Román pro transky - 1.kapitola ~ 9. strana

Teď si může konečně nazout brusle. Jenom neví, jak to udělá, když se mu ruce tak hrozně třesou. Může chvíli počkat, než tělo vyplaví adrenalin a on bude opět moci používat svoje končetiny k něčemu jemnějšímu, než je hrubá chlapská práce. Přes neschopnost sundat si z nohou bufy, je na sebe pyšný, protože to nevzdal.

 

Poslední zbytky slunečního svitu ho přivedli k myšlence, zda nenechat bruslení na zítra. Přeci nepřišel o ruce, aby to teď zapíchl a šel domu. Automatický pohled k jejich chatě něco ruší. No jasně u sousedů se svítí. Že by přijeli oslavit konec roku do této pustiny? Snad to nejsou zloději? S takovou obavou není snadné vyrazit zpět. Otec zvoucí souseda na společně strávený poslední večer roku, rozptýlil veškeré obavy.

„Kde se flákáš mladej?“

„Byl jsem bruslit na rybníku. Dobrý den.“

„Jenom co zatopíme, tak přijdeme,“ slyší souseda zavírat masivní dveře jeho chaty.

Jako by mu nestačili vlastní rodiče, ještě budou prudit sousedi. To je konec roku tak říkajíc k posrání, posteskl si po příjemně stráveném odpoledni bez rodičů.

„Nikam nechoď, bude večeře.“ Zastavila ho matka sotva vešel do předsíně.

„Jdu se převléct.“

Pokud měl před pár hodinami pocit, že nemůže strávit blbější konec roku, tak se ukrutně mýlil. Snaha nalézt nějaké slušné přesto výrazné zdůraznění jeho rozladěnosti, vyšla naprázdno.

„Večer přijdou sousedi.“ Oznamuje otec tu úžasnou novinu.

„Sousedi?“

Patrik nemá chuť poslouchat mamky nářky, že nemá nic připravené a že tu není uklizeno, tak raději stoupá po dřevěných schodech do svého pokojíku, kde vymění promočené oblečení za suché. Je tak promrzlí, že nechce přemýšlet nad tím, jak se sem soused dostal. Přesto mu bleskla hlavou myšlenka – vím, jak odtud zmizím. Nebude to nic převratného, jenom použije stejnou cestu. Do háje – zarazila nutnost použít i stejný dopravní prostředek, protože určitě nepřišel pěšky a on jako neplnoletý občan nemá řidičský průkaz. Kdyby ho náhodou měl, už vidí souseda, jak mu nadšeně půjčuje svoje auto.