Zná to místo z vyprávění své babičky, která zde sedávala za první republiky, aby vnímala probouzející se město. Nezamlčela ji ani muže s karafiátem v klopě, který přišel a hned zase odešel. Při pohledu na zničenou lavičku si povzdechla – i já bych si ráda sedla a vychutnala západ slunce.