Zajímavá práce. Člověk poznává nová místa. Nové lidi. Rozhodně to není stereotypní. Pravda na vztahy trochu náročné. Nikdy nevíte kdy a kde budete.
"Ahoj." přivítala mě Lia.
"Ahoj, co na mě chystáš?"
"Nice."
"Bezva žabožrouty miluju," zakřenila jsem se, "jedeme spolu?"
"Ne. Jedeš sama. Kupujeme místní firmu. V mailu máš podrobnosti."
"Bezva," odešla jsem. Stavila jsem se u Lenny. "Zítra vyrážím do Nice."
"Já do Mnichova. Na nový pobočce musím srovnat do latě grafiky."
"Tak to se pár dní neuvidíme," posmutněla jsem.
"Pak si to vynahradíme," usmála se, "zajedeme si na víkend. Jenom mi dvě."
"Moc ráda. Musím se jít nachystat. Uvidíme se večer."
Prošla jsem mail. Nachystala si pár věcí a vyrazila jsem domu se zabalit. Lenny dorazila chvíli po mě a tak jsme se při balení trochu motaly.
"Zabaleno," oddechla jsem si.
"Taky."
Sedly jsme si na terasu. Lenny se opřela v rohu pohovky. Skrčila nohy. Opřela jsem se o ní. Povolila a já si hlavu opřela o její bříško. Slyšela jsem jak dýchá. Položila si ruce na mě. Vzala jsem je do svých a políbila je. Bylo mi bezpečno. Příjemně. Moc příjemně.
Zůstala bych tak celý večer. Celý den. Celý týden, ale musely jsme jít spát. Uložily jsme se.
Po snídani jsme vyrazily. Polibek na cestu. Do cíle cesty jsme dorazily až navečer. Ubytovala jsem se na pokoji. Natáhla se na postel a vzala do ruky telefon.
"Ahojky, jaká byla cesta?" Volala jsem Lenny.
"Ahojky, šlo to. Na mě dlouhá a úmorná."
"Jsem ráda, že už jsem dojela."
"To mi povídej. Proběhnu sprchou a jdu na kutě."
"To já taky. Dobrou." Zavěsila jsem.
Ráno mi dalo trochu práce než jsem našla firmu a zaparkovala. Když jsme společnost koupily, tak první co se stalo byla nečekaná reakce ředitele společnosti.
"Končím na hodinu," řval tehdy na Liu do telefonu. Pravda většinou jsem to zažila obráceně. To byl vlastně důvod proč jsem tu.
Pravda jazyková bariera trochu komplikovala moje první kroky. Všichni se tvářili, že neumí ani slovo anglicky. Tak jsem si prošla jejich osobní složky. Jak vedení tak řadový pracovníci byli přijti se znalostí angličtiny a to do jednoho.
Svolala jsem poradu vedení. Představila jsem se a požádala jsem je, aby se i oni představili. Nastalo ticho. Všichni krčili rameny, že mi nerozumí.
Vzala jsem osobní složku šéfa programátorů. Zvýraznila jsem mu, že potvrzuje znalost anglického jazyka. Strčila jsem mu jí pod nos.
"Podepsal jste, že umíte anglicky." Zavrčel na mě něco Francouzky. Do formuláře v počítači jsem naťukala jeho jméno. Tisk. Z tiskárny vyjely dvě stránky. Strčila jsem je před něj. Chvíli na to koukal. Šoupla jsem po stole tužku.
Podepsal a odešel. "Pan Piere skončil pro hrubé porušení pracovní smlouvy. Je tu ještě někdo kdo nerozumí anglicky?" Sáhla jsem po dalších deskách. Zvedla jsem je tak, že bylo vidět čí jsou. Šéf obchodu.
Otočila jsem se k počítači a začala vyplňovat formulář. Z tiskárny vyjely další dva papíry. Podepsal a odešel.
"Já anglicky umím," ukončila Vedoucí Backofficu bojkot.
"To jsem ráda," podala jsem jí ruku.
Stejně jsem postupovala i s dalšími zaměstnanci. Když vyletěl pátý člověk a viděli, že se mnou nehnou, ustoupili.
Na inzerát se ozvali první zájemci. Zadala jsem inzeráty i na další právě uvolněné pozice.
S Amálií jedinou vedoucí, která zůstala, jsem vyrazily na oběd. Objednaly jsme si oběd.
"Co to mělo být?" Ptala jsem se jí. Bavily jsme se anglicky a na okolo sedících lidech to vyvolávalo nelibé obličeje.
"S nelibostí nesli prodej firmy a chtěli si vyvzdorovat návrat bývalého vedení."
"Jak prozíravé," usmála jsem se.
"Nepočítali s tím, že je vyhodíš na hodinu. Popravdě ani já jsme nečekala, že to vemeš tak zhurta."
"To jinak nejde. Jednou mám za tuhle společnost odpovědnost, tak buď budou dělat podřízení co mají a nebo si mohou bojkotovat vedení jinde."
"Co bude dál?"
"Na místa všech co skončili se budou hledat nový lidé včetně ředitele. Já jsem tu jenom, abych stabilizovala chod společnosti a pak se vracím zpět."
"Aha."
Dojedly jsme a vrátily se zpět do práce. Vyřídila jsem ještě pár papírů a vydala jsem se na hotel. Pro dnešek to stačilo. Zapnula jsem notebook. Na skypu vyskočila Lenny.
Napsala jsem jí. Za chvíli přišla odpověď. To jsem byla ve sprše. Pak zase byla ona. Odpovídaly jsme si na zprávičky. Z náhodné odpovídání se postupně stalo online psaní. Během, kterého jsem ještě hledala něco na netu.
Bylo příjemné si jenom tak psát. Postupně jsme se dostávaly i na zajímavá témata na která vlastně nikdy nebyl čas. Probíraly jsme životní postoje. Došlo i na minulost.
"Jdeme spinkat," ukončila jsem pozdě večer naše psaní. Nutno přiznat velmi neochotně. Těšila jsem se, že si druhý den budeme zase psát.
V práci jsem začala řešit první pohovory. Nabídek přišlo překvapivě hodně. bylo nutné se tím probrat. Většina padla již při prvním procházení. Další půlka při druhém. Na třetí už jich moc nezbylo.
Oběd a další životopisy. Začala jsem jsem si už lidi zvát na ústní pohovory. Zaklapla jsem notebook a odcházela. Živo bylo už jenom u programátorů. Domluvila jsem dopolední schůzku s druhým hlavním programátorem, který dočasně nahradil prvního hlavního programátora.
Na hotelu jsem zapnula notebook. Lenny byla online. Pokračovala konverzace, tam kde včerejší skončila. Na chvíli jsme si pak zavolaly. Povídaly by jsme snad do rána.
Další večer byl stejný. Po práci do hotelu.
"Celý den jsem se těšila na tuhle chvíli," přiznala jsem se, když jsem si lehla do postole a před sebou jsem měla otevřený notebook.
"Já taky," odpověděla Lenny a poslala k tomu srdíčko. Na oplátku dostala pusinku. Čím víc jsem si s ní psala a volala tím víc jsem cítila takové zvláštní mražení. Nemohla jsem se dočkat až jí uslyším, až uvidím její řádky na obrazovce.
"Mám novou závislost," přiznala jsem se.
"Jakou?"
"Závislost na Myšáčcích. Myšáčku." Dlouho žádná odpověď. "Jsi tam?"
"Jsem," odpověděla. Přišlo srdíčko. Poslala jsem jich celou obrazovku.
"Poprvé píši vyznání lásky přes počítač. Nedá se jinak."
"I já. Už se těším až budeme spolu."
Usínala jsem s hlavou plnou jenom jedné jediné. Se stejně plnou hlavou jsem se i probouzela. Byla jsem toho plná celý den. Na tohle žádné projímadlo nepomůže. Ani bych nechtěla. Pohltilo mě to. Úplně. Nekompromisně. Nemohla jsem dělat vůbec nic aniž bych na ní nemyslela.
Práce byla hotová. Mohla jsem se vrátit do Říma. Lenny odjela už před pár dny. Zabalila jsem se a vyrazila za ní. Za mojí Myškou.