Když vyrostl rezolutně to odmítl, dokonce ji nějaký čas vůbec neoslovoval, až otec přistoupil na to, že jí má říkat křesným jménem.
„Horší, než tady to nebude,“ odklepl popel z cigarety na schod. Nerad kouřil v maringotce, a tak si vždy sedl na hrubě otesané schody a rukama na koulenou sledoval kroužící holuby.
„Jak to můžeš vědět?“ v Erikově hlase byla slyšet obava, která neunikla ani tak hrubé nátuře.
„Taky som šel do učení.“
„Jenomže ty se umíš prát,“ odsekl a skryl oči do dlaní. Nechtěl vypadat jako baba.
Oba věděli, že má pravdu a že to Erika nenaučí. Neměl na to náturu. Nedokázal čelit agresi, raději odešel a nechal protivníka, aby si myslel, že vyhrál nebo se snažil utéct před ranami, což se mu moc nedařilo, protože čelil přesile.
„Porazíš je hlavou,“ věřil jeho pronikavému intelektu, který by mu pomohl z nejedné šlamastiky, kdyby se protivníci neuchýlili k násilí sotva jim došly argumenty, což bývalo velmi brzo.
„Co bude s holuby,“ pohlédl na kraj stavení, které stálo jenom pár kroků od Pištovi maringotky.
„To už je zařízené,“ usmál se na starostlivě vyhlížejícího klučinu.
Erik nechtěl vyzvídat, ale z výrazu tváře bylo jasné, že ho nepřesvědčil. Nebyl zvyklí věřit lidem, i když ho Pišta nikdy nezradil a co řekl splnil. Až do teď nešlo o nic zásadního, ale tady jde o jeho holuby.
Za ta léta mu přirostli k srdci, a dokonce ho přijali i do holubářského svazu jako jednoho z nejmladších členů.
„Neboj.“
Típnul cigaretu a vstal, byl čas večeře.
„Asi bych měl jít domu,“ pohlédl na hromotluka a bez dalšího vyrazil.
Sluníčko zapadalo, když opřel kolo a vyšel čtyři patra.
Doma nikdo, jenom rybičky v hale a kanárek v kuchyni rušili ticho, které mu dodávalo klid. Usedl k psacímu stolu jako by si chystal nazítra úkol. Místo do igelitu zabalených sešitů sáhl po bloku, který nosíval do počítačového kroužku.
„Ahoj, je tu někdo?“ položila otázku sotva otevřela dveře. „Ahoj, si tu sám?“ zopakovala pozdrav, když vešla do pokoje.
Nereagoval na její přítomnost a dál si psal mezi předtištěné čtverečky a vypadal duchem nepřítomen. Věděla, že nemá cenu pokračovat, protože se ponořil do svého světa, kterému nerozuměla.
Vlastně se o to ani nesnažila. Byla si vědoma chyb, které v životě udělala, ale neprojevila snahu je napravit.
Prostě se to tak seběhlo, omlouvala si to pro sebe a víc, než projevování citů skrývala modřiny od alkoholika, kterého si vzala natruc všem.
Chtěla jim dokázat, že to zvládne a teď za to trpěla. Bohužel netrpěla sama. Malá přilepšení, kterými se to snažila omluvit Erika nezajímala. Byl s tím smířen a jenom vyhlížel den, kdy z toho pekla unikne a nechá ji, ať si to vyžere až do dna.
Byl si celkem jistý, že ji otčím jednou zabije a bylo mu to jedno. Stal se z něj cynik, kterému záleželo jenom na pár věcech a nebyl to nikdo z rodiny.