Pánové políbili ruku nově příchozí, pak všichni nasedli do vozu směr nedaleké golfové hřiště. Obě ženy usedly na zadní sedadlo. Znají se jenom zběžně, ostatně Sisi zná většinu lidí ve městě zběžně. Zatím neměla potřebu hledat si zde nové přátele. Není nespolečenská, jenom má jiné zájmy. Nechce zabřednout do maloměšťáckých půtek jedné skupiny proti druhé, či řešit jak nám ti vnoučci rostou a komu jsou více podobní.
„Jak se ti líbí na zámku?“ začala Chantal rozhovor zatím co její muž a doktor probírají fotbalový zápas.
„Je to úžasné místo,“ zasnila se při pohledu na kopce pokryté vinicemi.
Klikatá silnice je odvádí pryč od moře. Kopec střídá údolí a to zase kopec. Za další zatáčkou je odbočka s novou cedulí označující golfové hřiště.
„Jsme tady,“ zastavil doktor před rozložitou stavbou uprostřed malebného údolí.
„Provedu vás,“ vzala Sisi za rámě a vyrazila ke dveřím hlavní budovy.
Chtěla víc, než ji jenom provést po novotou vonících prostorách klubu kde jsou s manželem členy. Pocítila k ní nečekanou náklonnost. Možná víc než obyčejnou kamarádskou náklonnost. Nikdy nic podobného necítila k žádné ženě. Pokud to vůbec cítila, tak ke svému muži, když se před padesáti lety poznali.
Vlastní pocity ji natolik překvapily, že uvolnila křečovitý stisk a s omluvou zamířila na toaletu. Zavřela dveře kabinky. Zděšená sama ze sebe usedla, aniž by si stáhla nedávno koupené kalhoty. Zvažovala i sukni, ale pak vyhrála střídmost. Ne že by nemohla ukazovat svoje šlachovité nohy, ale nechtěla spoluhráčům způsobit srdeční komplikace, protože většina z nich má nejspíš kardiostimulátor.
„Je vše v pořádku?“ překvapila jí Sisi, která po krátké prohlídce vstupní haly zamířila na toaletu.
„Jistě,“ zaznělo nejistě ze zavřené kabinky.
Nejspíš ještě potrvá, než bude schopná vstát a jít odpálit pár tréninkových míčků. Sisi potřeba a močopudná káva také zatlačily do kabinky. Jenom si při tom nezapomněla stáhnout kalhoty nehledě na vzdálenost vyschlého brodu. Opláchla si ruce, zkontrolovala make-up a vyrazila zpět do haly, kde přešlapoval nervózní doprovod.
„Kde je žena?“ vyzvídá advokát.
„Chvilku strpení,“ uklidnila ho jistým pohledem.
„Mám pro vás žeton na padesát míčku,“ usmál se doktor.
„Co jsem dlužná?“ zjišťuje Sisi cenu.
„To je na mě,“ hrdinsky povyrostl o pár centimetrů.
„Děkuji,“ hodila koketní pohled, který vytočil advokátovy oči v sloup. „Jdu si půjčit pár holí.“
Hodila zadkem směrem k pro-shopu, kde se dalo za pár franků půjčit libovolné množství holí. Dnes má přes nedostatek spánku obzvláště sváděcí náladu. Ještě nedorazili na odpaliště a doktorovi už svítí oči jako uhratému puberťákovy při pohledu na blondýnku za pultem.
Doktor vyrazil za ní s odbornou radou a tepem u horní hranice svého sdrce. Bude dobré zpomalit nebo to s tím dobrotivým pánem sekne, ubrala z koketnosti při vybírání značně ohraných holí. Jenom stěží skrývá podiv, jak zničená železa tu mají. Buď si je půjčují na výkopové práce, nebo patřily několika generacím.
Po dlouhém přemítání si vybrala pár ucházejících kousků. Než je stihla vytáhnout, zašátral doktor se znaleckým výrazem ve tváři a vytáhl ty nejhorší, co tam mají. Jenom protože mu nechce kazit radost, že je za odborníka, nechala své favority pro další chudáky, kteří přijdou bez svého vybavení.
Je na něm vidět, že bere její zasvěcování do golfu velmi vážně. Přesně ví, co znamená, že to jednou zkusila. Neví o tom zhola nic, podotkl by klidně i nahlas.
Zaplatil dalších pár franků a zasunul vypůjčené hole do svého bagu.
Čtveřice zamířila k nedalekému krytému odpališti. Z nerezové bedny jim vypadl přesně odpočítaný počet míčků.
Sisi pohlédla na bledou Chantal, které ani dlouhé posezení nepomohlo. Přijde ji nevhodné opakovat otázku – zda je v pořádku. Nejspíš by odpověděla stejně jako před tím.
„Koupím ti kávu,“ navrhl její muž.
Nedočkavý doktor objel stojící dvojici a pokračoval dál.
„Budeme vám držet místo,“ mrkl na manžele.
Zničená Chantal usedla na lavičku stojící ve stínu boudy na vydávání míčků. Vážně nevypadá dobře, napadlo Sisi při pohledu zpět. Advokát mezi tím vyrazil zpět do klubovny pro manželky oblíbené latté. Víc toho nezahlédla, protože zamířila za boudu k posledním čtyřem rohožím, které zatím nikdo neobsadil.
Vozík s bagem uprostřed cesty vypadá jako cedule zákazu vjezdu. Hned po té začala velmi vzestupná instruktáž, jak mám držet hůl, jak s ní máchnout, aby míček vylétl rovně. Než pokračoval ve vysvětlování pravidel, vzala si hůl, nasypala pár míčků do podavače. Zaujala předpisový postoj s vystrčeným pozadím a poslala první míček mezi bezpočet odpálených.
„Vážně jsi to hrála jenom jednou?“ zapochyboval s krevním tlakem za svými hranicemi, když neodolal pohledu na její siluetu.
„Jednou jsem hrála turnaj,“ doplnila ne nepodstatnou informaci, „ale to už je pár let.“
„Zjevně na tobě nezanechaly žádné následky,“ prohodil, „ta léta myslím.“
„Tak to si můžeme jít zahrát, ať poznáš naše hřiště.“ zapřemýšlel před vysypáním svých míčků u vedlejšího odpaliště.
„Moc ráda.“
Než odpálili všechny svoje míčky, dorazila stále bledá Chantal s mužem, jehož jméno si nepamatuje. Navíc jejich jediné představení bylo formální, když kupovala zámek.
„Jak je ti Chantal,“ zjišťuje.
„Už je to lepší,“ zalhala.
Cítí se pořád mizerně a ví, že jí káva nepomůže. Není to tlakem, i když to tak rozhodně působí. Srdci nejde neporučit a Chantal to ví. Jenom neví, co s tím má dělat. Je vůbec možné v jejím propadnout takové ztřeštěnosti a ještě k ženě?
Věk, zamyslela se. Letos oslaví šedesátiny, to není vstupenka do rakve. Usedla na lavičku u zadní stěny krytého odpaliště, aby sledovala Sisi poslední ladné rány. Víc než technika jí upoutala ta ladnost a nenucená elegance, je to prostě zámecká paní.
Advokáta dál znepokojuje stav jeho paní. Není divu, nepamatuje podobné srdeční obtíže, asi ji pošle k doktorovo synovi do ordinace.
„Nepůjdeme si zahrát na hřiště?“ navrhuje doktor.
„Chantal není dobře,“ namítl advokát.
„Už je to lepší určitě půjdeme,“ mění jeho zamítavou námitku.
„Určitě je ti dobře?“ ptá se Sisi.
„Určitě drahá. Byla to jenom chvilková slabost. Asi nízký tlak, ale po kávě už se cítím mnohem lépe.“
Skutečně její tvář pozvolna dostává svou obvyklou barvu. Dokonce po chvilce jde odpalovat míčky. Nijak zvlášť neřeší, jakým směrem létají. Snaha soustředit se na techniku působí chvílemi až komicky. Křečovitý postoj následuje krkolomný odpal. Sisi by jí ráda pomohla, ale raději usedá, než všichni vyprázdní své koše s míčky.
„Dvakrát green fee,“ oznamuje doktor po návratu k recepčnímu pultu.
„Půjdeme ve čtyřech,“ upřesňuje advokát při hledání volného startovního času.
Jejich jména už recepční má v počítači, jenom Sisi musí ukázat pár let neplatnou golfovou kartičku.
„Nechcete si u nás zaplatit členství?“ ptá se recepční.
„Ale jo proč ne.“
Díky němu má o něco levnější hru. Jejich čas odpalu na první jamce nazrál, tak všichni vyrazili vyzbrojeni lehkou svačinou a dostatkem vody. Chantal vážně vypadá mnohem lépe, takže mohou skončit zkoumavé pohledy zbývající trojice.