Nezbyde mu nic jiného, než zůstat ve svém exilu, kde bude louskat příběh zavražděného muže v dámském, zatím co dole budou jeho rodiče a sousedi likvidovat silvestrovské chlebíčky.
„Večeře,“ přerušuje mamka rozvíjení plánů. „Umyj si ruce,“ pokračuje automaticky, když uslyší kroky.
„Já vím,“ opáčí dotčený otec, který stihl vyrazit do kuchyně dřív než syn.
Poslední večeře v roce obvykle nebývá moc vydatná. Proč taky, když se budou cpát nachystanými chlebíčky, které zahlédl koutkem oka. Jsou mezi nimi i jeho oblíbené. Asi si jeden tác odnese rovnou po večeři, aby na mě nakonec vůbec zbyly.
Po večeři na plánové tak, aby mamka stihla začátek silvestrovské show, opravdu mizí nepozorovaně s jedním tácem chlebíčků v podkroví. Rozevřená knížka na něj chystá další záludnosti Londýnského podsvětí.
„Ahoj sousede,“ slyší nezaměnitelný sousedův chraplák.
Toho chlapa není možné přeslechnout ani při startu letadla. Pokud neubere na hlasitosti, bude nutné prozkoumat obsah lékárničky, kde měla babička špunty do uší. Není nutné zdůrazňovat, že to bylo kvůli dědově ohlušujícímu chrápání.
„Je Patrik doma?“ pokračuje jako by nic.
„Co mi ten moula tak může chtít?“
„Patriku.“ Ječí matka v domnění, že její potomek přišel o sluch.
Místo odpovědi – už jdu – míří neochotně do kuchyně, kam sousedka začala nosit jejich várku silvestrovských chlebíčků.
„Nechceš k nám zajít? Míša přijela.“
Sousedova nabídka by mohla znít lákavě, kdyby neměl v živé paměti její úsměv s rovnátky a tvář plnou akné. Není padlý na hlavu, to si radši zaleze s knihou a zabaveným tácem těch nejlepších chlebíčků.
„Ptala se po tobě,“ přitakává sousedka.
Otec významně mrká asi jako - upaluj mladej a nezapomeň skórovat. Výmluva - nemám nic na sebe - zřejmě neodvrátí nutnost strávit Silvestr u sousedů s beďary poďobanou a rovnátka nosící holkou.
„Tak jo.“
„Ten tác a limonádu vezmi sebou,“ matkou nachystané zápisné jistě nadchne.
Rychlý pohled prozradil, že mezi chlebíčky není jediný oblíbený.