Vždycky jsem si myslela, že poblouznění je věc prvních let. Prvních žen. Prvních nocí, kdy člověk neví, kam s rukama a kam s jazykem. Že pak už to člověk dělá s větším rozmyslem a menší ztrátou soudnosti. Jenže tvoje pusa na mé puse mi tenhle chytrý výklad roztrhá během pár vteřin. Stojím u vlastních dveří, prsty mám zabořené v tvých vlasech, a jsem rozbitá na malé, poslušné kousky, které chtějí jediné: víc.