První den prázdnin a venku je na padnutí. Teploměr už před hodinou překročil třicet stupňů ve stínu. Jenom díky klimatizaci jedoucí na plné obrátky je v bytě docela příjemně. Pohled na strop upoutala vrtule. Ve snaze vytvořit zde průvan, krouží stále dokola.
Hrozná nuda. Všechny kamarádky zmizely hned po rozdání víza na prázdniny. Taky můj miláček Pavlík je pryč. Teď nejspíš lenoší někde na pláži v Chorvatsku. Jak ráda bych ležela vedle něj. Myšlenky na první rok střední školy, která začne už za dva měsíce jsou pro mě vzdálené celé světelné roky. Jediné co mě teď tíží, je samota.
Nikde nikdo, jenom ten větrák na stropě. Na mobilu pípají statusy kamarádek, jak je dávají na net. Nikdo tu nezůstal, ani Běta, ze které si všechny dělají srandu jak nemožně oblékaná chodí. Je to tak povrchní. Rodiče rozhodně mají na to koupit jí lepší šaty, jednou mě pozvala na návštěvu.
Jejich baráček o dvaceti pokojích je jako malý zámek. Nikdy o tom nemluví a přehnané módění jí přijde přízemní. Chce, aby ji lidé brali pro její hodnoty a ne proto, že má na sobě hadry od Gabány. Mimochodem pár jich v šatníku opravdu má.
Právě přistáli na Novém Zélandu. A já trčím doma. To je vážně šílený. Celý týden než pojedu s babičkou do Madridu. Teď musím vymyslet jak zabít ten týden. Poslané pusinky na Pavlovo profil zůstaly bez odpovědi. Asi odráží útoky místních krasavic. Na jeho modré oči letí půlka školy a na blonďaté vlasy ta druhá. Těch pár výjimek, co o něm nemluví, mohu klidně považovat za lesby.
Vyrazím k vodě. Pohled na ploché, ne příliš opálené bříško mi dal zapravdu. V posledních dnech jsem tuto zajímavou činnost dost zanedbávala. Další dva stupínky na teploměru mi vnukly nápad vyrazit k vodě rovnou v plavkách. Malé červené kabrio, dárek za poslední vízo, osaměle stojí na parkovišti mezi tújemi. Ještě, že má odklápěcí střechu. Sedět v té výhni než ho klimatizace ochladí, tak to můžu jít rovnou pěšky a to rozhodně nemám v plánu.
Volné šaty na doma spadly před skříň na zem. Z jedné přihrádky jsem vytáhla plavky a z druhé obří osušku. Dlouhé blond vlasy stáhla do drdolu. Důležité je pití. V tašce přes rameno skončila láhev chlazené vody s příchutí manga. Miluji mango. Řada stejných lahví okupující celé patro lednice mi dala zapravdu.
Zbytek si koupím až tam. Brána pozvolna zajela a kabrio vyjelo. Stahování střechy mě hrozně baví. Taťka mi ho dokonce nechal přidat na dálkový ovladač. Tak než vyrazím k autu už je střecha schovaná. Večer radši auto zaparkuji do garáže. Přeci jenom to horko je vážně úděsné.
Knoflík uvedl bránu do opačného pohybu. Než jsem zmizela za zatáčkou stály už zase na svém místě. Taťka je na to hrozně háklivej. Nemám odjíždět, dokud není brána zavřená. Bojí se zlodějů, jako kdyby nám měli co ukrást. Kromě nedobytného sejfu v suterénu doma nic cenného nemáme. Navíc tu pořád hlídají z bezpečnostní firmy. Občas si připadám jako ve vězení.
Taky tu mohli postavit pořádné koupaliště, abych nemusela jezdit přes celé město. Ten žabinec, do kterého chodí místní je vážně odporný. Už před týdnem v něm hygiena zakázala koupání, kromě sinic tam mají ještě něco asi ne moc dobrého. Myslíte, že to místní snad odradí? Ani nápad, je tam hlava na hlavě. Měla bych z toho osypky.
Parkoviště nacpané k prasknutí. Uslintaný dědula bedlivě hlídající všechna auta nakonec jedno místečko vykouzlil. Co by neudělal pro můj neodolatelný úsměv. Vážně to funguje. Nejprve nevinnost sama a pak trocha cudnosti a děda byl můj. Dokonce nechtěl ani zaplatit. Cedule obsazeno vyhnala toho chudáka za mnou hledat jiné místo, kde nechá svůj zánovní lapač prachu.
U vstupu do areálu jsem už s úsměvem nevystačila. Nepříjemná babka na mě zahekala cenu. Rok od roku jsou dražší. O zvyšování kvality nemůže být řeč. Proč taky, když je neustále narváno k prasknutí. Základní omyl většiny místních podnikatelů. Jednou snad přijde někdo, kdo jim vytře zrak. Místní elita pak sklapne a nebo mu vpálí kulku do hlavy. Chlapci z Palerma by mohli přijet na seminář, jak se to má dělat. Další důvod proč bydlet za vysokou zdí a mít aktivity někde úplně jinde. Pak máte šanci přežít.
Turniket mě pustil do vážně přeplněného areálu. Nevím, kde tu najít nějaké volné místo. Cesta po rozpáleném chodníku mě přivedla až téměř na druhou stranu. Konečně trochu volného místa. Vedle sedící skupina holek mi nepřipadala nikterak povědomě. Nepochybně budou staré jako já. Asi nebudou místní, to bych je nebo alespoň některou z nich od vidění znala.
Jejich hovor mě utvrdil v tom, že opravdu nejsou místní. Anglická, pak zase německá slovíčka a do toho divné chrochtání. To by mě zajímalo odkud jsou. Deka pokryla na krátko posekanou trávu. Schovaná za velkými slunečními brýlemi a pod velkým kloboukem vypadám jako mafiánská babička z šedesátých let. Jenom na sobě nemám tak nemožnou zástěru a v ruce ostře nabitý revolver.
Opalovací krém pečlivě pokrývá moje nohy. Došlo i na ruce a bříško. Jenom nevím jak si namažu záda.
„Nechceš namazat záda?“ Zaznělo anglicky z hloučku dívek.
Moje kladná odpověď vykouzlila jedné černovlásce na tváři úsměv. Podle hlasu od ní přišla otázka. Natažená na břiše. Ona klečící nade mnou s krémem v ruce. Vzala to opravdu důkladně od ramen přes záda. Zajela i kousek pod plavky. Příjemný pocit. Uvolnění. Nevím proč mě Pavel vždy tak zmorduje, když po něm chci, aby mi namazal záda. Pokračování na stehnech a nohou byla nepopsatelná slast. Jako bych plula na vlnách někde v Karibiku.
Nabídce, že mě natře i vepředu nešlo odolat. Moje rozvláčné tělo neochotně přetočené na záda vnímá každý další dotek. Ve chvíli, kdy dorazila k ňadrům, zmocnila se mě neuvěřitelná touha. Nechci aby přestala. Její něžné prstíky najednou přestaly vtírat krém do mého roztouženého těla.
Bradavky vystupující z plavek jako dva majáky prozradily víc, než bych chtěla nebo i jenom tušila. Čím dál tím intenzivnější Andy úsměv mě pozval k nim.
„Moc ráda,“ přeci tu nebudu ležet celý den sama.
Krom toho, že si procvičím angličtinu poznám nové lidičky. Moje fialová deka přistála hned vedle jejich. Doplnila duhu pěti vedle sebe ležících. Až teď jsem si všimla, že leží tak zvláštně. Když jdeme s holkami k vodě. Ležíme vedle sebe jako tužky v penále. Tyhle jsou tak různě propletené. Stejně tak nezvykle blízko mě zůstala sedět Andy.