Při návštěvě druhého neoblíbenějšího obchodu jsem se neubránila nutkavé touze nahlédnout do nového katalogu. Už samotný fakt, že si prohlížím stránky potištěné "nemravnými" fotkami a přitom na mě zpoza pultu kouká velmi obdařená drobná blondýnka, mě hrozně vzrušuje. Mít zde kabinky, asi bych neváhala ani minutu a šla si to udělat. Stačilo by vážně málo, jenom povytáhnout minisukni, pod níž nic nenosím, tedy pokud náhodou nemám své dny.
Bohužel kabinky tu nemají a dneska místo blondýnky prodává obrýlený stydlín, který asi netušil, na jaký pracovní inzerát vlastně odpovídal, než ho perverzní majitel obchodu zaměstnal. Je mi vážně jedno, jaké představy o kvalitním zaměstnanci splňoval, já se chci vzrušit, což při pohledu na něj vážně nejde. Mohu snad za to, že mě chlapi nepřitahují?
Bůh, ten excentrický šikula, to tak zařídil a mně nezbývá, než mu vyhovět. Ono to funguje - při pomyšlení na zvrhlého boha mi vlhne klín. Vážně tu chybí kabinka, kde bych mohla rozvíjet svoje fantazie s prstíkem rejdícím v epicentru rozkoše. Místo toho mohu slastně vzdechnout a otočit na další stránku novinek, akcí nebo cenových bomb, které si nemám nechat ujít.
Tak tohle bych si vážně neměla nechat ujít - Venušiny kuličky. Rozhodně příjemně vzrušující záležitost, nechat se udělat malou příjemně zaoblenou postytovatelkou rozkoše. Vibrátor si na cestu do práce nevezmu, tedy jednou jsem si ho vzala, ale jako všichni chlapi zklamal po pár vteřinách nadšeného vrnění a vyklouzl z tang, která jsem si vzala právě proto, aby nevyklouzl.
Při pomyšlení, s čím vším v sobě jezdím do práce, beru z regálu jedny elegantně zabalené kuličky a vzrušena jdu zpět k pokladně, kde obrýlený mladík s obličejem obdařeným náhodně rozmístěnou rodinkou akné, studuje časopis pro pány, který kvapně odkládá, aby rudou barvou politý mohl začít hledat čárový kód na krabičce plné pasivní rozkoše. Po zaplacení chce krabičku schovat do firemní igelitové tašky.
"To nemusíte," beru si ji.
Gelovým nehtem páčím horní víčko, aby na mě vypadlo přesně to, co grafik nakreslil do létáku, a šup s nimi kam patří. Stačí pokrčit kolena, roztáhnout od sebe stehna, aby kuličky zapluly na místo určení. Mladíka zřejmě zaujala možnost absence mého prádla, než se vrátil k prohlížení pánských nahotinek, které mu tu nechal majitel jako studijní materirál, jímž si má rozšířit svůj obzor, aby pak mohl plnit mimopracovní povinosti.
Mladíka nechám jeho perverznímu šéfovi a pojedu domů, protože večer jdeme s přáteli do kina. Ten film mě sice příliš nenadchl, ale není nic horšího, než sedět v pátek večer sama doma. Už první kroky naznačily, jaké netušené stavy mi ta trocha plastu dokáže přivodit. První orgasmus přišel ještě před nastoupením do tramvaje. Druhý pak při pohledu na brunetku přehazující svoje dlouhé vlasy dozadu, aby jí zase sjely zpět do obličeje.
Můj mlsný pohled ji bohužel nezaujal, nemohu čekat, že každá hezká holka bude na stejné vlně jako já, ale rozhodně by stála za boží hřích, o tom nepochybuji ani po další zatáčce, kdy mi opět poskočil tep.
`Vážně to byl dobrý nápad?` začínám trochu pochybovat o zkoušení právě zakoupeného uspokojovadla.
Možná ne, ale tohle by muselo uspokojit i naprosto frigidní ženu. Další vlna rozkoše mi začíná podlamovat jindy pevná kolena. Vzít podnájem na hlavní ulici kousek od tramvajové zastávky mi přišlo poněkud nerozumné, teď naopak děkuji za každý ušetřený krok. Budu statečná holka a kuličky si vytáhnu až doma.
Další vlna mnou projela v mezipatře. Není čas na hrdinství - povytahuji kuličky a pokračuji vzhůru. No vida, stačí je kousek posunout, aby proběhl zbytek cesty bez nutnosti vydýchat opakující se návaly.
Odložená kabelka, lodičky zuté někde uprostřed předsíně a já usazena v nedávno zakoupeném křesle, jež mi svým esovitým tvarem umožňuje drobné houpání. Tedy přesně takové, co mě dokáže uklidnit po opravdu hnusném pracovním dni.
„Ten čurák,“ ulevuji si celkem nahlas při pomyšlení na svého lehce přihřátého šéfa.
Ne, že by mi od něj hrozilo nějaké, nedej bože sexuální, obtěžování, ale právě má své dny nebo si doma nevrznul, a to je pak na zabití. Prudí, kudy chodí, žádný splněný úkol mu není dost dobrý. Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší dělat pro ženu, třeba jako tu, co jsem s ní dnes jela tramvají.
`To bys zase nic neudělala,` protestuje moje z části uspokojené libido.
Třeba by mi to odpustila a nebo po pracovní době potrestala. Aaaach - prstík směřuje pod sukni, aby polaskal nachystaný poštěváček. Předobraz brunetky s kostěnými brýlemi a do copu staženými vlasy dělá hrozné divy. Ještě jí chybí rákoska a mně školní uniforma – fantasie to co nevidět napraví. Můj jazyk uprostřed jejího rozkroku je další z mnoha rajcovních obrazů.
`Pořádně,` plácne mě po obnažené zadnici, když má pocit, že to flákám.
Když je spokojená, přejíždí bičíkem mezi vystrčenými půlkami. Zatajený dech, nohy napnuté k prasknutí a je to. Nejsem nadšená z konce tak příjemné představy, na druhou stranu pracovní stres zmizel, abych mohla klidně přemýšlet, co si vezmu večer na sebe.
Stoupnout si před otevřenou skříň, tak vykřiknu – nemám co na sebe. Mám snad na výběr? Stojím a silou vůle se bráním nevykřiknout.
`Na co máš chuť?`, hledá moje centrum nákupní rozkoše konkrétní poličku.
`Na sex.`
Vážně jediná odpověď hodinu před začátkem promítání? Mobil vibrující v odložené kabelce si žádá moji pozornost.
`S ním jsem to dneska ještě nedělala,` přemýšlí opět nachystané libido.
Asi bych se měla léčit.
„Ahoj Sofie,“ zvedám telefon.
„Ahoj. Prosím tě kluci dneska bojkotují kino, protože v televizi dávají fotbal. Nepřeskočíme kino a nezajdeme do nového dámského klubu?“
To zní jako záchrana a docela dobrý nápad. Nemám ráda akční bezduché mlátičky, bohužel jiný program dnešní promítání nenabízí. Dámský klub zní lákavě. Nevadí, že o něm Sofie nic neví, alespoň máme poznat něco úplně nového.
„Prima. Pojedu kolem tebe, tak tě za dvě hodiny vyzvednu.“ zavěsila.
Pokud jdeme rovnou do klubu, tak to chce něco odvážného, abych s omračující elegancí mohla nějakou nerozhodnutou samičku přibít na kříž vášně, chtíče a nekonečného orgasmu.