Nebylo to tak živelné jako s Martou nebylo to ani tak jiskřivé jako s Niki. Nebylo to dokonce ani, že bych do toho vztahu spadla po hlavě. Bylo to spíše takové plíživé.
Lenny vlastně byla první lesba, kterou jsem v Říme potkala. Tehdy nás seznámila Lilie, která se přestěhovala mimo Řím a do jejího bytu se pak Lenny a Veronika nastěhovaly. To byl vlastně počátek osídlování tohoto domu lesbami.
Když Stefi narazila na to, že nám tu chybí Lia a Celestýn, tak asi sama netušila jak blízko byla. Na jednom z pátečních setkání v klubu se na bydlení dostala řeč.
Lia naznačila, že mají problém s majitelem a chce se jich zbavit. Jak jsem při stěhování Josefíny zjistila od domácí, že se má jeden větší byt během pár týdnů uvolnit. Navrhla jsem to Lia a ta to přijala s tím, že se na byt samozřejmě nejprve podívají. Nakontaktovala jsem ji s majitelkou. Nakonec to dopadlo jak jsem předpokládala.
Poslední z našeho klubu se nastěhovala do našeho domu. Nakonec jsme se dohodly, že pátky z klubu přesuneme k nám případně k holkám.
"Je zbytečné jezdit sem a tam, když všechny bydlíme pod jednou střechou," navrhla Celestýn. Ujalo se to.
Hned první pátek po tom co se holky nastěhovaly, tak jsme se sešly u nich. Byla to trochu změna. Nebyla zase tak velká. Dost často jsme se scházely u nás.
S vraždou Marty jsem měla ještě nějaké zařizování včetně pohřbu. Nepodařilo se totiž dohledat její rodinu. Věděla jsem, že její staří kamarádi se o rozloučení nepostarají.
Na samotný obřad jak jsem očekávala dorazily jenom holky. Byl to komorní obřad. Ani jedna z nás nebyla věřící, tak jsem ho nechala jako rozloučení.
"Upřímnou soustrast," kondolovaly mi. Dříve než bych stihla sundat pásku za Niki, už jsem měla pásku za Martu.
"Aby ti nezačaly říkat Černá Vdova," zašprímovala jednou Lenny.
"Nestraš," posmutněla jsem.
"No to bych se nedožila příštího týdne," pokračovala.
"Máš sepsanou závěť?"
"Po mě není co dědit," usmála se, "asi by to nestačilo ani na pohřeb."
"Černý humor není špatný, ale teď je to trochu moc." Lenny pochopila, že není dobré v tomto tématu pokračovat.
Být v mém věku dvojnásobná vdova, byl vážně masakr. Pravda nebyla jsem v rozpoložení držet smutek moc dlouho. Rozhodně jsem nebyla připravena rok nebo déle být s černou páskou v celibátu. Koneckonců rodící se vztah s Lenny toho byl důkazem.
Nebýt pár týdnů v klášteře, asi bych skončila na psychiatrii nebo minimálně na antidepresivech. Naštěstí jsem to ustála. Pravda vztah s Martou nebyl tak dlouhý, i když byl o něco intenzivnější. Zase jej trochu zastiňovalo nevyrovnání se s odchodem Niki.
Co mě poslední dny zaměstnávalo poněkud více než truchlení bylo jiskření mezi Josefínou a Marií. Už na breafingu, kde jsme Josefínu představily jako mojí asistentku, měla Maria oči návrh hlavy.
Vytáhla mě na oběd a snažila se získat všechny informace o ní.
"Koukám, že se v tobě probudila tvoje dlouho potlačovaná přirozenost," usmála jsem se.
"No," trochu se zarazila, "asi máš pravdu. Musím říci, že mě hodně zaujala."
"Podle hesla co je v domě je i pro mě."
"Ty máš co říkat," smála se.
"No Niki a Martu jsem poznala dřív a mimo firmu," odporovala jsem.
"Jasně a co Lenny," připomněla mi.
"To je jiná," souhlasila jsem.
"Tak vidíš."
"Nebudu ti bránit. Jenom pozor."
"Na co?"
"Je to vnitřně křehká holčina, která si užila svoje. Bránila se celá léta tomu, že se jí líbí holky. Nechci aby si z prvního vztahu odnesla podobný šrám."
"To že to nevyjde se stát může."
"Určitě," souhlasila jsem, "jenom a v to pevně věřím, že k tomu nepřistoupíš jako k flirtu na jednu noc."
"Tak to rozhodně nemám v úmyslu."
"To jsem ráda. Vidíš ani by mě nenapadlo, že ty a Josefína."
"Mě taky ne," souhlasila, "ale". Odmlčela se.
"Já vím srdíčku neporučíš," doplnila jsem ji. Přikývla.
A tak nám vznikl nový pár.
"Nepřijde ti to šílené?" Započala jsem polemiku, když jsme seděly navečer na terase, kterou jsme nechaly zateplit, aby se dala používat i v zimních měsících. Tak jsme si na zvykly, že by nám chyběla.
"Co?"
"Bydlíme v jednom domě. Děláme v jedné firmě."
"Myslíš nás dvě?"
"Ne celý náš spolek."
"No Velia u nás nepracuje."
"Zatím," skočila jsem jí do řeči. Usmála se.
"A Josefína je sama."
"To už neplatí," pokračovala jsem v demontáži jejích argumentů.
"Něco mi uniklo?"
"Mária se projevila," poodkryla jsem dnešní rozhovor u oběda.
"Mária?" Neskrývala překvapení. "Tak to mě opravdu překvapuje."
"Kdysi něco naznačila, ještě když dělala pro mě. Josefína zřejmě udělala rozhodující útok na přehradu, která bránila její city. Nutno podotknout, že nevědomky."
"Tak to jsme na zápis do knihy rekordů," napila se Lenny.
"Jestli to tak bude pokračovat tak nepochybně. Navíc asi budeme za chvíli řešit další stěhování."
"To už by z toho baráku byl vážně skanzen."
"Jak byl," usmála jsem se.
Abych rodícímu se vztahu napomohla, pozvala jsem na pátek Máriu. Josefín chodila vlastně hned ode dne co se nastěhovala.
"Moc děkuji. Ráda přijdu," usmívala se Mária, když jsem jí zvala.
"Pro ostatní to asi bude trochu překvapení."
"Jak to?"
"Mlčím jako hrob," usmála jsem se.
"A já myslela, že už to všechny ví."
"Ne proč myslíš?"
"No podle reakcí od grafiků a z marketingu."
"To asi bude tím, že ve vedení jsou jenom lesby. Tak si myslí, že i ty jsi."
"A mají pravdu."
"Ale to víme jenom my dvě."
"Tak že mě čeká odhalení?"
"To je na tobě. Asi bych tomu nechala volný průběh. V práci si to o tobě stejně myslí a jak to máš s přáteli a rodinou to netuším."
"Ani já ne. Asi mají podezření, že něco není úplně v pořádku. Nikdy jsem si domu nepřivedla kluka a ani mezi přáteli jsem nikdy vztahy neřešila. Skoro mám pocit, že mám přezdívku jeptiška."
"Vidíš a teď jsi se do jedné ex jeptišky zamilovala."
"Vrána k vráně sedá," usmála se.
"Chystáš se do kláštera?"
"Ne."
Páteční večer byl, co se reakcí týče přesně takový jaký jsem očekávala, že bude. Holky překvapilo už to že jsem Máriu pozvala. Dokonce ani Lenny jsem nic neprozradila. S Marií jsem sem dohodla, že dorazí později, až u nás všechny budou.
"Jedna židle na navíc?" Neunikl můj tah Celestýně.
"Nikdy nevíš," tvářila jsem se tajemně.
"Ty někoho čekáš?" Otočila se na mě Lenny.
Vysvobodil mě zvonek u dveří. Právě včas.
"Mária?" Neskrývala Lenny překvapení.
"Vidím, že vás nemusím představovat."
"Mária?" Zvedla Lia oči od mobilu.
"My se neznáme. Maria." Seznámila jsem s Celestýnou a Josefínou.
Volné místo jsem úmyslně nechala právě vedle Josefíny. Mária toho využila a sedla si vedle ní.
"Netušila jsem, že tu máme zasedání vedení firmy," kroutila hlavou Lenny.
"Nemáme," usmála jsem se, "Mária je správně neboj."
"Ona je naše?" Zpozorněla Lia.
"Jsem vaše," souhlasila Mária.
"Mária je po Tifany šéfkou programátorů," objasnila Lia Celestýně.
"Aha," konečně pochopila souvislosti.
"Asi chápu proč ji doporučila."
"Nebyl nebylo to protože je Lesba," uklidnila jsem Liu. Ta se na mě jenom podívala a dále to nekomentovala.
"Netušila jsem, že to bude takové překvapení," posmutněla Mária.
"Překvapení to sice je," připustila Lia, "ale ne nikterak negativní."
"To jsem ráda," přidala jsem se.
Atmosféra z počátečních rozpaků se postupně dostala do obvykle dobré a pohodové.