mi panáka whisky. Kopla jsem ho do sebe. Až teď mi to začalo docházet.
"Vážně by mě zajímalo co se stalo," pronesla jsem spíše pro sebe.
"Těžko říci," odpověděla.
Bylo vidět, že něco ví a nechce mi to říct. Seděla jsem ještě chvíli a snažila se příjít na to co se mohlo stát.
"Díky za panáka," položila jsem skleničku na stůl a šla do své kanceláře.
Zavolala jsem na policii a chtěla detektiva, který mi to oznámil.
"Kde se našlo její tělo?"
"Tuto informaci vám nemohu zdělit," odsekl.
"Pokud si pamatuji, jsem rodinný příslušník a mám právo na tuto informaci."
"Dala se s vámi rozvést."
"Nepodepsala jsem ten papír. Tak že rozvod nenabil právní moci. Netahejte mě za fusekly nebo si na vás budu stěžovat nadřízeným."
Bylo slyšet, že ho ta slova překvapila. Řekl mi adresu. Když jsem se podívala na mapu byla to čtvrť kde bydlela než jsme se poznaly. Místo zodpovězení jedné otázky vyvstala další. Co tam dělala den poté co podepsala papíry.
Vyrazila jsem do těch míst. Vyptávala jsem se lidí a ukazovala její fotku. Až jsem se dostala do ulice, kde jsem narazily na jejího ex přítele.
Vstoupila jsem do krámku před nímž jsme měli onehdy výstup.
"Dobrý den," pozdravila jsem.
"Dobrý," odvětila žena středních let. Zvedla oči od papíru, na který právě něco psala. "To jste vy?"
"Prosím?"
"Před časem jste tu vyhrožovala mému synovy."
"Marty ex přítel byl váš syn?"
"Ano," vrhla na mě nenávistný pohled.
"Je mi líto vaší ztráty," řekla jsem odměřeně.
"Co tu chcete?"
"Hledám jejího vraha."
"To je práce policie."
"Jistě," procedila jsem mezi prsty. "Viděla jsem tu Martu?"
"Ano před pár dny se tu motala."
"Mluvila jste s ní?"
"Ne jenom jsem jí viděla jak se to poflakuje se starou partou."
Vyšla jsem z obchodu a vrátila se do firmy. Zastavila jsem se za Lenny.
"Když jsi na Martu volala Policii, kdo u nás ještě byl?"
"Promiň."
"Neomlouvej se."
"Mám pocit, že to byli místní," odvětila.
"Co Policajti sepsali něco?"
"Jednou jo," zamyslela se, "vlastně to bylo naposled, kdy by byly. Podle chování těch lidí bylo podezření na to, že jsou tam drogy."
"A byly?"
"To nevím. Když jsem byla sepisovat protokol neptali se na to."
Druhý den jsem se vypravila znovu na Policejní stanici. Podsaditý Kriminalista už byl vysloveně nerudný. Tak jsem si jej nahrála a vydala se za jeho nadřízeným. Bohužel jsem nic nezmohla, tak jsem vzpomněla na Elnora a zavolala jsem jí ještě z komisařství. Než jsem stihla odejít volal mi Kriminalista, ať se stavím. Prošla jsem si protokol. Našla jsem tam pět jmen. Když jsem zapátrala v paměti vybavila jsem si šest mladíků, kteří tehdy postávali před krámkem. Ofotila jsem si co jsem potřebovala. Poděkovala a odešla.
"Jestli vám mohu doporučit držte se od nich dál," varoval mě.
"Děkuji," odešla jsem.
Pomocí prodavačky jsem se dopátrala k tomu šestému.
"Proč jsi nebyl u Marty, když doma pořádala mejdan?" Zeptala jsem se ho, když se vynořil z jednoho vchodu v blízkosti krámku.
"Nechci s tím nic mít," obořil se na mě.
"Ale máš," chytla jsem ho pod krkem a narazila na zeď, "Marta je mrtvá." Vytřeštil na mě oči.
"O tom já nic nevím. Když od tebe odešla, tak se vrátila k nám. Její ex už byl po smrti, nevěděla si rady. Varoval jsem jí. Nedala si říct a spadla znovu do drog."
"Kdo jí to udělal?"
"Petro, stal se novým bossem. Odmítla s ním jít."
Víc nevěděl. Sdělila jsem informace na Policii. Bohužel se nic nestalo. Spravedlnost si, ale našla cestu. Tihle drogový bossové nemívají dlouhý život.