První dáma (1)
Jan 07, 2018

První dáma (1)

Nebylo by špatné mít kancl na hradě, napadlo ji při pohledu na staříka, co se šourá za hůlkou a neustále komentuje, jak dobře mu to dnes jde.

Zaklapla „jablko“, odložila brýle a pohlédla na svého muže. Chtěla k němu natáhnout ruce, mobil byl rychlejší. Poslíček přinesl večeři.

VYPADÁ SMĚŠNĚ!!!

Nikdy neměla politické ambice, dokonce jí to přišlo tak odporné, že nebyla víc jak deset let u voleb.

„Ahoj drahoušku,“ políbil ji na tvář.

Chtěl se zeptat, jak se měla, ale rozmyslel si to a zamířil k lednici. Zela prázdnotou. Nebylo divu, když neodklepla objednávku, mrknul na tablet, co ležel na lince místo prkýnka.

„Čína nebo Mexiko?!“

„Indie.“ Nepřemýšlela nad tím, prostě odpověděla, a přitom si dál psala poznámky k obhajobě, dokonce stihla vnímat povolební odmítání Alexe jako premiéra.

Vytočil rychlou předvolbu nadiktoval oblíbená jídla, adresu a zavěsil. Taky způsob, jak uvařit večeři, usmál se. Přišlo mu to šílené. Nejenom, že nešli do restaurace, ale objednali si donášku až do domu jako v Americe.

Pohlédl na vytáhlou blondýnu s velkými brýlemi zabořenou do pohodlného gauče, co ho uhranula před víc jak dvaceti lety.

Byla jako zjevení na konferenci o počítačové bezpečnosti, a dokonce si sedla vedle něj. I to byla náhoda. Vlastně ne, protože přišla taky pozdě a už si nebylo kam sednout, pokud nechtěla projít celou posluchárnou.

Vlastně si nebyl jistý, že otevřela správné dveře, ale to mu bylo jedno. Snažil se přijít na to, jak ji oslovit. Působila odměřeně, nepřístupně a byla vysoká. I když seděl, byl si celkem jist, že na svatbě nebude mít lodičky s jehlovými podpatky.

Imponovaly mu vysoké ženy, tahle byla navíc blond a působila sebevědomě.

Prostě ideál, kterého se každý chlap lekne a na druhé rande už nepřijde. Druhé? Neměl by předbíhat, když nemá ani první.

„Evropské právo je v posluchárně o patro výš.“

Vrhla na něj nechápavý pohled, proč by zrovna ona měla jít na Evropské právo. Pohybem hlavy ukázal na skripta. Nechtěla přiznat, že trefila blbé dveře, tak jenom zavrtěla hlavou a snažila se pochopit, o čem ten rastafarián u pultíku mluví.

Byla statečná, vydržela až do konce.

„Další termín je za týden.“

Opět ten nechápavý pohled.

„Evropského práva.“

Ušklíbla se jako by o tu informaci vůbec nestála. Stejně jako o pozvánku na kávu k automatu v přízemí. Nechal ji odejít, protože si byl jistý, že ji za týden uvidí.

„Chudák Alex,“ vytrhla ho ze vzpomínek.

„Nikdo ho nechce.“

„Je hodný, přítulný, neočurává rohy, nekouše pantofle,“ imitovala herce, co nabízel psy z útulku.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.