První dáma (4)
Feb 26, 2018

První dáma (4)

I na něm bylo vidět, že nedokáže skrýt dojetí. Pevným objetím a drtivým stiskem to dal najevo. Dokonce došlo i na pusu.

Najednou nešlo o vzletné projevy v parlamentu, které nikoho nezajímají, ale o praktické věci, co trápí každého z nás. Nešlo o zhasnutí a bezprecedentní krádež za bílého dne, která nebude potrestána, protože si to galerka ošéfovala.První dáma (4)

„Já vím, že jsi náš,“ pošeptal mu do ucha a pak spiklenecky mrknul: „běž, už na tebe čekají.“ Konečně ho pustil.

Ještě pár schodů do podpalubí, aby si mohl vychutnat další várku emocí a gratulací. Provolávání slávy nebralo konce, stejně jako přípitky. Kluci nestačili nosit vychlazené láhve sektu. Všem bylo jedno, že drží pořád tu první, z níž neupil ani hlt.

Slavili snad jako ještě nikdy – lhostejno, že je zítra pracovní den. Všichni si beztak nahlásili volno, a ty, co to ještě neudělali, to čeká ráno s pořádným bolehlavem.

„Tak už to konečně můžeš přiznat,“ tulili se k němu a bylo jedno, zda zrovna zadaní nebo šťastně rozešlí.

Dokonce došlo na provolávání, aby se stal prezidentem. Připomnělo mu to polistopadovou euforii, kdy na trůn posadili buržoazního synka, který byl utlačován postapokalyptickým zřízením.

Zpočátku se tvářil odmítavě. Jak by mohli zvolit člověka co pošlapal tradiční manželství, i když sňatku stejnopohlavních párů fandí nadpoloviční většina obyvatel. No a ty všechny by musel získat na svou stranu, stejně jako deset podpisů.

Když se nad tím zamyslel, tak podpisy senátorů by byly ten nejmenší problém.

NE!!! Tady to má skončit. Udělal, proč přišel, a nechtěl se dál rochnit v bahně politické galerky, která devastovala jeho milovanou zemi skoro tak dlouho jako muži s hvězdou na čele.

Ano, na začátku neměl šanci prosadit něco tak kontroverzního, ale dokázal to.

Na mysli mu vytanul další neřešitelný úkol. On, PAN ČISTÝ, může změnit politiku. Tak to je fakt utopie, blbost, bláznovství nebo spíš šílenství.

Miloval výzvy a tahle byla s hodně velkým V. Když odpadlo nadšení a společnost se zabrala do diskuse, měl chvilku na přemýšlení. Vlastně už nad tím pár let dumal a jediné, co ho napadlo, bylo prakticky nemožné.

Musel by založit stranu, vyhrát volby, sestavit jednobarevnou vládu a zlomit několik stovek tisíc úředníků nebo… zase se vrátil k volbě prezidenta. Místo kobercového náletu by stačilo pár všeho schopných ostřelovačů, co začnou likvidovat dojiče kapitalismu.

Druhá možnost mu přišla schůdnější. Na prezidenta by sice nekandidoval s protikorupčním balíčkem jako Alex, ale mohl by ho pak využít. Usmál se, jak snadno přešel k politické manipulaci.

Něco před třemi lety nemyslitelného se stalo naprosto přirozeným. Nediplomatický tah na branku vyměnil za obratné kličkování mezi padajícími minami.

STAL SE ZE MĚ POLITIK, otřásl se nad tím konstatováním.

Přesto, že dál dělal webové stránky, aby neztratil kontakt s oborem, co ubíhá mílovými kroky vpřed, nebyla mu politika zase tak odporná, když odfiltroval 90 % balastu. Což ji v jeho očích degradovalo z vysoké politiky a politikaření na komunální úroveň, která jako jediná dávala smysl.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.