Román pro transky - 1.kapitola ~ 2. strana

Vědět tak kdo vlastně jsem - přistálo na první řádku s několika velkými otazníky po pár slovech. Co přidat třeba vykřičníky, řekl si pro sebe po několikerém přečtení. Pak to může podtrhnout, orámovat, ozdobit a zarámovat. Ta poslední poznámka mu přišla nevhodná. Dokonce tak moc nevhodná, že se na sebe obořil.

 

Místo peskování malého já, schovaného kdesi hluboko, začal systematicky rozebírat onu napsanou a lehce podtrženou větu, jako by dostal za úkol udělat větný rozbor.

„Mám prázdniny,“ zkusil obměkčit vlastní stroze působící přístup.

Místo dvou osobností, které v sobě čas od času vnímá, má pocit, že se dnes množí dělením jako nějaký živočich, jehož jménu mu neutkvělo v paměti déle než na jedno zkoušení z přírodopisu.

Ano má v občance, na níž sotva zaschl inkoust napsáno Patrik Sýkora, pohlaví muž. Dokonce fotka modrookého blonďáka je mu podobná, pokročil k prokazatelným faktům. Logické centrum převzalo kontrolu nad tímto podivným trávením konce roku.

„Patriku oběd,“ mámy ječák proniká skrz vše dřevěné, co stojí či leží mezi jejím kuchyňským královstvím a jeho podkrovním pokojíkem na chatě asi hodinu cesty od domu, jehož adresa je zapsaná na straně 22 tmavorudého občanského průkazu.

„Už jdu,“ snaha o co nejméně otrávený hlas vychází tak na půl.

Je čas oběda, tedy alespoň podle v obýváku tikajících hodin, ale on nemá hlad. Dokonce zvažoval zahájit protestní hladovku, pro tak ohavný čin, jako je zákaz vyrazit s kamarády na hory. Už teď slyší nadšené vyprávění, jak moc si to kluci užili.

„Neslyšíš, že tě maminka volá,“ nezapomene si otec přisadit jednu výchovnou větu, když ho míjí cestou ze svého pokoje do kuchyně.

Otcova obtloustlá nikterak vysoká postava rozvalená u černobílého přenosného televizoru nevykazuje snahu vstát. Nejspíš chce dál sledovat dopolední program, který má rádoby vtipnými historkami bavit většinu otráveného národa.

„Běž si umýt ruce, budeme obědvat.“ Dostává od matky instrukce sotva vstoupí do kuchyně.