„Co čekali, že se stane, když chudáka kluka celý léta terorizovali?“ pohlédl na ženu a v jeho hlase byla slyšet výčitka.
„A co mám dělat?!“ zopakovala otázku, přitom rozhodila rukama, jako by to byla chyba všech kolem jenom její ne.
„Co třeba rozvod?“
Zavrtěla hlavou, ani teď si nechtěla připustit, že by si měla přiznat největší životní chybu, která ji bude stát za pár měsíců víc, než bude ochotná zaplatit.
„Kluk, tu pár dní zůstane a ty mezi tím něco vymysli, jestli se tu tvůj starej objeví, tak díra v hlavě bude to nejmenší, co ho bude trápit.“
Byl si celkem jistý, že by Erika trumfl. Už pár lidem ublížil tak, že si to budou do smrti pamatovat. Nebylo to nic likvidačního, ale zatraceně bolestivého. Na otčíma platila už samotná výhružka a Pišta doufal, že u ní zůstane, ale i on se přepočítal.
Žena svěsila hlavu a s rozvrzaným kolem vyrazila k domovu. Stejně jako Erikovy se jí nechtělo zpět, protože věděla, že si to za něj odskáče. Byla na to zvyklá a snese to snáz, když bude vědět, že je v bezpečí a u Pišty mu rozhodně nic nehrozilo.
„Byl si někdy na Slovensku?“ zeptal se, když dokouřil a matky kolo přestalo vrzat.
„Ne,“ odtušil s čím asi přijde.
Místo další věty se jenom spiklenecky pousmál a ukázal na jedinou postel, kterou tu měl. Slušelo by se zeptat, kde bude spát on, ale Erik nebyl zvyklí polemizovat s dospělými o tom co říkají, a navíc byl dost unavený. Sotva ucítil teplo lehké deky usnul.
Byl vážně unavený a snad poprvé cítil, že je v bezpečí. Věděl, že mu ve spánku nic neprovede, ani ho nevytáhne z postele uprostřed noci, aby ho zbyl za nějakou vymyšlenost, lhostejno zda se stala či nikoliv.
Usnul tak tvrdě, že neslyšel hysterický řev matky a štěkání otčíma, které mu zřejmě nestačila jedna díra v hlavě.
Mohlo být krátce po druhé ranní, když se oba objevili u Pištovi maringotky. Čekal je a celou dobu si chystal výchovnou řeč, kterou otčíma utřel jak sopl z rukávu. Teď přišla ta chvíle a jemu se vypařila všechna ta divná slova, která se snažil poskládat do nic neříkajících vět.
Byl muž činu a věřil, že jedna správně mířená rána řekne víc než hodinový monolog, z něhož by si tenhle primitiv stejně nic nevzal. Sice dělali ve stejné podniku jako většina lidí v tomhle bohem zapomenutém městě, ale vlastně se tam nikdy nepotkali.
Dřív, než ho poznal tady, tak o něm slyšel, že je to ochlasta, co mlátí ženu a vyženěného syna. Chlapy z toho měli srandu, nechápal to. Nebyl feminista, ale mlátit ženu a cizího kluka mohl jenom úplnej blb, za kterého ho měl a nemýlil se ani trošičku.
„Kde je Erik?!!!“ zpustil otčím omámen prášky proti bolesti, které spolykal na dvacet piv a pár skleniček tvrdého.
„Kde je Erik?“ přidala se i matka o poznání slabším a vystrašeným hlasem.
Chtěla zachovat zdání soudržné rodiny a moc jí to nešlo, stejně jako se jí nepovedlo zamaskovat monokl a pár čerstvých podlitin na rukách. Bylo vidět, že se bránila z posledních sil rozzuřenému otčímovi.