Kletba rodu Stormwallů - 5.díl
Nov 12, 2013

Kletba rodu Stormwallů - 5.díl

Snaha nenápadně zmizet, aby mohli poslední noc přespat v domku nad útesem, jim nevyšla. Přespat jednu noc odděleně jim po posledních měsících strávených pod jednou střechou, byť každý ve své posteli, přijde jako něco nepředstavitelného. Bohužel musí dodržet některé předsvatební zvyklosti.

„Dobré ráno, drahý,“ vzala si lady Elizabeth na starost poslední probuzení svobodného syna.

„Dobré ráno, matko.“

„Jak jsi spal?“

„Jako zabitý,“ usmál se při vzpomínce na noc předtím, než jel žádat Rose o ruku.

„To je dobře. Tak vstávat.“

Vyhnala ho z postele, než přinesla komorná v Londýně ušitý oblek a snídani. Pak už to šlo ráz na ráz, podle přesně nachystaného harmonogramu, který si lady Elizabeth rozepsala skoro po minutách.

Svatební hosté zamířili do nedalekého kostela, kde při poslední návštěvě pochovával svého otce, a teď se tu bude ženit. Jak rozporuplné pocity, pomyslel si. Když vstoupil do liduprázdného prostoru, dýchla na něj kromě historie i odpovědnost. Nečiní žádné lehkovážné rozhodnutí, chce s Rose strávit zbytek života i přes všechny nástrahy, které je mohou potkat.

Společně strávené měsíce v Londýně ho v tom utvrdily víc než cokoliv jiného. Mohl ji poznat z mnoha stran a v mnoha situacích, které ostatním odhalí až společný život. Ví, jak moc silná je to osobnost. Cítí k ní stejný cit, jako ona k němu.

„Blahopřeji, bratře,“ vystoupil ze stínu do fraku oblečený mladší bratr, který trávil poslední roky na studiích.

„Jsem rád, že jsi tu, bratře.“ Oba muži se srdečně objali.

„To bych si nemohl nechat ujít. Můj starší bratr se žení.“

„Už je to tak, Jamesi.“

„Když jsem se nemohl rozloučit s otcem.“ Posteskl si, jakoby navíc ani nevnímal, co mu William odpověděl.

„Matka tě nechtěla rozptylovat před důležitou zkouškou, která tě čekala.“

„Jak ohleduplné,“ praštil pěstí do zábradlí oddělující prostor u oltáře od míst pro věřící.

„Věř, že to ani pro ni nebylo jednoduché.“

„To máš jedno,“ mávl znechuceně rukou, právě když začali do kostela vstupovat první svatební hosté. „Nebudu ti svými smutky kazit slavnostní den.“

„Neboj, nekazíš. Kdykoliv budeš něco potřebovat nebo si jenom popovídat, jsem tu pro tebe.“

„Díky, bratře.“

Pak se již soustředili na obřad, který uvedly varhany a příchod nevěsty v bílém. Přišlo mu to jako nekonečně dlouhá doba, než prošla, zavěšená do svého otce, kostelní lodí. To označení prostoru mezi nimi zní tak přiléhavě. Skoro jakoby po kamenné podlaze plula, až se konečně zastavila vedle něj.

Jak ve snách vnímal kněze, který se ho ptal, zda si vezme Rose za ženu. Vyhrknuté ano ukončilo obřad.

„Proklínám tě Rose, za to že jsi mi vzala muže.“ Povstala Alžběta celá v černém ze svého místa. „Ve vaší rodině se nenarodí žádný mužský potomek a nakonec vymřete po meči.“ Vrhla na oba děsivý škleb a vyšla ven.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.