May 17, 2013

13. jamka - 1.část

Druhá návštěva na chirurgii potvrdila lékařův předchozí odhad - pokud se bude dobře hojit, tak vám tu sádru sundáme. Opravdu ji sundal a já uviděla ruku, která nemůže být moje. Je moje. Sestřička mi vypsala rehabilitace, čímž ukončila můj léčebný proces. Korpulentní dáma v modrém během následujících týdnů mordovala týdny lenošící pravou ruku, aby i ona mohla ukončit léčebný proces.

 

Postupné získávání citu v ruce mi umožnilo vyrazit na golfové hřiště. Už se nemusím na moji nejoblíbenější hru jenom koukat v televizi. Byla to vážně neskutečná muka chodit kolem holí odložených vedle pracovního stolu, aniž bych mohla vytáhnout putter a poslat míček rovnou do jamky.

Pro letošní rok jsem se rozhodla vynechat dámskou tour na svém domovském hřišti a místo toho zkusit hrát pohár složený ze tří turnajů. Ten první se hraje už tento víkend - nejvyšší čas vyplnit přihlášku. Dokonce mám možnost startovat s mojí golfovou kamarádkou Didi, kterou jsem neviděla od zimního zápolení na golfových simulátorech.

"Ahoj, Dí," zavolala jsem na drobnou zrzku jdoucí ke cvičné louce.

"Ahoj, Sabi," rozzářila se jako sluníčko.

To je přesně ten důvod, proč s ní tak ráda chodím hrát turnaje. Zatímco propadám nervozitě z výsledku, její přívětivost doprovázená ladnými pohyby působí uklidňujícím dojmem. Doteď jsem nepotkala člověka, který by mě dokázal uklidnit, aniž by řekl jediné slovo. Místo řešení, jak vyšla ta či ona rána, probíráme, jak hráli kluci na americké tour. Divíme se neuvěřitelným ranám, co zahráli, i těm, které zkazili. K tomu přidáme zážitky z našich rozdílných životů, abychom si po hře sedly na kávu, kde místo hodnocení hry pokračujeme v klábosení. Takový už je holčičí golf. Žádné zveličování vlastního ega, ale příjemně strávený čas na zelených pažitech.

Teď si jdeme odpálit pár míčků, než vyrazíme s dalšími hráči na dnešních osmnáct jamek.

"Při tom, jak mi to dneska jde, si vážně zahraju," hodnotím rozehrání na zpáteční cestě.

"Neboj, to bude dobré," uklidňuje mě.

"No, jestli budu hrát jako Phil minulý týden v Augustě, tak nepochybně," přirovnávám svoji hru k mému nejoblíbenějšímu americkému hráči, kterému poslední turnaj opravdu nevyšel.

Jenom se usmála a mávla rukou: "Gee Mac taky nic moc." Ohodnotila svého oblíbence.

Možná právě naše rozdílnost okořeňuje naše přátelství. Nebýt golfu, nikdy bychom se nepotkaly. Ať přemýšlím, jak chci, nenapadá mě nic společného. Didi je vášnivá lyžařka - já bych na ta ďábelská prkénka nikdy nestoupla. Je spokojená několikanásobná mamka - k debatě o dětských plínkách mám nepřekonatelný odpor. Z toho vyplývá její náklonnost k mužům - už samotné pomyšlení mi nedělá dobře, a tak bych mohla pokračovat dál.

Místo výčtu našich rozdílností koukám na dvojici, která půjde s námi. Už na první pohled nesympatičtí lidé. Ji bych tipla na afektovanou manželku v domácnosti a on typická rychlokvaška do třiceti - všechno vím, všechno znám. Přesně v tomto duchu začal machrovat, když nám Marshall vysvětluje pravidla a vložené soutěže.

Nikdy bych si nedovolila skákat strážci hřiště (Marshallovi) do řeči, a nebo ho dokonce opravovat, i kdyby uvedl nějakou nepřesnost. To pro Honzu, jak se nám představil, nebyl žádný problém. Dokonce došlo na malou hádku, kterou ukončil ředitel turnaje postávající opodál.

"To bude zábava," mrkla jsem na Dí po cestě ze žlutých pánských k červeným dámským kamenům označujícím odpaliště.

Jenom mávla rukou, aniž by dál řešila jeho zdůvodňování, proč skončil ve vodní překážce pár metrů od našeho odpaliště.

"Pšššt," sykla jsem na něj, když si nedal pokoj ani ve chvíli, kdy se Dí chystala na svůj odpal.

Rána vylétla rovně a klesající na krátko posekaný pruh trávy (fairway) jí přidala pár metrů k dobru.

"Skvělá rána," pochválila jsem první odpal.

Její - jo jo děkuji - doprovázelo vnitřní uspokojení, že ta nejtěžší rána celého turnaje dopadla dobře. Po ní přišla na řadu nervózně přešlapující Klára několikrát měnící výšku míčku na zeleném dřívku (týčku). Nekonečná příprava skončila stejně neslavně jako Honzův odpal. Oba zamířili k pravé vodní překážce, zatímco my s Dí zůstaly na rosou pokrytém krátce střiženém pruhu směřujícímu k jamce.

Druhý Marshall jedoucí v bugyně si počkal na uvedení nových míčků do hry, což mělo za následek další rozepři se zjevně naštvaným Honzou, kterému ke vší smůle zapisuji výsledky.

Místo průpovídek - to bude dlouhé - jsme po jejich odehrání začaly probírat novinky za poslední půl rok, co jsme se neviděly. Když někoho nevidíte delší dobu, dojde na otázku - co je nového - s předem jasnou odpovědí - nic. U nás je to naopak nespočet nejrůznější více či méně golfových zážitků.

Klára zahrála ránu od vodní překážky nad našimi hlavami na druhou stranu mezi stromky. Honza o pár desítek metrů dál. Takže jsme posunuly vozíky nesoucí brašny plné golfových holí (bagy), aniž bychom se nechaly dvojicí spoluhráčů rušit.

"Letos se s Karlem chystáme na Europe Tour do Německa," prohodila nadšeně Dí, než jsme popojely o dalších pár metrů a přidaly další rány na konta svých spoluhráčů.

"Já ti nevím," zapochybovala jsem nad osobní účastí na golfovém turnaji, "asi bych nejela. V televizi vidím vše."

"To nemá to kouzlo," nesouhlasí během další ran.

Konečně jsme dostrkaly vozíky k Díině míčku, aby mohla odpálit druhou ránu, jež skončila kousek před jamkovištěm (greenem). Mashallem nahlášená pin pozice (navrtání) jamky mě pobavila. Vážně nejsem tak dobrá hráčka, abych řešila, kde na greenu vytáhli jedenáct centimetrů hlíny a osadili jamku s praporkovou tyčí. Tak mohu s klidem sobě vlastním poslat míček do sektoru B2. Tedy ne, že by zbývajících padesát metrů k jamce tak přesnou ránu vylučovalo. Nakonec jsem ráda za zasažení uválcovaného kousku trávníku kolem jamky. Což Honzu hrajícího pátou ránu, rozebralo na náhradní díly, protože trefil pískovou překážku vedle.

"Skvělá rána," hodnotila Dí můj pokus.

"To myslíš vážně?" vybuchl Honza, po jehož ráně přišlo její hodnocení.

"To jsem říkala Sabině a ne tobě," setřela ho jako sopl z rukávu.

Znám tuto její odvrácenou stranu, kterou má každý z nás. Pokud mě někdo štve, tak mu také dám naprosto nekompromisně najevo - tudy cesta nevede. Bohužel Honza nebude z těch vnímavých, kteří si takové upozornění vezmou k srdci.

Zasupěl nesrozumitelné - hm - a vyrazil s vozíkem za svým míčem. Nekonečné přípravy doprovázející Klářiny rány nám dávaly dostatek prostoru pokračovat v rozhovoru. Tentokrát na téma letní dovolená.

"Kam pojedete?" vyzvídám pro vlastní inspiraci.

"Na kolech po jižní Moravě," překvapuje.

Čekala bych něco mnohem exotičtějšího a, vzhledem k jejím problémům se zápěstím při jízdě na kole, i méně bolestivého. Honzovo vyhrání z pískoviště nám dalo prostor dohrát první jamku. Při pohledu zpět mě nepřekvapila další čtveřice dýchající nám na záda.

"Mám to za sedm," hlásí Honza.

"Devět," huhlá Klára.

"Pět," povzdechla si Dí, která minula čtvrtou ranou jamku o pár centimetrů

"Par," hlásím doklepnutí čtvrté rány z podobné vzdálenosti, jako Dí.

Honza vyrazil procházkovým krokem přes celý green pro vozík, jenž nechal na opačné straně, než pokračujeme na další odpaliště.

"Hlásí sedm, píši devět," komentuji na cestě, kde zapisujeme počet ran z první jamky.

"Jakých devět," zaječel Honza.

"Máš to za devět," odpovídám naprosto klidně a čekám, co na to Marshall hlídající mimo jiné plynulost hry.

"Nějaký problém?" vmísil se do naší debaty.

"No jasně, zahrál jsem sedm a tenhle chlap, co hraje z dámských, tvrdí, že devět."

Připouštím, že moje mužské tělo přes sto devadesát centimetrů vysoké, působí na dámských odpalištích trochu nepatřičně. Na druhou stranu mám v občance ženské pohlaví, tak jaképak copak.

"Vyprošuji si podobné urážky," procedila jsem skrz zuby a Marshall mi dal za pravdu.

"Určitě je jich víc než sedm," potvrdila Dí, zatímco Klára přiznala, že neví.

"První odpal do vody, třetí do stromků, čtvrtý před green, pátý do písku, sedmý na green a dva putty." Vypočetla jsem jednotlivé rány.

"Jak sedmý," pokračuje v útoku, aniž by uznal svůj podvod.

"Když ti při ráně vylétne buldozer písku, je to prošvih, který se bere jako rána."

"Je to tak," souhlasí Marshall, "měli byste přidat."

Na dalších jamkách pouštěl hromy s blesky na všechny světové strany, což nás rozhodně nevyvedlo míry. Okázalé ignorování za neustálého špitání nám krátilo čas zbývající do osmnácté jamky.

Až jsme došli na obávanou třináctou jamku, kde pálíte sto metrů přes rokli přímo na green. Na podobně dlouhé jamce bych vzala devítku železo, s tím, že míček prostě doběhne. Jenomže tady nemá kudy dobíhat. Pokud netrefím alespoň pískový bunker na začátku, mám smůlu a hraji s trestnou ranou novým míčkem. Záludnost sama - řekla bych.

Právě ono opakované odpalování má na svědomí několik čekajících čtveřic. Během čekání a nerozhodného vybírání hole padl zrak na brunetku sedící na úpatí vyvýšeného odpaliště, jako by se jí ta hra vůbec netýkala. Pohled upřený do dáli, zatímco si letní větřík pohrává s kudrnatými pramínky. Jemně tvarovaný obličej dokreslují červená líčka, k tomu malý nosík a... Když otočila hlavu naším směrem, tak se mi podlomila kolena. Da Vinci považoval za ideál ženské krásy Monu Lisu. Já tuto neznámou golfistku.

"Copak?" zaregistrovala Dí můj nepřítomný pohled.

"Právě jsem se zamilovala."

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.