Jak Sofie řekla, tak také udělala. Za dvě hodiny mě zastihla asi tak uprostřed příprav. Neberu chystání na páteční večer nikterak od podlahy, jenom váhám mezi dvěma modely a mám na sobě pořád sukni, v níž jsem přišla z práce.
„Pojď nahoru, ještě nejsem,“ odpovídám do telefonu.
Neochotně platí taxík a já ji pouštím dál.
„Musíš mi poradit,“ vypadám asi dost bezradně, protože mě nepeskuje za zdržování.
Chce mě navléknout do korzetu a dlouhých kalhot, které nejsou na rychlý nezávazný sex moc praktické. Korzet vypadá zajímavě, na tom mohu stavět, teď k němu ještě vybrat něco volnějšího.
„To by šlo,“ vytahuje nabíranou sukni, o jejíž existenci nemám ani potuchy, „elegantní černá ti stejně nejvíc sluší.“
Ještě červený šátek a můžeme vyrazit do města, na nějž padá páteční večer.
„Holky už na nás čekají,“ popohání mě.
Objednat si nové taxi, zamknout a těšit se, co nás čeká v novém dámském klubu. Adresa mi nic neříká, není to žádná periférie, jenom do této části skoro centra moc často nechodím, a to ani přes den.
„Jste tu, dámy,“ hlásí postarší prošedivělý taxikář.
Lehce rozechvělá vystupuji ze žlutého auta, abych hned zase zaplula do suterénních prostor. Vyhazovač u dveří působí nezúčastněně až do té doby, než nás uvidí. Blikající očka naznačují, že by si dal říct. Má smůlu, i kdyby byl poslední živý tvor na planetě.
„Hezký večer, dámy,“ jeho úlisná pozornost na Sofii zabrala.
„Ne, že budeš na záchodcích dělat neplechu,“ varuje mě, když míjí toho svalovce.
Jiskra v oku mizí a zůstává jenom nezúčastněná apatie. To mu na vypnutí stačí jenom říct, že budu dělat na záchodcích neplechu? Rozhlédnutí po klubu mi z části osvětluje, proč jeho touha poklesla na bod mrazu.
„Kde se couráte?“ vítá nás zbytek našeho malého dámského klubu.
„O půlnoci bude striptýz,“ natěšená Jana málem vyskočila ze židle, když si tuto informaci přečetla na tabuli s denní nabídkou.
„To máme dost času,“ uklidňuje jí Sofie.
„Nepřijde vám, že je tu nějak málo chlapů?“ rozhlíží se kolem sebe trochu nesvá Lenka.
„Ani ne. Za to je tu pár docela hezkých holek.“ hodnotím okolí.
„Ty jsi fakt ujetá,“ kroutí Jana zhnuseně hlavou.
„Já vím a jsem za to ráda.“
Nechávám poněkud rozpačitou skupinku svých nejlepších kamarádek jejich osamělému osudu, abych mohla jít naproti tomu svému.
„Ahoj, můžu tě na něco pozvat?“ zkouším své osobní kouzlo na jednu brunetku sedící u baru s odvrácenou hlavou.
Po odhrnutí dlouhých vlasů málem vyjeknu – to je ta brunetka z tramvaje.
„Já myslím, že můžeš.“
„Co piješ? Já jsem.“
„Whisky. Žádná jména.“ dává mi prst na rty.
Jeden panák whisky a jeden střik – nejsem na tvrdý alkohol – k tomu jedna stále neznámá velmi žensky působící k pomilování předurčená osoba. Klasické hledání témat k hovoru přerušuje hudba ve vedlejší místnosti.
„Nepůjdeme si zatancovat?“
„Moc ráda,“ možnost vyblbnout se na tanečním parketu vždy využiji.
Chytla mě za ruku a protáhla kolem zkoprnělých kamarádek přemýšlejících o změně podniku.
Na můj vkus trochu moc monotónní hudba mě nakonec uvedla do krouživých pohybů, a tím probudila zapomenutý nákup.
`Jak jsem mohla tu šňůrku při převlékání přehlédnout?` divím se jako divizna.
No co, je tam, tak uvidím, co na to, když začnu tancovat. Při chůzi nic, při tanci je to jiná, jako předtím, když byly kuličky víc zasunuté. Zrychlený pohyb vyvolává příjemné nárazy přesně tam, kde má. Fantasie promítá na zavřené oči obrazy z kanceláře, při nichž uspokojuji neznámou krásku tancující jenom pár centimetrů ode mě.
„Buď zpomalí hudba nebo budu muset na záchod,“ říkám jí.
„Proč?“ nechápe.
„Zapomněla jsem vyndat Venušiny kuličky,“ mrkám na ní.
„A chceš je vyndat?“ chytá se nabídnuté možnosti.
„Jasně a tobě je tam strčim.“
„Tak jo,“ souhlasí.
Dámský klub disponuje překvapivě luxusně zařízenými toaletami a také dostatečným množstvím prostorných kabinek. Asi nejsme první dvě, co se zavíráme v jedné z nich.
„Stoupni si na mísu,“ sklápí dřevěný bytelně vypadající kryt.
Nohy od sebe, jak mi podstavec dovolí, ruce místo vzpěr drží mé vzrušené tělo a pod sukní její hlava důkladně hledající šňůrku vykukující z mého vlhkého rozkroku. Místo, aby kuličky vytáhla, tak je zasunula co nejhlouběji. Teď stačí malé zavrtění a budu natotata hotová.
`Ani se nehni,` nabádá mě libido, chtějící si vychutnat každý dotek jazyku na poštěváčku.
První ucuknutí mě málem sundalo na zem – to je lepší než na bičík na mém pozadí. Musím tu nehnutě stát, ani nedýchat, jinak mě kuličky úplně zničí. Přitisknuta do mého rozkroku pozvolna krouží jazykem kolem poštěváčku.
Už vím, jak se cítil Ježíš na kříži, jenom nevím, zda ho mučil někdo tak hezký. Jehlové podpatky mě drží na špičkách, takže nemám kam uniknout. Kroužení kolem dokola občas vystřídá ledabylé přejetí přes naběhlý hrášek.
„Ještě,“ vzdychám ve snaze vynutit si urychlení konce, kdy snad vytáhne kuličky.
Hranice mezi slastí a šílenstvím je tak tenká, že nevím, na které jsem momentálně straně, až dokončí, co započala, budu nepochybně na té druhé.
Cítím jak bere do zubů šňůrku, kterou před tím hledala jazykem. Postupné vytahování přináší jednu vlnu rozkoše za druhou, až zatáhne a mě polije cunami, které spláchne všechny předchozí zážitky z podobně neromantických míst.
„Mám je,“ usmívá se na mě.