Na věky tvá (6)
Nov 29, 2017

Na věky tvá (6)

Konsternovaný bratr se nezmohl na nic, ani na to krýt se, jak ho to učili na karate. Matka zvedla překvapené oči od polévky, která se jí zrovna moc nepovedla, byla přesolená a písmenka rozvařená. Potřebovala stáhnout o několik minut dříve, ale to bylo teď jedno, protože se jí tu perou místo, aby se najedli a dali konečně pokoj.

Cestou nemyslel na nic, jenom chtěl být co nejdál od matky, bratra a otčíma, které poslal do věčných lovišť. Sice to nebylo jedno ranou jako od Old Shatterhanda, ale stejně si chvilku pospí.Na věky tvá (7)

Chtěla zvýšit hlas, ale bylo to zbytečné, protože přišel otčím. Což bratrovi příliš nepomohlo, protože ho Erik zasypával jednou přesně mířenou ranou za druhou.

Brunátný obličej vyzařoval odhodlání pomstít za všechny ústrky, kterých se na něm bratr, a hlavně otčím dopustili. Mlátil ho rychle, tvrdě a rozhodně nevypadal, že by chtěl přestat. Najednou neměl strach, že dostane páskem nebo vařečkou. Najednou měl tolik síly, že zmlátil každého, dokonce i otčíma, který přispěchal svému synovi na pomoc.

„Ti přeskočilo!!!“ řval bratr a otčím se chtěl přidat, ale měl smůlu, protože dostal jednu dobře mířenou pod bradu.

Složil se jak domeček z karet. Ani to Erika nezastavilo a se zuřivým výrazem pokračoval. Jedna, druhá, třetí až čtvrtá umlčela bratra, jeho drobné tělo sjelo pod stůl, byl mimo.

Erik se s krví podlitým pohledem podíval na matku, jako by jí chtěl vyčíst vše, co si kvůli ní musel vytrpět, ale neřekl ani slovo a vyběhl z bytu. Hleděla do chodby přes bezvládné tělo muže, který ji a prvorozeného syna týral a poslouchala dupot na domovních schodech.

Odnesla poloprázdný talíř do dřezu a odešla k sousedce, protože tu nechtěla být, až ty dva přijdou k sobě.

Sousedka ji s chápavým pohledem pustila dál a uvařila kafe. Soused chtěl vyzvídat, ale poslala, ať se jde koukat do obýváku na zprávy a obě se zavřely v kuchyni, která byla nachlup stejná jenom zrcadlově otočená.

„Erikovy asi přeskočila,“ začala drmolit, a přitom pořád míchala hliníkovou lžičku ve skleničce černé vody s pořádnou vrstvou lógru.

„Vážně Erik?!“ hleděla na ni nedůvěřivě a snažila se najít známky domácího násilí.

„Jo,“ poprvé zvedla hlavu a upřela na sousedku vyplašený pohled.

Zatím co matka připomínala vyplašenou laň před rozsvícenými světly projíždějícího auta, vyrazil Erik na kole zpátky k holubům.

Sabine d'Iable
Sabine d'Iable

V říjnu 2011 přidala na popud své kamarádky další Povídky pro Transky. Od povídek byl jen krůček k první knížce, kterou vydala o rok a měsíc později. Kromě psaní se věnuje osvětě a podpoře Trans komunity v Čechách. Je šéfredaktorkou e-zinu transgender.cz, který spoluzakládala v roce 1999.