Na jedné vlně - 3.díl
Oct 10, 2013

Na jedné vlně - 3.díl

Trochu váhá, než vezme za kliku dveří oddělující obyčejný od neobyčejného světa. Tedy tak to alespoň vždy vnímala. Pozlátko nevšednosti může najít kdekoliv, třeba v nóbl baru, kam ji vzal jeden ex-přítel pracující pro poslance, ale podnik s duhovou vlajkou má své nevšední kouzlo, které nikdy nezmizí. Možná vybledne, možná přestane být tak přitažlivé, přesto bude nevšední. Vždy si přijde jako Vetřelec nebo Alenka v říši za zrcadlem.

Breg je malé město a tak je i gay podnik malý. Má ráda malé podniky žijící díky svým nadšeným majitelům, stejně jako podnikavosti nejbližších přátel. Tento podnik je menší než čekala. Už při vstupu pocítila oči všech na své z části obnažené hrudi. Možná měla zvolit vedle visící jeptišku, zapochybovala nad výběrem kostýmu pro dnešní noc.

Ze dveří v protějším rohu vyšla vysoká blondýna s modrýma očima, ta ji sice neviděla přicházet, ale zvědavým pohledem stihla dohnat, co mohla zameškat. Ty modré oči, ten výraz obličeje, kvapně schovaný za škrabošku, už někde viděla. Ženy si příliš často neprohlíží, ale u této by udělala výjimku. Vysoká štíhlá postava s ladnými pohyby působící velmi nenuceně. Ano, ta by jí neunikla.

„Co si dáte?“ zeptal se vousáč s páskou přes oko a plyšovým papouškem na rameni.

„Pivo, kapitáne.“ Snad nemá i dřevěnou nohu, zhodnotila téměř dokonalý kostým. Dunivý zvuk vycházející zpoza baru jí přesvědčil, že má.

„Jak si přejete, korzárko,“ identifikoval bez problému její kostým.

Na rozdíl od blond prostitutky nesjel jeho pohled do jejího výstřihu. Jak depresivní, posteskla si. Trvalo pár vteřin a několik ženských pohledů, než si potvrdila, že jí tu od chlapů nepochybně nic nehrozí, zato by si měla rozmyslet návštěvu dámských toalet.

Rádoby vtipné průpovídky o mýdle ve sprše nebere, ale dnes tu není s Camillou, která jí dělá osobní ochranku. Stačí pár vzájemných intimností jako poplácaní po zadku a případné zájemkyně dají pokoj. Dokonce s sebou nemá ani snubák, který spolehlivě funguje na ty méně průbojné. Podle odhodlaných pohledů některých masek by tentokrát nejspíš nepomohl.

„Co si dáš, Viv?“ zeptal se hospodský kurtizány, která usedla vedle nově příchozí.

„To, co ona.“

Povědomá věta, kdepak ji asi slyšela naposledy, vybavila si dnešní oběd. Ty modré oči by mohla přiřadit k tomu nikdy nepracujícímu pobudovi na úrovni, ale co ten hlas, který působí tak žensky. Bohužel díky masce nedokáže rozpoznat její rysy.

„Johne, bude dneska volba masek?“ zeptala se Viv piráta za barem.

„Neboj, bude. Jenom jsem si říkal, že bych ji tentokrát posunul na pozdější hodinu. Minule se to po vyhlášení zvrhlo v hrozné orgie.“

„To máš pravdu. Měla jsem co dělat, abych uhájila svůj celibát.“ pokračuje Viv v malé frašce, jež má udělat dojem.

„Říkal jsem ti, že není dobré chodit do mého podniku za jeptišku.“

„Když já si nemohla pomoc,“ rozhodila teatrálně rukama.

Právě to teatrální gesto Mary znejistilo. Celou dobu věřila, že vedle ní usedla žena, teď si tím není ani trochu jistá. Když nad tím tak přemýšlí, klidně to může být muž převlečený za ženu. Do některých dam by rozhodně neřekla, že mohou vykonat malou potřebu ve stoje.

„Jsem ráda, že vás to pobavilo,“ otočila kurtizána svoji pozornost k usmívající se Mary. Ta místo odpovědi jenom pozvedla sklenici, aby se konečně napila.

„Kdyby vás náhodou obtěžovala, dejte mi vědět,“ přisadil si jednooký výčepní.

Tentokrát místo odpovědi pokývala hlavou. Nic víc. Dnes nemá chuť pouštět se do těchto hospodských debat. Potřebuje chvilku, než získá zpět mezi dveřmi ztracený klid. Zahleděna do plné sklenice příliš nevnímá další zábavu, jež ji více či méně atakuje.

„Baví vás to hodně?“ vznesla dotaz ve chvíli, kdy chtěla Viv přestat s rýpáním.

„To mluvíte na mě?“

„Ne, na kapitána Flinta,“ odsekla trochu podrážděně. Pár posledních poznámek ji přišlo nemístně sexistických.

„Já tu nejsem,“ odkulhal na druhou stranu baru.

„Omlouvám se, jestli jsem se vás nějak dotkla.“

„Tak levné to mít nebudete,“ nahodila přísnou tvář.

„Co mě to bude stát?“

„Ještě nevím, ale do vyhlášení masek něco vymyslím.“

„Jsem vám vydána na milost a nemilost.“

„Proč?“ zjišťuje Mary, zda jde zase o nějakou přehranou repliku nebo to myslí vážně.

„Protože máte velkou šavli.“

„Co s tím má společného můj kord?“

„Můžete mě s ní držet v šachu,“ hraje nepříliš přesvědčivě další dějství.

„Aha a jinak dobré?“

„Jinak jo. Psychiatr říkal, že se to dá léčit.“

„Je dobré vědět, že nejste ta, co má klíče od uzavřeného oddělení.“

„Dobrý,“ usmál se kapitán Flint, „konečně tě někdo dostal.“

Jeho příchod zklidnil slovní přestřelku mezi korzárkou a kurtizánou, která podle Mary získávala s každou další větou nádech trapnosti. Bohužel si nedokázala poručit, aby ukončila ten nikam nevedoucí rozhovor. Pokud něco k smrti nenávidí, tak právě podobné tlachaní, jímž se snaží ostatní zabít čas. Jistě, nemusí probírat nejnovější objevy v chemii, ale toto je dost přes míru vkusné společenské konverzace, pokud nechce klesnout na společenskou úroveň postavy, v jejímž převleku vyrazila.

„Nepůjdeme si zatančit?“ změnila Viv tón i směr hovoru.

„Zatančit? A kde?“

„Byť to nevypadá, je mezi stoly malý taneční parket,“ přišel kapitán Flint s překvapivým tvrzením.

„No já...“

„Snad mi nedáte košem?“

„Já jsem se ženou nikdy netančila.“ pošeptala Viv do ucha tak, aby to nikdo neslyšel.

„To nevadí, já s mužem taky ne.“

"Ale já nejsem….“

„Já taky ne.“ Na konci další lehce infantilní přestřelky mrkla Viv na kapitána Flinta. „Pusť nám tam něco pomalého.“

„Máš to mít kotě,“ zašklebil se výčepák a do hifi věže stojící mezi lahvemi tvrdého alkoholu vložil cedéčko s pestrobarevným potiskem.

První tóny naznačovaly karibskou divočinu, která přešla v plouživé raege. Viv vzala Mary za ruku a vytáhla ji do místa, kde chybí jeden až dva stoly. Vážně malý parket, pomyslela si zlomek vteřiny před tím, než ji kurtizána uchvátila do tanečního postoje. Místo příjemného vlnění v karibských rytmech to vypadá na žhavé jihoamerické tango.

Náznak klasické taneční pozice měl Mary ukázat, že nemá problém s mužským držením. Poté její ruce ladně sjely ke kostýmkem zvýrazněným bokům.

„Ale já nejsem...“ snaží se Mary vyvrátit přesvědčení své taneční partnerky, že je na ženy.

„Já taky ne,“ přerušuje její větu uprostřed a pokládá dlouhý prst na půvabně vykrojená ústa.

Dalších pár písniček proběhlo v duchu běžného seznámení dvou lidi, kteří se neznají.

„Jak se vám tu líbí?“ ptá se Viv po další slovní přestřelce, z níž Mary vykličkovala.

„Je tu příjemně. Jenom.“

„Co jenom?“ skočila jí Viv jako již po několikáté do řeči.

„Není tu moc lidí.“

„Já vám nestačím?“

„No...“

„Neboj, pár jich ještě přijde,“ dodala zklamaná z odpovědi. „Jdu se napít.“ Uprostřed skladby se sebrala a odešla k baru, aby dvěma loky vypila zbytek sklenice. „Ještě jedno, kapitáne.“

„Nechtěla jsem vás urazit,“ usedla Mary vedle ní.

„Hm.“

„Jsem z Londýna zvyklá na víc lidí, ale tohle má také své kouzlo. Není tu takový hluk a můžeme si popovídat.“

„Hm.“ vypila další sklenici. „Ještě jedno, kapitáne.“

„Tak jo. jestli se chcete opít, tak beze mě.“ usrkla si ze svého prvního piva.

„Ale ne, nechci se opít, jenom mám žízeň a tohle je navíc nealko.“

„Je to tak,“ potvrdil kapitán Flint, „řidičům a podnapilým nenalévám.“

„To je chválihodné,“ vzala Mary do ruky sklenici a vypila zbývající alkoholický obsah, „tak ještě jedno, kapitáne.“

„Opatrně, dámo, ať vás nemusím zařadit na seznam podnapilých.“

„Nebojte, to je druhé a poslední. Pak si zavolám kočár a pojedu spát.“

„To mě nedoprovodíte?“ vytřeštila Viv oči. „Se budu bát.“

„Myslela jsem, že máte pro strach uděláno.“

„No to sice mám, ale s vámi a vaším kordem se budu cítit mnohem bezpečněji.“

Kapitán Flint se raději odbelhal k dalším nově příchozím, jinak by osazenstvo ohromil nezvladatelným smíchem. Jak Viv prorokovala, tak se také stalo a podnik začaly plnit nové masky. Většina z nich zvědavě pokukuje po neznámé tváři z části schované pod černým širákem s bílým pérem.

„Kdo je to?“ zaslechla jednu indiánskou squaw s lehkým strništěm.

„To je Mary,“ prohodila Viv nahlas, aniž by řešila důvod zašeptané otázky.

„Ahoj já jsem Megan,“ natáhla zrudlá indiánská squaw k Mary svou šlachovitou ruku s dlouhými prsty. U ní není pochyb, co má v rozkroku, identifikovala celkem jednoznačně fyzické pohlaví nově příchozí.

„Těší mě, Mary.“

„Ty nejsi místní, viď?“

„Ne přespolní.“

„Aha a jak se ti tu líbí.“

„Je to malý,“ vstoupila Viv do hovoru, „a málo lidí. Je zvyklá na větší.“

„Kam chodíš?“ vyzvídá Megan.

„Do Q boxu ve West Endu.“

„Ten neznám,“ zamyslela se Megan.

„Je o trochu větší než váš i o trochu živější,“ upřesnila kurtizánina rozmáchnutá gesta, „a chodí tam hlavně holky.“

„Jestli vydržíš do zavíračky, tak uvidíš, jak je tu živo.“

„Neměla jsem na mysli bandu opilých lidí,“ zavrtěla hlavou.

„Moc střízlivých tu vážně nebývá,“ připustila Megan.

„Co na to kapitánovo pravidlo, že nenalívá řidičům a podnapilým?“ vyzvídá Mary.

„Bere za své,“ usmála se Viv při pohledu na další prázdnou sklenici.

„Dámy, co tu sedíte jako zmoklé slepice?“ přihnala se kočičí žena.

„Čekáme na tebe,“ přivítala ji Megan.

Viv nevnímá nic kromě své prázdné sklenice. Při zmínce o Q boxu začíná pochybovat, zda je Mary ta, za níž jí měla od chvíle, kdy vstoupila do tohoto podniku. Je záhadná, pomyslela si, když dnes podruhé přehodnocuje, co je vlastně zač. Zakládá si na prvním odhadnutí lidí a většinou to také vyjde.

„Budu vás muset opustit,“ dopila Mary své druhé, a jak předem avizovala, poslední pivo, "je tu někde telefon?"

„To už chceš jít spát?“ Megan čekala, že se vytáhnou, jak umí rozjet dlouho plánovaný mejdan.

„Mám odvoz jenom do půlnoci a zítra musím pracovat.“

„Zítra nikdo nepracuje. Zítra se jede ve Wildu regata,“ vysvětlila kočičí žena Mary nepsané pravidlo, jež dodržují všichni zaměstnavatelé a hlavně zaměstnanci.

„Já vím a právě proto musím do práce.“

„Ty závodíš?“ zaujala Megan nová informace.

„Ne, Mary píše,“ odpověděla Viv.

„Jak víš, že píšu?“ zvedla překvapené oči k vedle sedící kurtizáně. "Prostě to vím. Jestli chceš zůstat, já tě pak odvezu."

„Galantní prostitutka, to se hned tak nevidí,“ rýpla si kočičí žena.

„Jsou povolání, jež tě zušlechtí, drahá,“ hodila po ní kyselý obličej.

„To by bylo skvělé,“ přijala Mary nabídku odvozu.

Další hodiny tak strávily v bujaré zábavě doprovázené křepčením na tanečním mini parketu. Jediné, co musela Mary oželet, byl její kord, jenž začal být při odvážnějších kreacích nebezpečný všem kolem. Místo třetího piva si objednala džus, pro nějž vyhnala kapitána Flinta až do sklepa.

Ostatní, kromě Viv, pokračovali v opíjení, protože ráno nemusí do práce a většina z nich se nejspíš nedostane ani na vyhlášení výsledků. Jak by také mohli, s takovou hladinou alkoholu v krvi. Bylo by zajímavé sledovat, kde přespí a jak projdou nepozorovaně mezi juchajícími davy. Tak alespoň popsali odpolední průvod městem.

„Bude mi potěšením,“ přehodila si Viv nohu přes nohu. Místo dalšího nealkoholického piva si objednala stejnou kombinaci ovocných džusů jako Mary. „Zní to dost šíleně, abych to vyzkoušela.“

„Jahoda s jablkem a ananasem? Tomu budeme na tvoji počest říkat Q box,“ pozvedla Megan načervenalý nápoj.

„To je lepší než Red Mary,“ usmála se objevitelka nového nápoje s nevšedním názvem.

„Red Mary není špatné,“ přemýšlí kapitán Flint při míchání další skleničky, „bude to Red Mary.“

„A máš tu vlastní nápoj,“ usmála se Viv.

„Tak to je ze mě celebrita,“ usrkla Mary.

„Q box je lepší,“ trvá Megan na svém.

„Kapitán Flint rozhodl, drahá,“ chlácholí ji kočičí žena, která odmítla nealko, aby mohla chvilku přemýšlet, zda vypije před ní stojící dvojitou whisky na ex.

„Já už bych vážně šla,“ špitla Mary Viv do ucha, „ráno musím vstávat.“

„Dopiji a pojedeme.“

„Platím,“ mávla Mary na kapitána Flinta.

Ten se nejprve podíval na Viv, aby následně odpověděl známou větu – „je to zaplacené“. Zaplaceno? Zase? Docela ráda by věděla, co to má znamenat, ale jediný, kdo to mohl vysvětlit, se odbelhal za další objednávkou.

Mohla by podezírat šéfa, že jí otevřel účet jako útěchu za oběť, již zdůrazňovala celý týden. V jedné hospodě, kde nikdy nebyla a ani neměla domluvené, že tam bude obědvat, ale teď je v úplně jiném městě, nemluvě o podniku, kam by ten distingovaný muž v nejlepších letech nikdy nešel.

Navíc je to homofob, když se dozvěděl o jednom kolegovi, že preferuje muže, vyrazil s ním dveře. Naštěstí ne doslovně. Neotesané naznačení, aby vyklidil stůl, bylo na žalobu, kterou začínající novinář podal a nejspíš by i vyhrál, kdyby nedošlo k oboustranně výhodnému mimosoudnímu vyrovnání. Ani neví, kde teď pracuje, napadlo ji při dopíjení poslední sklenice osvěžujícího nápoje.

„Můžeme,“ špitla jí Viv do ucha.

„Bezva,“ zvedla se Mary z barové stoličky, „kapitáne, můžete mi podat můj kord?“

„Jistě, drahá.“ Chvilku trvalo, než přicupital za hlasitého bouchání své, pro dnešní večer dřevěné, nohy. „Bylo mi potěšením a až pojedeš kolem, zastav se na Red Mary.“

„Moc ráda. Děkuji za hezký večer a dobrou noc všem.“

Loučení bylo krátké, přesto ze strany místních vřelé, přesně tak, jak na maloměstě bývá.

Kurtizánu a korzárku pohltila tma ulice vedoucí k náměstí. Mary začala přemýšlet, kterým z těch několika, u krajnice zaparkovaných, aut pojede zpět do hotelu. Nejvíc se jí líbí sporťák stojící na začátku. K jejímu nemalému překvapení i ten nakonec minuli.

„Kde parkuješ?“ pojala Mary lehké podezření, že ji chce zatáhnout do tmavého zákoutí a tam znásilnit. Že by měla čím, prozradil lehce vystouplý ohryzek.

„Nech se překvapit,“ pokračuje dál potemnělou ulicí.

„Nevím, jestli bych chtěla být zrovna teď něčím překvapená,“ protestuje.

„Nevěříš mi?“

„Nemohu říct, že ne, ale znám tě jenom pár hodin.“

„Chápu. Opatrnosti není nikdy dost.“

Než dořekla poslední větu, při níž vrátila hlas do přirozené polohy, sundala si škrabošku, která jí zakrývala většinu tváře. Sundání škrabošky by Mary neupoutalo, zato změna hlasu ano. Pohled jejím směrem přinesl další zajímavý zvrat v dnešním dni. Místo dívky po operativní změně pohlaví, kterou očekávala, tu stojí mladý muž, co nikdy nic nedělá.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.